ROZHOVOR: V barevné perské pohádce s dětmi

Jak by ses představila?  

Moji přátelé říkají, že mé druhé jméno je “odvážná”. Kdybych byla indiánka, jmenovala bych se tak :). Jsem žena, co se ráda směje, má ráda lidi, jejich příběhy, rozdílnost názorů, kultur, stejně tak přírodu – otužování, vaření na ohni, spaní pod hvězdami. Jsem obyčejná máma, co se tu snaží být především pro děti, fungovat jako zdroj lásky a být oporou na jejich cestě osamostatňování se, zároveň neztratit sama sebe. Mou vášní vždy bylo cestování, tak se snažím na něj ve své roli mámy nerezignovat, naopak dopřát objevování krás světa i svým dětem. 

Jaká byla vaše motivace se vydat s dětmi do Íránu?

Vycházím z jednoduchého předpokladu, že šťastná máma = šťastné děti. Ráda jezdím do islámských zemí pro jejich neskutečnou vřelost a pohostinnost, stejně tak do zemí, které v sobě, a v mém pojetí, nesou tzv. svatou trojici: hory, moře, poušť. Jednou jsem zaslechla kolegyně v práci vyprávět o Íránu – barevné perské pohádce, která mnou zmíněné předpoklady splňuje a hned jsem se začala po létajícím koberci ohlížet taky :).

Měli jste před cestou nějaké pochyby nebo strachy?  

Pochyby spočívaly možná v tom, že je to daleká cesta letadlem. Velká ekologická stopa (což je věc, kterou vždy zvažujeme předem) a náročný x hodinový přesun pro všechny zúčastněné. Rozhodli jsme se navštívit Írán přes Vánoce, tedy v době, kdy si manžel mohl ve svém klasickém zaměstnání vzít až 3 týdny dovolené, tedy nejvíce, co šlo. Tím jsme se tak trochu uklidnili, že “když už, tak už”. Že tím pádem náš pobyt v Persii alespoň využijeme na max. 

Co vás na cestě po Íránu nejvíc překvapilo?

Největší překvapení za mne bylo postavení žen ve společnosti. Samozřejmě se dané podmínky místy lišily (města versus vesnice), ale obecně se ženy ve společnosti objevují, řídí auta, bafají v restauraci šíšu. S tím se například v Maroku, v zemi k Evropě zeměpisně i historicky daleko bližší, nesetkáte.  
Jinak my se na svých cestách necháváme rádi překvapovat stále a vůbec. Vysvětlím: dalo se dopředu tušit, že je to svou rozlohou obrovská země, také byla. Jste na to tedy dopředu tak nějak připravení, a stejně vás to ohromí, když to pak zažíváte na vlastní kůži. Podobně jako jsme se dočetli, že pro nás jako turisty je to velice bezpečný kout světa, a že o nás bude místními moc hezky postaráno. Překvapilo nás, jak moc se to na místě naplnilo. Taky ta nádhera, kterou jsme nacházeli v přírodních úkazech – krajina Měsíce, pak Marsu, Jupiteru.. bylo to krásnější, než jsme si dokázali kdy představit. 

Jak jste se připravovali na tuto cestu? Lišilo se to nějak od jiných cest? 

Bylo to poprvé, co jsme letěli někam, kam bylo potřeba obstarat si turistická víza a hned v tom nastaly trable ještě před odletem. Kolabovaly tamní online úřednické stránky a ani na několikátý pokus se nám nepodařilo si ona víza vyřídit. Museli jsme to proto risknout a spolehnout se na variantu, že nám je vydají po příletu na letišti v Teheránu. (Píši o tom na svém ig profilu v příspěvku “Foto fast, Iran visa slowly”)

Taky bylo potřeba promyslet, kolik si s sebou povezeme po celou dobu pobytu peněz/ hotovosti, protože v zemi pak nejsou žádné bankomaty a vy poprvé a naposled směníte peníze na letišti. 

Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Jak a podle čeho jste cestu plánovali? 

My moc neplánujeme. Zadáme do vyhledávače “nejkrásnější místa” dané země a podle fotek vybíráme, kam se chceme podívat. Sleduji vzdálenosti, věděli jsme, že chceme projet co největší část země ze severu na jih a podle toho sestavuji přibližný itinerář. Ten se nám ale vlivem mnoha okolností obvykle změní hned první den po příletu do dané země, takže je to opravdu jen orientační. Skutečný plán cesty se tvoří až na místě. 

Co může Írán svým (malým) návštěvníkům nabídnout? 

Íránčané jsou neuvěřitelně milí a pozorní k dětem. Naše dcera se tak cítila obletovaná a milovaná jako doma u babičky a mezi svými bratranci. Byla nadšená z exotických zvířat, které jsme potkávali ve volné přírodě (velbloudi, delfíni, plameňáci), a pak se ji určitě líbilo moře, písek, sopky, neuvěřitelně barevné kamínky a témeř každé ráno ke snídani čerstvá granátová jablka.   

Proč by se sem lidé měli podívat i s dětmi? 

Myslím, že hlavní přínos cestování s dětmi obecně je ten společně strávený čas a neopakovatelné zážitky. Děti navíc při cestování kdekoli na světě působí jako naprosto přirozený stmelovací prvek/ icebreaker či otvírák k zajímavým konverzacím s místními lidmi. Hravě si získají jejich obdiv, důvěru, což je určitě benefit pro celou rodinu. Dětem samotným se pak na cestách okrem zábavy dostává neformální formy vzdělávání – učí se mnoha znalostem a dovednostem, ale to jistě neříkám žádnou novinku.  

Jela bys znova? 

Bez váhání. Moc ráda bych se ještě někdy osobně setkala s našimi přáteli tam. 

Jaké jsou tvoje (cestovatelské) plány?

Letošní Velikonoce s dětmi strávíme v italských Benátkách. A ráda bych je vzala začátkem léta k jordánskému moři, které je plné nádherně živých korálů. Ideálně bych cestovala pořád, ale dcera už chodí do školy. Nakonec, cestovat se dá v různých oblastech, nejen klasicky navštěvováním cizích zemí a často úplně postačí i maličké jednodenní výlety. Také se moc těším na festival Cestování s dětmi FEST, kde budu právě o této naší cestě vyprávět. Vstupenky si už můžete koupit předem.