Suwalski park krajobrazowy – nejstarší přírodní poklad Polska

Unikátní krajinu už v poslední době ledové vytvarovaly hlavně ledovce. Postupným táním a pohybem vytvořily morénové kopce, kemové pahorky (hornina původně usazená v ledovcových trhlinách po roztání tvořící kopce a hřebeny), estery, hluboká říční údolí a zanechaly za sebou nesčetné množství bludných balvanů původem ze Skandinávie a dna baltského moře. V nedávné historii, kdy se tu usídlili první osadníci, přešla krajinotvorba do lidských rukou. Vznikala tu opevnění a první osady. Dnes je většina rozlohy určena k zemědělství, ale stále značnou část tvoří lesy, ledovcová jezera, močály a řeky. Klima je tu drsné, zimy dlouhé a vítr fouká takřka neustále. Člověk tu však s přírodou nalezl rovnováhu a v roce 1976 byla celá tato oblast prohlášena za chráněnou.

Svezte se na zelené vlně

Mé zmínky o kopcích je třeba brát s rezervou. Kdo zná Polsko, ví, že kromě Krkonoš a Tater tu nemůže být žádná řeč o nějaké výraznější pahorkatině. Právě proto jsou místní kopce, dosahující nadmořské výšky až 280 m, výrazným krajinným prvkem. Na jejich úpatích se rozprostírají rozlehlé pastviny se spokojeně pasoucími se kravami, koňmi i ovcemi. Údolí jsou tu zase vyplněna ledovcovými jezery a jezírky.

Pěšky kolem parku za jediný den?

Když prozradím, že celý park v žádném z rozměrů nepřesahuje devět kilometrů, mohlo by se zdát, že si jej lze prohlédnout za jediný den. Není to však tak jednoduché. Existuje zde hustá síť turistických stezek, dosahující délky 80 km a zároveň je zde řada zajímavých míst, volající po důkladném prozkoumání. 

Mezi nejzajímavější pěší trasy patří modře značená stezka Gulbieniszki-Smolniki, měřící přes 20 km a spojující řadu morénových pahorků, údolí řeky Szeszupy, vesnici starověrců Wodzilki a břehy největšího jezera Hancza. Právě vesnice zde nabízí pohled do zajímavé historie, kdy tu byly baltské kmeny Jotvingů ve středověku vytlačeni Teutonskými rytíři. Po delší období byla oblast obývána poustevníky a pastevci a až koncem 18. století se tu usadili starověrci, kteří uprchli z Ruska před náboženským pronásledováním. Jejich odkazy přetrvávají dodnes, jsou jimi například dřevěné kostelíky, hřbitovy nebo stále se vyskytující nářečí, které je mixem ruštiny a polštiny. Vesnic tu není mnoho, ale všechny jsou neuvěřitelně malebné a mají svůj jedinečný charakter. 

Hlavně nezabloudit mezi kameny

Dominantou celého parku je nejhlubší jezero Polska – Hańcza (hloubka dosahuje až 110 m). Je obehnáno lesy i pastvinami a jeho krásu lze obdivovat jak z jeho břehů, tak i z Góry Leszcynowe, kde stojí vysoká, avšak bytelná vyhlídková věž. Jste-li otužilí, můžete využít jednu z veřejných pláží a vykoupat se v průzračné, avšak ledové vodě. Jezero je oblíbenou destinací i pro potápěče, kterým se poznávání okolní krajiny rozroste o pohled na zatopené soutěsky a rýhy.

Jižně od jezera, v údolí řeky Czarna Hańcza, narazíte na rozsáhlá pole bludných balvanů. Ať už to jsou ty malé, co si můžete odnést v kapse, anebo ty obří – několikametrové – dohromady tvoří jedinečnou přírodní kulisu. Narazil jsem zde i na nepojmenovaný, ale absolutně vynikající pramen minerální vody.

Krajina je tu zajímavá, vody dostatek, ale ještě nepadla zmínka o zvířatech a rostlinách. Mezi nejběžnější savce tu patří bobr, na kterého můžete brzy ráno celkem běžně narazit. Když budete mít štěstí a budete se chovat tiše, existuje tu šance potkat losa, jelena či vlka. Ti tu sice trvale nežijí, ale často přes park migrují. Vodám vládnou desítky druhů vodních živočichů a ve vzduchu pak přes sto druhů ptáků, včetně velmi často se vyskytujících čápů, potápek, ledňáčků i slavíků.

Bude-li s vámi cestovat botanik, rovnou si na park rezervujte minimálně týden. Rostlin jsou tu tisíce – jen mechů a lišejníků je tu kolem čtyř set druhů. A pokud se v rostlinách nevyznáte, nevadí. Na každé stezce je dostatek informačních tabulí, které vše důležité popisují. Roste tu prehistorická přeslička zimní, kokořík, vstavače a celá řada kapradin. Vždy, když vidím takovou druhovou rozmanitost, sháním se po místním medu, který mi všechny ty vůně, barvy a chutě koncentruje do jediné skleničky.

Nejširší nabídku průvodců a map Polska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Dvě anebo čtyři kola?

Celý Suwalski park lze projet i na kole, ale nečekejte žádné cyklostezky, nýbrž pořádnou divočinu. Cesty jsou tu pískové, prašné a kamenité, takže horské kolo a pořádná přilba jsou nutností. Řada cest je navíc sdílená s normálním provozem, takže je třeba mít se na pozoru. S tím souvisí i další možnost cestovaní – autem. Vlastníte-li auto s alespoň trošku vyšším podvozkem, můžete tu zažít celkem adrenalinový offroad.  Objevování časem zapomenutých vesniček a skrytých míst tak může být o trochu pohodlnější. 

Ať už je objevovaná krajina sebezajímavější, člověku dříve či později vyhládne a bude se chtít vyspat. První problém vyřeší jakákoli místní restaurace. Ty většinou nabízí regionální kuchyni, která je silně ovlivněna sousední Litvou, a to je zatraceně dobře! Jídla jsou plná brambor, bramborového těsta, kopru a zakysané smetany. Všudypřítomná voda pak poskytuje čerstvé ryby a okolní krajina nabízí řadu ryze domácích mléčných výrobků. Hlady tu určitě trpět nebudete. A spaní? Celý park je obehnán parkovišti s možností kempování nebo plnohodnotnými kempy. Pro náročnější jsou pak v blízkém městě Suwalki k dispozici hotely a apartmány. 

Ať už se rozhodnete objevovat Suwalki jakkoli, zažijete odlehlá místa, kde se stačí jen posadit a pozorovat, jak tu příroda absolutně dominuje. Přes ptačí zpěv často neuslyšíte vlastního slova. Úsměvy naleznete na tváři všech domorodců, kteří i přes jazykovou bariéru rádi prohodí pár slov, a pokud máte děti, ty budou jako v ráji. Je tu pro ně připravena řada naučných stezek a množství zábavných atrakcí. Všechny stezky, odpočívadla i přístřešky jsou udržovány v perfektním stavu a na řadě míst naleznete i mobilní toalety. Kdo už má sbalený teleobjektiv, dalekohled i pohorky a hledá na mapě nejbližší cestu do Suwalského přírodního parku, neprohloupí. 

Praktické tipy:

• Vstupné do parku je dobrovolné a můžete jej uhradit v informačním centru v Turtulu.
• V zimě a na jaře je zde velmi chladno a větrno, doporučuji se vyhnout návštěvě v tomto období.
• Turistické stezky jsou dobře značené a udržované.
• GPSka vás povede i na nezpevněné komunikace, je to tu normální a cesty bývají sjízdné i osobními auty.

Článek byl zpracován ve spolupráci s  Polskou turistickou organizací.