Kozácký atman Atlasov se zasloužil o objevení a získání Kamčatky pro ruského cara. Skončil však neslavně zabi vlastnimi muži.
ATLASOV Vladimir Vasiljevič (* 1661 nebo 1664, † 1711, Kamčatka, Rusko) – ruský kozácký ataman, objevitel Kamčatky
Od roku 1639, kdy oddíl I. Moskvitina pronikl na pobřeží „Východního moře“ (Tichého oceánu), rozsévali Rusové podél svých cest na východě Sibiře opevněná střediska, která sloužila jako východiska k dalšímu dobývání Dálného východu. Jejich posádky se vydávaly do okolí, aby od místních obyvatel vybíraly jasak, daň placenou zpravidla kožešinami vzácných zvířat. V roce 1695 se velitelem jedné z osad na ostrohu nad řekou Anadyr stal Vladimir Atlasov. Záhy se začal zabývat myšlenkou, jak rozšířit území, ze kterého by získával další kožešiny, a kam by rozšířil moc moskevského „gosudara“.
Smutný konec kozáka
Od místních obyvatel se dovídal o neznámém území na jihovýchodě a vysílal tímto směrem své kozáky, kteří pak potvrzovali podobné zvěsti. Na základě jejich zpráv se V. Atlasov vydal roku 1697 na ozbrojenou výpravu do zatím neobjevených končin. Jedna skupina sledovala pobřeží Východního moře a druhá v čele s Atlasovem zamířila k Penžinskému zálivu.Po jeho východním břehu mířila na jih. Překročila nevysoký Střední hřbet a dostala se do údolí řeky Kamčatky. Vrátila se na pobřeží Ochotského moře a u řeky Iča přezimovala. Na jaře 1698 postoupila na jih, snad až k řece Ozernaja, odkud mohl Atlasov vidět nejsevernější z Kurilských ostrovů. Odtud se vracel k severu, přezimoval opět na Iče a 2./12. července 1698 se vrátil na Anadyrský ostroh se zlomkem lidí, kteří se s ním roku 1696 vydali na cestu.
Ve zprávách, se kterými Atlasov odjel do Moskvy, podrobně (a s určitým přeháněním) popsal země, které se staly jeho zásluhou součástí carovy říše. Za odměnu jej Petr I. jmenoval vůdcem kozáků v Jakutsku. Atlasov se znovu vrátil na Kamčatku, kde se však proti němu vzbouřili vlastní lidé a v touze zmocnit se atamanova bohatství jej v jeho domě v Nižním Kamčatsku zabili.
Vůdce vzbouřenců Ivan Petrovič Kozyrevskij (1680–po 1732) pokračoval v dobývání Kamčatky až k mysu Lopatka na nejjižnějším bodu poloostrova. Na lodi doplul k ostrovům Paramušir a Šumšu v Kurilském souostroví (1712–13). Po dobrodružných cestách, jako mnich i jako loupežník, přicestoval do Moskvy. Byl uvězněn a za vraždu Atlasova odsouzen k smrti, ale dochované prameny neuvádějí, zda Ivan Kozyrevskij skutečně skončil pod katovou sekerou či na šibenici.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
