Siwa – oáza faraóna Alexandra  

Oáza Siwa (egyptsky Sekhetam – země palem) leží asi 800 kilometrů západně od Káhiry na okraji Kattarské prolákliny. Táhne se v délce 80 kilometrů se šířkou 20 kilometrů a její pozemky se nacházejí 19 metrů pod hladinou moře. Celkem poskytuje domov pro více než 20 000 obyvatel. 

Podívejte se na kompletní fotogalerii

Přejít do galerie

Zobrazit

Siwa Oasis

Zobrazit

PANTA LODGE SIWA

Zobrazit

Siwa Oasis

Zobrazit

PANTA LODGE SIWA

Z Káhiry nebo Alexandrie do oázy Siwa prakticky každý den jezdí přímé spoje. Pokud se na cestu vydáte v zimě, pamatujte, že místní stroje nemají topení a během cesty v noci může být zima. Bezpečnostní situace na západ od Siwy je klidná, ale složitá, a proto jsou všechny cesty k libyjské hranici, vzdálené jen 50 kilometrů, pro cizince uzavřené. Přes všechna tato opaření nečíhají v prostoru oázy na turistu žádná nebezpečí a je tak možné se zde pohybovat podle libosti. 

Existence osady je doložena již v době pravěku, ale první písemné zmínky nacházíme až v sedmém století před Kristem. Díky své odlehlosti a zároveň i důležitosti si dlouhou dobu udržela značnou nezávislost na okolním dění. Lidé ze Siwy se tak k islámu přihlásili až ve dvanáctém století, což je o několik století později než většina obyvatel dnešního Egypta.  

Alexandrovo orákulum 

Přestože nyní se jedná o příjemné ospalé městečko obklopené dunami, před několika staletími bylo centrem s věhlasnou věštírnou. Perský král Kambýses II. se v roce 524 př. n. l. pokusil oázu dobýt stejně jako celý Egypt. Vyslal vojsko o síle 50 000 mužů, které však pohltily písky Sahary a nikdo vojáky již nespatřil. Když Alexandr Veliký dobyl Egypt v roce 331 př. n. l, zvolil trochu jiný přístup. Jen s několika společníky vyrazil směrem k oáze a po osmi náročných dnech ji opravdu našel a prohlásil se zde za faraóna. Věštírna Aghurmi stojí dodnes a za drobný poplatek je možné ji navštívit. Z centrálního náměstí je to sem jen několik kilometrů příjemné chůze, jinou variantou je pronajmout si kolo a projet celou oázu za jeden den.  

Pevnost snadno najdete na malém kopci, který je vidět již z dálky. Mohutné zdi budí respekt i nyní a před více než dvěma tisíci lety to musela být opravdu monumentální stavba. Jen kousek dál po cestě naleznete zbytky chrámu boha Amóna. Je velice zvláštní vidět, jak se tyto tisícileté ruiny jen tak válejí v prachu u cesty, ale tohle je prostě Egypt. Co není více než tři tisíce let staré, je vlastně rutinou. 

Mezi datlovými palmami se na hlavní cestě ukrývá malé jezírko, respektive studna, kde se podle legendy koupala samotná Kleopatra. Laguna k chladivé koupeli láká i nyní, voda je křišťálově čistá a v teplých obdobích roku krásně zchladí. Když to bylo dobré pro Kleopatru, bude to jistě dobré i pro turisty z Evropy. Hned vedle je několik příjemných malých restaurací, kde je možné si po koupeli odpočinout. 

Šálí – město z hlíny 

Nad malým náměstím se tyčí hradby města. V dnešní době jsou už uličky Šálí opuštěné, ale ještě před sto lety tudy proudil čilý obchodní ruch. V roce 1926 však došlo k třídenní průtrži mračen a hliněné stěny a střechy tamních domů příval vody nevydržely. Lidé se tak z centra odstěhovali a do dnešních dnů se nevrátili, zato prodejci suvenýrů ano. Společně s jejich stánky je zde naleznete malou restauraci, čajovnu a půjčovnu kol. Bicykl je obecně vzato velice dobrým způsobem dopravy po celé oáze, jen je nutné vzít v potaz místní prakticky neexistující dopravní předpisy a množství všudypřítomného prachu. 

Hradby se pomalu opravují klasickou cestou, a přestože se metoda hlíny a vody v minulosti ukázala trochu nejistou, rekonstrukce probíhají na stejném základě i v 21. století. Přímo nad hliněným městem ční skála, ze které je na ruiny nádherný výhled. Dá se obejít kolem dokola nebo je možné zvolit dobrodružnější trasu přímo přes ruiny městečka. Místo s výhledem k západu slunce úplně láká k romantické večeři. 

Na oáze je zvláštní absence turistů. Oni tady tedy někde jsou, ale nejsou vidět. V ulicích jsem se pohyboval sám, i když mě občas míjely mikrobusy nacpané cizinci. Jinde jako by se po nich slehla zem. Co tu ale rozhodně nechybí, jsou toulaví psi, pobíhají jich tu desítky. Většinou utečou, když se člověk přiblíží, často ale cení zuby a vrčí. To je pak dobré vzít do ruky kámen a tvářit se neústupně. Při toulkách uličkami jsem jednu takovou smečku dvakrát potkal a musím říci, že to ani jednou nebyl příjemný pocit. Ono přeci jenom deset psů různých velikostí je pořád deset psů různých velikostí, a pokud by se na mě rozběhli, nebylo by to pěkné.  

Nejširší nabídku průvodců a map Egypta (turistických, potápečských a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Hora mrtvých 

Jen asi dva kilometry od centra se do výšky tyčí Džabal al-Mautá neboli Hora mrtvých. Mohlo by se zdát, že je to název trochu nadnesený, ale lidské kosti povalující se kolem otevřených hrobek dokazují, že název je přesný.  

Nejkrásnější chvíle k návštěvě kopce je večer, kdy se nabízí nádherný výhled na západ slunce nad oázou. Však i přes den hora poskytuje řadu zajímavých zákoutí. Mnoho hrobů je otevřeno a jednoduše přístupno. Na návštěvu si tak nezapomeňte vzít čelovku, spousta interiérů je vcelku zachovalých. Místní hroby se datují do doby ptolemaiovských a římských vládců a přes dlouhá staletí, po která byly vystaveny poušti, různým bojům, zlodějům, ale i lokálnímu obyvatelstvu, si stále zachovaly některé malby, na pár místech dokonce v původních barvách, nebo části vnitřní výzdoby. 

Přestože je Hora mrtvých volně přístupná, je vhodné při návštěvě nalézt její strážce, kteří žijí na jejím úpatí v malé chýši. Ti pak turisty mohou zavést na ty nejvíce zachovalé a nejkrásnější hrobky na kopci.  

Pokud vás ale tato trochu morbidní představa neláká, přesto si na vrcholu hory užijete nádherný západ (nebo i východ) slunce. Pohled na více než 300 000 palem, dalších skoro 100 000 olivovníků a tisíce dalších ovocných stromů opravdu stojí za to. 

Kde jíst a spát? 

V samotné oáze a jejím okolí je možné nalézt velkou řadu ubytování. Osobně bych doporučil Dream Lodge Siwa – skvělé místo, které nabízí luxusní pokoje, spaní pro cestovatele i venkovní nocleh v beduínských stanech. Pokud jde o jídlo, často není úplně kvalitní. Snad všichni turisté popojíždějící kolem v minibusech se na jídlo zastavují v restauraci Abdu kousek od hlavního náměstí. Vcelku příjemnou variantou se skvělým výhledem je výtečná restaurace Šeherezáda na střeše jednoho domu na náměstí. Chcete-li ochutnat lokální kuchyni, doporučuji okénko „U tří bratří“, jak jsem si jej pracovně nazval. Je to malý prostor v průchodu pár desítek metrů za restaurací Abdu, kde je jen kuchyně a dva výklenky s koberci a polštářky. Kluci zde podávají každý den stejné menu – silný vývar, smažené kuře, fazole, rýži, zeleninu, k tomu chleba a silný místní čaj. Co více si ale v oáze přát? 

Bavil Tě článek? Můžeš podpořit naši tvorbu!

Tvoříme cestovatelský obsah, přinášíme rozhovory se zajímavými osobnostmi a podrobné cestopisy s konkrétními radami. Tvorba takového obsahu něco stojí, budeme vděční za podporu naší práce! Využít můžeš QR kód nebo dar přímo zaslat na účet 2801829432/2010 s variabilním symbolem 111999.
Děkujeme!