Západní Sahara: země, která (ne)existuje mezi Marokem a Mauretánií

Západní Sahara je země nacházející se mezi Marokem a Mauritánií. Předtím, než začala její kolonizace Španělskem na konci 19. století, byla tato země teritoriem 4 nomádských kmenů Saharawi, které tudy putovaly se svými stády. Vzhledem k blízkosti Kanárských ostrovů začali mít o toto území zájem Španělé, kteří využili bohatství místních vod k rybolovu. Ve 20. století rozšířili svou působnost o těžbu fosfátu. Tato dvě bohatství, ryby a fosfát, jsou dodnes hlavním ekonomickým zdrojem zdejšího podnikání. Španělsko se své kolonie vzdalo v roce 1975 a ve stejné chvíli si tuto oblast rozporcovali sousedé, Maroko s Mauritánií.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Mauritánie se krátce potom vzdala svých nároků, a tak od konce osmdesátých let je výlučným okupantem Západní Sahary Maroko, které bylo štědře finančně i vojensky podporováno USA a Francií. Fronte Polisário, politické a vojenské zastoupení Saharawí, se stáhlo spolu se statisící Saharawí do pouště v oblasti hranice mezi Západní Saharou a Alžírskem, které Saharawí skromně podporuje. Maroko v této oblasti vybudovalo 2.500 km dlouhou obrannou zeď, která je po Čínské zdi nejdelší stavbou na světě.

Od roku 1991 působí v Západní Sahaře mise OSN pod názvem MINURSO. Původně měla tato mise zajistit konání referenda o sebeurčení Západní Sahary, ke kterému ale díky diplomatickému kličkování Maroka nikdy nedošlo. A tak pokračuje úspěšná okupace Marockým královstvím, které postupně osidluje tuto zemi svými osadníky a bohatne z rybolovu a hlavně z těžby fosfátu, jehož je největším světovým dodavatelem, zatímco sta tisíce Saharawí žijí už 40 let v nuzných podmínkách utečeneckých táborů na poušti na hranici s Alžírskem.

Západní Sahara neexistuje

Z tohoto krátkého úvodu vyvstává pro cestovatele jedna důležitá informace, na níž je třeba dávat pozor při komunikaci. Pro Maročany, policejní kontroly ale i běžné lidi, Západní Sahara neexistuje. Pro ně je to jižní provincie Maroka, a tak je třeba o tom s nimi i mluvit. V žádném případě nemluvte na veřejnosti o Západní Sahaře, Saharawí a už vůbec ne o Fronte Polisario, pokud na sebe nechcete upoutat podezření z politického aktivismu ve prospěch nezávislosti Západní Sahary.

Na to jsou Maročané, uniformovaná i neuniformovaná policie, velmi citliví. Další dvě věci, jimž se při povídání nejlépe vyhněte, je král a náboženství, ani jedno není možné jakkoliv zpochybňovat. Vzhledem k tomu, že je Západní Sahara okupovaným územím, je tam velmi vysoký výskyt vojáků a policie, a to i té tajné, která se zajímá zvláště o cizince, kterých tudy neprojíždí mnoho.

Tak jako ostatní části severní Afriky, je i Západní Sahara muslimskou zemí, s čímž souvisí hlavně způsob oblečení, který by měli cestovatelé respektovat. V tomto ohledu je Západní Sahara konzervativnější než Maroko. Dalo by se říci, že čím jižněji pojedete (až třeba do Mauritánie), tím je společnost nábožensky konzervativnější, což je asi dáno i zvětšující se vzdáleností od Evropy.

Ráj pro vodní sporty v městě Dakhla

Největším městem Západní Sahary je Laayoune (300-400 tisíc obyvatel), které ale není turisticky zvlášť zajímavé, na rozdíl od jižnějšího (550 km) města Dakhla, které je turistickou destinací evropských důchodců s jejich karavany (od listopadu do dubna) a vyznavačů kite surfingu a dalších vodních sportů.

Vzhledem k té tak dávné válečné minulosti se v různých oblastech Západní Sahary nachází ještě miliony nevybuchlých min, které s sebou unáší písek a duny, a proto je prakticky nemožné jejich přesné zmapování. Je proto důležité, hlavně v jižní části Západní Sahary, se nepohybovat mimo vyježděné trasy.

Co se týká focení, tak obecně vzato dospělí se nechtějí nechat fotit, a pokud někoho vyfotíte bez dovolení, tak se vám může stát, že vás nakonec donutí fotku vymazat. Také je třeba být opatrný při focení objektů ve městech, protože mnohé z nich jsou kasárna, či jiné vojenské budovy, v lepším případě budete opět donuceni takové fotografie vymazat.

Rituál pití čaje mezi nomády

Pokud se sblížíte s místními a pozvou vás na čaj, pak mějte na paměti, že se jedná o místní společenský rituál, který se skládá celkem ze tří chodů čajů a trvá minimálně tři čtvrtě hodiny. Tento rituál vychází z nomádské tradice a připravovaný čaj bývá na naše poměry hodně sladký. Pokud tolik času nemáte, pak je slušnější zdvořile odmítnout, než přijmout pozvání a odcházet pak během pití čaje.

Budete-li po Západní Sahaře cestovat, pak se připravte na časté kontroly, bývají dvě (vojáci a policie) na vjezdu do měst i na výjezdu a občas i na různých úsecích po cestě. Na těchto kontrolách je třeba zastavit a čekat na výzvu strážníka, ne jako v Maroku, kde stačí pomalu projet. Při komunikaci se strážníky je nejlepší působit klidně a sympaticky a na případné prosby o “dárečky” reagovat nechápavým úsměvem.