Cestopisy a reportáže

Svého času nesmělo černošké obyvatelstvo v Johannesburgu prakticky nikam. Dneska už je to mnohem lepší, ale rozsáhlé slumy jsou, bohužel, v Jihoafrické republice stále realitou.

Afrika je pro nás Středoevropany kompletně jiným světem. A to ještě navíc jiným od místa k místu. Vydá-li se našinec na putování africkým kontinentem od jihu k severu, zažije snad sto údivů nad proměnou „černého kontinentu“ nežli stačí doputovat z Cape Townu na jih Namibie .

Ve Welgevonden Game Reserve můžete pozorovat celou Velkou pětku i další africká zvířata. I když jich tady spousta původně nežila. Dnes se jim zde skvěle daří.

Jihoafrická republika má sice závažné problémy s kriminalitou a korupcí, to ale nic nemění na tom, že žít půl roku v Kapském městě je krásným a nezapomenutelným zážitkem.

Podívat se na delší dobu do africké divočiny bylo snem pěti účastníků Expedice do srdce Kalahari. Najdeme opravdové Křováky? Ne ty, kteří vás odchytnou na kraji rezervace a za patřičný peníz vám zatančí nebo s nimi podniknete „Bushwalk with Sans“. Opravdové lidi, kteří žijí v Kalahari. Spojili svůj život s pouští tak těsně, že se stali jediným národem, který je schopný v ní žít.

Téměř na rok a den přesně se vracím do Afriky. A v posledním ze čtyř týdnů se chystám na výlet za velmi zvláštními přáteli. Mají už věk – asi 3,5 miliónu let.

Otevřeným oknem se do šumění vody mísí zvuk trhání trávy. Jako když se poblíž pase kůň. Při cestě do koupele jsem kolem musel projít, takže vím, že to kůň rozhodně není. Pase se tam veliká samice nosorožce.

Trochu legračně postávají na skalkách omývaných mořem. Sem tam se vrhají do vody a jako černé střely se prosmýknou kolem mě. Byl jsem asi jedním z posledních lidí, kteří zažili tučňáky v jihoafrickém Simons Townu na vlastní kůži.