V himalájské vesničce Kargyak (4200 m n.m.) začala pokusná stavba skleníku. Má otestovat konstrukci, kterou pak čeští dobrovolníci použijí při stavbě školy. „Sluneční škola“ vytápěná solární energií dá šanci místním dětem naučit se číst a psát.
Průběh prací popisuje autor projektu školy Honza Tilinger z ČVUT.
Spustili jsme stavbu skleníku, která je jednak pokusnou konstrukcí a jednak testem vesničanů, jak moc jsou ochotni přiložit zdarma ruku k dílu při budování jejich vlastního blahobytu. Kupodivu hodně. Napřed se samozřejmě vedla dlouhá diskuse, následovalo pití jejich pálenky čchangu, pak další diskuse. Teď jich každý den nastoupí šest na práce na skleníku, ačkoli má každý ještě hromadu sezónní práce na vlastním hospodářství.
Kdo bude pracovat na skleníku, určí los. Hážou si kostkami užmoulanými z tsampy (hrubá mouka s vodou). Vybráni jsou ti, komu padne nejnižší číslo – do práce nastoupí s úsměvem a bez nadávání. Láma, který do své rodné vesničky přijel z karnatackého kláštera, dře ze všech nejvíc, ačkoli vůbec nemusí. Stejně jako nejstarší muž obce, 84letý stařík, maká jako tygr.
Třetí den kopání základů se šestičlenná skupinka žen prokopala k obřímu kameni, který byl podle mého na odstřel dynamitem nebo na stádo yaků. Ale sešli se u něj všichni mužové z vesnice, chvíli ho různě podkopávali a pak se jich část v sedě zapřela těsně jeden vedle druhého. Ti zbylí si prostrčili nohy mezi sedícími a pevně se ve stoje zapřeli o svah a postupně malinko nadzvedávali kámen, zatímco ženy pod něj vkládaly kamenné klíny. Takhle ho jak na Velikonočních ostrovech postupně pošupkali o 4 metry!
Jinak je s místními občas těžké pořízení. Už asi před dvěma lety dostala vesnice od vlády hadici na rozvod vody po domech, ale nikdo nevěděl, co s ní. Tak si ji rozebrali a při našem příjezdu z nich každý měl na střeše mezi slámou, yakzi (vrbové větvičky) a yačím trusem kus hadice. Museli jsme od nich sami jednotlivé kusy posbírat, pospojovat a zavést do potoka. Na sluníčku se hadice během dopoledne vyhřeje a kolem druhé, kdy paprsky pěkně pálí, se dá docela příjemně sprchovat.
Plánovaná testovací impregnace topolového dřeva yačí krví se bohužel nekonala, neboť yak přijde v přepočtu na zhruba 6000 Kč. Vzali jsme za vděk beranem, který je desetkrát levnější. Vyzkoušeli jsme jeho podzimní krev, jež je tak hustá, že se za 20 vteřin na vzduchu promění v rosol. Přesto jsem topolový trám úspěšně natřel třemi vrstvami krve a vypadá to zatím úplně ideálně. Gulášek z beraního masíčka byl taky dokonalý – hlavně po dnech strávených s vesničany, kdy jíme jen tsampu a slaný čaj!
Přispějte, prosím!
Konto občanského sdružení Surya u ČSOB na stavbu Sluneční školy: 20 80 36 504/0300.
Pomůže nám jakákoli částka. Děkujeme.
Z Himalájí zdraví Honza Tilinger.
Více informací o projektu najdete na stránkách občanského sdružení Surya.
Animaci budovy Sluneční školy si prohlédněte ZDE.
