Viktoriiny vodopády: kraj hřmících vod, slonů a travnatých savan

K Viktoriiným vodopádům se dostanete nejlépe letecky s přestupem v Johannesburgu. Místní letiště leží asi 20 kilometrů od vodopádů a pro další dopravu zvolte privátní vozy nebo taxi. V oblasti Viktoriiných vodopádů najdete několik luxusních hotelů a safari lodžií, které nabízí nečekaný komfort uprostřed chudé Afriky.

Cestovat do této části Afriky lze celoročně. Počasí je horké od listopadu do března. Od května do srpna tu nastává zimní období s příjemnými denními teplotami okolo 25 °C, ráno ale mohou teploty klesat až k nule. Pro rafting je nejlepší období červen – leden, kdy má Zambezi nízký průtok. Oblast patří ke zdravotně rizikovějším, s výskytem tropických nemocí, včetně rizika malárie. Pouliční kriminalita je častým jevem, hrozí zejména kapesní krádeže či podvody při směně peněz na ulici.

Kouř, který hřmí

Linka z Johannesburgu je plná turistů, kteří se tísní u okýnek a pozorují „dým“ stoupající z vyprahlé krajiny. Ano, to jsou pověstné Viktoriiny vodopády, jedny z největších a nejznámějších na světě. Tento skvost přírody „objevil“ misionář David Livingstone v roce 1855 a pojmenoval jej na počest britské královny Viktorie. O pouhých 20 let později vodopády prozkoumal český cestovatel Emil Holub, zhotovil jejich vůbec první mapu a ta pak vyšla v cestopise Sedm let v jižní Africe.

Hned po vystoupení z letadla na vás dýchne pravá africká atmosféra. Před letištní halou zpívá a bubnuje skupina domorodců, místní naháněči lákají cestující do svých taxíků a cvrkot cikád přehlušuje křik potulujících se opic. Po opuštění letištního luxusu na návštěvníky dopadá realita jedné z nejchudších zemí světa. Jste na zimbabwské straně vodopádů, která je pro jejich návštěvu rozhodně zajímavější. I kdybyste ale přicestovali z druhé strany, můžete hranici překročit po impozantním mostě, který se rozpíná vysoko nad kaňonem řeky Zambezi.

Většina návštěvníků si nenechá ujít procházku po hraně vodopádů, místy po odvážně vedeném chodníčku na okraji hluboké propasti. Hladina Zambezi během roku silně kolísá – na jaře, když je řeka hodně rozvodněná, můžete naplno obdivovat masy vody, nad nimiž se klene sytý oblouk duhy. Touto dobou ale není možné projít podél celé zimbabwské části vodopádů, protože tříštící se voda vytváří v zadní části okruhu neproniknutelný hustý déšť.

Nejlepší pohled na vodopády zažijete z paluby vrtulníku. Pro návštěvníky je čtvrthodinový let vrcholným zážitkem, jen z výšky totiž můžete pohledem obsáhnout celé vodopády, nahlédnout do hlubokých roklí pod nimi a obdivovat klikatící se veletok Zambezi.

Nejširší nabídku průvodců a map Zimbabwe (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Bungee jumping a plavba mezi hrochy a krokodýly

Komu let vrtulníkem nestačil, může se vrhnout přivázán na gumovém laně z mostu pod vodopádem. Sto jedenáct metrů hluboká rokle prověří váš pud sebezáchovy, a to i přestože zdejší skok se pyšní údajně desítkami tisíc skoků bez jediného úrazu. Zatímco odvážlivci blednou na seskokové plošině, ostatní turisté se směsí škodolibé radosti sledují jejich třesoucí se ruce, když se pomalu se svázanými kotníky sunou k okraji, vysoko nad zpěněnými vodami řeky Zambezi.

Tato řeka zde za staletí vytvořila bezpočet zákrutů a peřejí a celodenní rafting na úseku pod vodopády znalci považují za jeden z nejtěžších na světě. Obrovský proud zde vytváří záludné víry, do kterých se můžete vydat jen s pomocí zdejších průvodců. Klidné laguny mezi jednotlivými kaskádami, teplá voda a velká hloubka však činí rafting na Zambezi relativně bezpečným.

Kdo nemá rád velké vlny, může zvolit o něco poklidnější plavbu na nafukovacích kanoích nad hranou vodopádu. Nudu ale nečekejte ani tady, zážitky zajišťuje několik peřejí, krokodýli a stáda nevyzpytatelných hrochů odpočívajících v tůních.

Národní park Chobe: na safari v africkém Švýcarsku

Na safari se můžete vydat do některého z okolních parků, lepší je ale vyjet do nedaleké Botswany, která je díky své relativní ekonomické vyspělosti považována za „Švýcarsko“ Afriky. Národní park Chobe je pak hlavním cílem turistů přijíždějících ze Zimbabwe a vedle delty Okavango patří k nejlepším místům na pozorování zvířat nejen v Botswaně, ale v celé Africe.

Chobe se jako nejstarší park Botswany těší pozornosti právem, skutečnou proslulost mu však zajistila pestrá populace africké zvířeny a zejména pak obrovské množství slonů. Nejvíce tlustokožců najdete u přírodních napajedel, které kromě slonů sdílejí elegantní impaly, žirafy a antilopy kudu. Pravé sloní safari ale čeká na břehu mohutné řeky Chobe, ve které obrovská stáda plují se zvednutými choboty napříč řekou ke šťavnatějším pastvinám na zambijské straně veletoku.

Vedle džípů slouží jako pozorovací dopravní prostředek v Chobe i čluny plující po řece vstříc zvířatům. Během hodiny uvidíte impaly pijící u břehu, několik orlů, hejno kroužících supů, krokodýly lenošící na břehu, plameňáky a bezpočet dalších ptačích druhů. Vrcholem je většinou pozorování hrochů, kteří v chladivé řece nacházejí ideální podmínky pro odpočinek i pastvu na podvodních travách.

Amarula – likér ze sloního stromu

Cestou ze safari můžete zastavit v obchodu a nakoupit několik lahví proslulého nápoje Amarula – jihoafrického smetanového likéru vyráběného z exotického ovoce afrického stromu marula. Plody maruly připomínající mango však nechutnají jen lidem – říká se, že sloni po nich doslova šílí a je to jejich nejoblíbenější pochoutka, proto dostala marula přezdívku sloní strom. Listy tohoto všestranně užitečného stromu spásají žirafy, její plody milují kromě slonů i šimpanzi, antilopy kudu, vodušky a prasata bradavičnatá.

Přezrálé plody maruly často padají na zem, kde přirozeně kvasí a potom obsahují alkohol. Říká se, že sloni a jiná zvířata mohou být po jejich konzumaci opilá a nedávno se na internetu objevilo video podporující tuto teorii. Zajímavým fenoménem se dokonce zabývali američtí vědci, kteří mýtus o opilých slonech vyvrátili – podle nich by dospělý slon musel zkonzumovat dva litry čistého lihu, což představuje přes tisíc plodů.