Opiová pole, Zlatý trojúhelník, hory, džungle, jeskyně, zlaté chrámy, sloni a Laos s Barmou na dohled… Toto vše a ještě mnohem více nabízí severní Thajsko.
Z Bangkoku na sever jsme se vydali nočním vlakem, abychom nad ránem byli v podhorském městě Chiang Mai, jež je právem považováno za jednu z asijských cestovatelských mek.
Cesta do Chiang Mai
Jihovýchodní Asii jsme objížděli po směru hodinových ručiček, a tak jsme se do těchto míst přijeli od jihu – z Bangkoku. Spoustu lidí volí ještě jako mezizastávku khmérskou Ayuthaiyu, která leží na téměř osmisetkilometrové spojnici mezi Bangkokem a Chiang Maii. Jet se dá autobusem, vlakem anebo letět. Autobus je samozřejmě levnější a lístek na jeho turistickou variantu seženete v každé agentuře bangkokské batůžkářské Kao San Road. Ale máte-li už za sebou autobusový noční přesun z thajských ostrovů, rádi dáte odpočinout tělu a vyzkoušíte další druh dopravy a to vlakový. Jízdenka společně s lehátkovým lístkem je o něco dražší a je ji třeba koupit předem, obzvláště je-li období nějakého svátku, kdy míří do hor spousta místních lidí. Máte-li štěstí a o své cestě na sever země víte s dostatečným předstihem, podaří se Vám sehnat letenka u nízkonákladové letecké společnosti za velice lákavou cenu.
Možnosti v oblasti Chiang Mai
Chiang Mai je město pod horami s lákavě levným jídlem, ubytováním a hlavně trhy. Díky své poloze však hlavně láká na různorodé sportovní vyžití převážně tzv.outdoorovými aktivitami. Cestovatelé zde zůstávají i několik týdnů, aby absolvovali kurzy thajských masáží a vaření, či podnikli výlet za místními kmeny. Vyrážejí na několikadenní treky do džungle či na výlety do tzv. Zlatého trojúhelníku, místa setkávání se hranic Thajska, Barmy a Laosu na řece Mekong. Cestovatelé tu pak chodí pěšky po horách, jezdí na čtyřkolkách, skákají do vodopádů či celý den lezou v lanových centrech. Nabídky těchto aktivit na Vás číhají doslova na každém roku, stačí si jen vybrat dle vkusu, nálady a času, který zde chcete strávit.
Ovšem i město Chiang Mai stojí za prokoumání. My jsme si hned druhé ráno pronajali malou motorku a s naraženými přilbami do čela se vydali vstříc pověstnému asijskému silničnímu provozu. Projeli jsme tak nejprve uspořádaným systémem na sebe kolmých uliček starého města. Na každém rohu je k vidění wat, kterých tu je až na dvěstě. Jsou různě staré od celého z teakového dřeva až po klasicky dřevěné či zděné. Naším cílem byl však wat Doi Suthep, který se tyčí na kopci nad městem. Dostat se k němu lze po čtrnáctikilometrové silnici stoupající vzhůru do hor. Těšili jsme se na klidné místo v horách. Překvapení ale na sebe nedalo dlouho čekat a my dojeli na místo srovnatelné snad jen s naším Karlštejnem. Velké množství lidí místních i turistů překřikujících se u stánků se suvenýry. Návštěva samotného watu ale stála za to, je oázou klidu a je od něho krásný výhled do okolí. Pokračovali jsme pak ještě více do hor k letnímu královskému sídlu. Na večer jsme pak sjeli opět do údolí a nekonečně dlouho se procházeli vyhlášeným místním nedělním trhem.
Další dny
Pro další dny jsme byly rozhodnuté navštívit některý z kurzů thajské masáže, kterými je Chiang Mai vyhlášené. Bylo nám však doporučeno, že aby měl kurz smysl, musí trvat nejméně týden. Tolik času jsme neměly, a tak jsme na masáž pochopitelně zašly, ale pouze jako zákaznice a místo toho vyrazily na kurz vaření. Kurz probíhal na ekologické farmě kousek za městem. Začínalo se společným nákupem surovin na místním trhu a pak už se vařila jedna thajská specialita za druhou – Pad Thai, Curry, kokosová polévka či banán povařený v mléce jako dezert. Také jsme zavítaly mezi místní kmeny, které většinou přišly do Thajska z nedaleké Barmy. Žijí dnes v určených vesnicích v horách a jediným zdrojem financí pro jejich život je výroba a prodej suvenýrů turistům. Ukazují se tak dennodenně davům turistů, kterým, mají-li trochu úsudek, zůstává po návštěvě domorodých vesniček místo hezkého zážitku jen zklamání a smutek nad údělem lidí v těchto „zoologických zahradách“.
Jihovýchodní Asie je také známa svými krasovými oblastmi. I zde na severu Thajska lze navštívit několik jeskyní, které slouží i k náboženským účelům. Lze proto v jejich útrobách spatřit sošky Buddhů a lidi, kteří sem chodí za svou vírou. Výlet do tzv. Zlatého trojúhelníku jsme neabsolvovali. Z Chiang Maie jsme totiž mířili na sever do Laosu, takže Mekongu jsme si další měsíc měly užít dosyta. A také pověstná opiová pole, která tu bývala k vidění, jsou dnes oficiálně již minulostí.
Mnoho cestovatelů zde zůstává i několik týdnů. Věnuje se kurzům, sportuje, či jen tak bloumá ulicemi, popíjí kávu a odpočívá. Přispívá k tomu vlídná atmosféra města podpořená jedněmi z nejnižších životních nákladů v celé Jihovýchodní Asii. Ať už se sem vydáte na delší dobu či budete jako my jen projíždět, Chiang Mai Vás nezklame. Za celou dobu jsme nepotkali nikoho, komu by se zde nelíbilo, spíše naopak, toto město stálo na jednom z nejlépe hodnocených míst jejich pomyslných žebříčků oblíbenosti.
Cestovatelské info:
Ceny:
Cena autobusu Bangkok-Chiang Mai: cca 20USD
Cena vlaku Bangkok-Chiang Mai: cca 30USD
Cena místního autobusu Chiang Mai – THAI/LAO hranice: cca 4USD
Cena balíčku minivan na THAI/LAO hranice+noc a večeře, snídaně na hranicích+loď do Luang Prabang: cca 50USD
Pronájem motorky: 5USD/den
Pronájem pokoje: 5USD/dvojlůžko
Cena jídla: nejnižší v Thajsku
Vlaďka Svitáková ve svém volném čase cestuje nebo průvodcuje. Miluje především Maroko a Balkán. Přečtěte si o ní více v jejím profilu.
