Wigierský národní park: Objevte perlu Suwalska – krajinu jezer a lesů

Bohatá historie

Krajina Wigierského parku má za sebou pestrý příběh, ve kterém se přetahoval člověk s divočinou. Ve středověku zde vládl kmen Jotvingů, ale po jeho porážce ve 13. století si příroda na stovky let vzala své území zpět a pohltil ho prales. Nový dech místu vdechli až v 17. století mniši z řádu kamaldulů, kteří tu vybudovali slavný klášter a proměnili celé okolí. Myšlenka, že by si tento kout země zasloužil ochranu, se zrodila až na počátku 20. století. Díky nadšení vědců a postupnému zřizování menších rezervací došlo po dlouholetém úsilí 1. ledna 1989 k založení Wigierského národního parku. Do jeho novodobé historie se navíc nesmazatelně zapsala i návštěva papeže Jana Pavla II. v červnu 1999, která pro celý region znamenala velkou a památnou událost, na niž místní vzpomínají dodnes.

Jezero Wigry a další vodní plochy

Srdcem parku je jezero Wigry, jedno z největších a nejhlubších (místy až 73 m) jezer v Polsku. Jeho charakteristický protáhlý tvar připomínající písmeno „S“ mu dal jméno – slovo „wingris“ v jazyce Jotvingů znamenalo „křivý“ nebo „vinoucí se“. Jeho břehy jsou neobyčejně členité, s četnými poloostrovy, jako jsou Rosochaty Róg nebo Wysoki Wągieł, a mnoha ostrovy a zátokami, tvořící doslova vodní labyrint.

Přes Wigry pomalu a klidně protéká řeka Czarna Hańcza, hlavní řeka parku a jedna z nejkrásnějších kajakářských tras v Polsku.

Hluboko v místních lesích se skrývá dvacítka malých jezírek, kterým místní neřeknou jinak než „suchary“. Jejich voda, tmavá a hnědá jako silný černý čaj, vypovídá o dobách, kdy tu po ledovci zůstaly obří kusy ledu, které následně roztály a daly sucharům život.

Název „suchar“ může znít trochu nehostinně a pravdou je, že břehy často lemují holé kmeny stromů, které dodávají místu až magicky ponurou atmosféru. Ale nenechte se zmást prvním dojmem! Tato jezírka jsou ve skutečnosti plná života. Jejich břehy tvoří měkké, plovoucí koberce rašeliniště, na kterých se v ranní rose třpytí masožravé rosnatky a do vzduchu se line omamná vůně rojovníku. K většině z nich se sice nedá přijít úplně zblízka, přesto je můžete obdivovat z dřevěných lávek naučných stezek a potichu nasávat atmosféru místa, které působí jako okno do pravěku.

Flóra – Království rostlin

Lesy Wigierského parku, kde byste na rozdíl od okolí marně hledali buky, jsou především královstvím orchidejí. Roste jich tu neuvěřitelná polovina všech polských druhů a jedna z nich dokonce nikde jinde v zemi! Kromě orchidejí se v podrostu krčí další vzácné květy jako lilie či koniklece, z nichž mnohé druhy pamatují dobu ledovou.

Předjaří je tu nečekaně voňavé. Už na konci zimy, často ještě nad sněhem, vás může překvapit sladká, leč jedovatá vůně růžových květů lýkovce. Chvíli po něm se lesní půda zbarví fialovými zvonky konikleců a modrými hvězdičkami jaterníků. S příchodem května a června pak park doslova exploduje barvami. To začíná hlavní sezóna již zmíněných orchidejí a lilií. Během léta pak pohled přitahuje vodní hladina, kterou až do září zdobí bílé plovoucí květy leknínů.

Setkání s divokou přírodou

Život v parku se ale neodehrává jen v říši rostlin. Místní divočina má i svou zvířecí tvář, která se však ukáže jen tichým a trpělivým pozorovatelům.

Hlavním inženýrem a nezpochybnitelným symbolem zdejší krajiny je bobr. Jeho dílo v podobě malých přehrad a zatopených údolí uvidíte na každém kroku. Chcete-li zahlédnout i samotného stavitele, vypravte se za úsvitu či soumraku na klidné břehy řeky Czarna Hańcza nebo k nám již známým jezírkům „sucharům“. Mně se podařilo spatřit jen typický placatý ocas mizející v rákosí, ale třeba vy budete mít větší štěstí.

V hlubokých lesích pak vládnou jiní. Králem mokřadů je mohutný los, kterého máte šanci spatřit hlavně brzy ráno nebo na velmi odlehlých místech. První setkání s tímto tvorem s obrovskou hlavou je nezapomenutelné. Mnohem víc trpělivosti vyžadují takzvaní lesní duchové – vlk a rys. Spatřit je je skoro zázrak, ale v zimě na sněhu můžete s trochou štěstí zkusit jejich stopování.

Největší zvukovou kulisu ale vytváří ptáci. Na jaře se nad mokřady nese hlasité troubení jeřábů a nad hlavou vám může zakroužit obrovský orel mořský. Pro nejlepší ptačí výhledy sbalte dalekohled, nevýrazné oblečení a teplou deku a vyšplhejte na rozhlednu v Bryzglu – je to jako sedět v první řadě státní opery.

Pěšky, na kole i na vodě

Pro mě cestování v přírodě nikdy nebylo o odškrtávání populárních lokalit. Je o hledání míst, kde se cítím dobře, kde slyším jen vítr v borovicích (a že tady fouká téměř pořád) a vlastní kroky. Wigierský park je pro takové druhy cestování jako stvořený.

Asi nejdelší cesta parkem vede kolem jezera Wigry. Desítky kilometrů, kde se střídá hluboký les, otevřený břeh jezera a malé vesničky. Půjdete celé hodiny a jedinou společností budou stopy zvěře v blátě. A to je pocit svobody a samoty, který je v Evropě stále vzácnější.

A přestože osobně dávám přednost pevné půdě pod nohama, nelze ignorovat všudypřítomnou vodu – nedílnou součást zdejší scenérie. Když se na ni člověk dívá jen ze břehu nebo starého dřevěného mola, často závidí vodákům, jak si tak tiše proplouvají a užívají si opravdu blízký kontakt se vším, co se k vodě váže. Nakonec to není jen o tom, jakou formu objevování zvolíte, ale o tom, jak se při tom cítíte. Pro mě je to místo, kde se čas zastavil a kde člověk může znovu najít spojení s přírodou – a hlavně sám se sebou.

Stopy člověka v divočině

Wigierský park není jen tichá divočina, kde vám společnost dělají jen stopy zvěře, ale najdete zde i množství stop lidské historie. Dominantou, kterou nelze přehlédnout, je klášter kamaldulů. Jeho silueta na poloostrově nad jezerem Wigry je úchvatná a nepřehlédnutelná.

Klášter ve Wigrách skrývá uvnitř hradeb plno protikladů. Na jedné straně stojí velkolepý barokní kostel, jehož zdobnost a majestátnost ohromí. Jen o pár kroků dál se ale nachází tichý svět strohých pousteven, kde kdysi kamaldulští mniši v naprosté izolaci hledali spojení s Bohem. Během chvíle tak lze přejít z hodinové věže, odkud je jezero a okolní krajina jako na dlani, dolů do chladných a temných krypt, kde odpočívají ostatky mnichů. Některé z těchto pousteven dnes dokonce slouží jako hotelové pokoje.

Pro hlubší poznání zdejší přírody slouží promyšlené naučné stezky, například ta vedoucí kolem unikátních jezírek „sucharů“. V případě nepřízně počasí poslouží zase moderní interaktivní Muzeum Wigier ve Starém Folwarku. I tak trochu nostalgické pískání úzkokolejky, které se občas nese jižní částí parku, připomíná doby, kdy byla za první světové války používána pro svážení dřeva.

Jako základna pro objevování parku se nabízí několik možností. Klid a přímý kontakt s přírodou slibují menší vesničky roztroušené po parku, kde se můžete ubytovat v soukromých kempech, například Stary Folwark nebo Bryzgiel. Pro ty, kdo preferují kompletní servis a zázemí města, je ideálním výchozím bodem blízké Suwałki.

Kdy vyrazit?

Na otázku, jaké období je pro návštěvu parku nejvhodnější, neexistuje jediná správná odpověď. Správná otázka totiž zní: co zde hledáte? Každé roční období tu totiž nabízí jiný druh zážitku.

Jaro sem přichází dost pozdě a je to čas, kdy se po zimním tichu park rozezní – nejprve nesmělým zpěvem ptáků a později ohlušujícím troubením jeřábů. Rána jsou však velmi chladná a odměnou vám bude příjemná osamělost a mlžné opary povalující se nad vodou.

V létě vše kvete, vše bzučí a dny jsou nekonečně dlouhé. Je to hlavní sezóna, a tak je třeba počítat s větším ruchem a hladinami plnými kajaků.

Podzim je pro mnohé nejkrásnějším obdobím. Lesy se zbarví do neuvěřitelných odstínů zlaté a rudé a davy turistů jsou pryč. Je to melancholická, tichá a nesmírně fotogenická krása, ideální pro dlouhé, nerušené putování.

Zima je pak časem naprostého ticha. Sněhová pokrývka ztlumí všechny zvuky a krajina se promění v minimalistickou černobílou grafiku. Právě tehdy se na sněhu nejlépe čtou stopy vlků, rysů a losů.

Kromě přírodního kalendáře stojí za to sledovat i ten kulturní. Akce jako Noc muzeí, různé regaty na jezeře nebo cestovatelské festivaly mohou návštěvu obohatit o nečekaný zážitek.

Nejširší nabídku průvodců a map Polska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Máte už hlad?

Putování po zdejší krajině člověka unaví, a tak je dobré vědět, že místní kuchyně je přesně taková, jakou po dlouhém dni v přírodě potřebujete: poctivá, vydatná a založená na tom, co dává země a voda. Těžko se odolává obřím bramborovým knedlíkům plněným masem, zvaným kartacze, nebo čerstvě ulovenému síhovi přímo z jezera. Skoro v každé větší vesnici najdete restauraci, která vám s hrdostí naservíruje místní speciality.

Několik praktických rad na závěr

Hlavní turistické informační centrum najdete v sídle parku v obci Krzywe, kde získáte mapy a veškeré rady; v letní sezóně mívá otevřeno denně. Vstup do parku je zpoplatněn – lístky nejsnáze koupíte online přes systém eParki nebo přímo v infocentru. Jednodenní vstupenka stála v roce 2024 přibližně 8 zlotých. Půjčovny kol a kajaků jsou snadno dostupné v hlavních turistických vesnicích jako Stary Folwark nebo Bryzgiel, takže není nutné vozit vlastní vybavení.

Cesta do Wigierského národního parku z České republiky není krátká, to je třeba si na rovinu přiznat. Ale právě tato vzdálenost je možná jeho největší výhodou. Zaručuje totiž, že přijedete na místo, které ještě není pohlceno masovým turismem, a kde si stále můžete užít klid a obrovský prostor. Ať už plánujete strávit týden na kole, prochodit desítky kilometrů po dobře značených stezkách, splouvat, co se dá, nebo jen hledáte klidné místo u vody s poctivou regionální kuchyní, Wigierský park vám to vše nabídne v té nejlepší kvalitě. Pokud tedy hledáte únik od davů a nevadí vám investovat čas do cesty, jen těžko budete v této části Evropy hledat komplexnější a zachovalejší destinaci.

Článek byl zpracován ve spolupráci s  Polskou turistickou organizací.