Jaké to vlastně je, být sběračem jablek? Jinými slovy být pickerem a vydělat si během jednoho měsíce práce v jablečném sadu na dva měsíce bezstarostného cestování po Novém Zélandu?
Ach pickeřina. Práce jako každá jiná. Jablíčka maličká, větší, červená i žlutá. Sluníčko a dobrá nálada. Ale hlavně lidé. Traktoristé, kteří posouvají bedny, kontolorka kvality a supervisor, kteří vás laskavě upozorňují na vaše chyby. A samozřejmě ostatní pickeři.
Supervisor je člověk, který dohlíží na kvalitu trhaných jablek. Nemá to lehké, obcházet pickery se stále stejnou průpovídkou: "Halve the apple must be red. Pick red and big!" Několikrát nás dokonce i pochválil, shodou okolností to bylo ve dny, kdy jsme dostali trest za špatně natrhané bedny. Že by nám pak narostl hřebínek?
Kontrolorka kvality je dáma jménem Bev. Zjevuje se nečekaně. V ruce má igelitový sáček s pěti pomačkanými jablky, na kterých si vysvětlíme naše chyby, pozpytujeme svědomí a slíbíme, že už se to nikdy, ale nikdy nestane.
Traktoristé – na jejich schopnosti do značné míry záležela naše denní úspěšnost. Skvělý Earl posunuje bedny včas, při přesunech vozí žebřík, jednou nám dokonce dovezl na svačinu meloun. Druhý traktorista Mike je naprosto ztracená existence.
Ostatní pickeři jsou lidé z různého těsta. Jsme tu půl na půl travelleři a místní nezaměstnaní, důchodci a studenti. Čechů potkáváme v Motuece hodně, v našem sadu však kromě nás pracovali jenom dva. Ostatní lidé jsou z Francie, Anglie, Německa, Izraele a Irska.
Všichni tito lidé tvoří dokonale sehraný tým, který spolu s lidmi v packhousu, řidiči kamionů, topiči v zaoceánských parnících a prodavačkami ve vašem oblíbeném supermarketu dodávají jablíčka pro vaši spotřebu.
Základní vybavení pickera tvoří ladder, bag a bin. Tedy žebřík, batoh zavěšený na břiše a (CA) bedna. Naplnit ji trvá podle velikosti jablek kolem dvou hodin času jednoho pickera. Plná váží kolem 400 kg. Bedny jsou sváženy k shedu (stodole), odkud jsou hromadně odváženy nákladním autem do packhausu (s případnou přestávku v coolstoru). Zde se znovu kontroluje kvalita jablek. Bedny, které jsou v pořádku, jsou baleny do malých krabic, které připomínají obaly na vajíčka (sem jsou jemně ukládány jablka). Špatně nasbírané bedny jsou zaznačeny a nešťastným pickerům strženy peníze.
Jaké jsou pickerské prohřešky?
- apple bruising – prsty omačkaná jablka
- steam punching – stopky jablek při vysypávání do bedny omačkají, propíchnou či jinak poškodí jiná jablka
- bad sizing – natrhaná jablka mají špatnou velikost (= jsou moc malá)
- bad coloring – barva neodpovídá požadavkům – nevěřili byste, kolik existuje odstínů červené
Za špatně nasbírané bedny dostáváme jenom 16 NZD a ztrácíme týdenní bonus 1 NZD za každou bednu.
Peníze Dostáváme se k odměňování. Mzdu dostáváme podle počtu nasbíraných beden. Většina odrůd, které jsme sbírali, byly placeny 27 NZD + 6% tzv. holiday pay. Braedburns, tvrdá červená jablka, jsou placena pouze 25 NZD + 6% holiday pay. Od 1.4.2007 dochází na Zélandu k významné změně, kterou bychom doma nechali bez povšimnutí – zvyšuje se minimálním mzda z 10.25 NZD/ hodinu o jeden celý dolar a roste holiday pay na 8%. Pokud by mzda za nasbírané bedny byla menší, náležela by nám správně alespoň právě minimální mzda. Sad má tuto situaci pojištěnou ustanovením, podle kterého musí každý nasbírat minimálně tři bedny denně. Což se každý den každému nepodaří, přesto se to mlčky přehlíží a nikdo doplatek k minimální mzdě nedostává.
Přesto má úroveň minimální mzdy vliv na sazbu za jednotlivé bedny. Děkujeme proto na dálku Labour Department za jeho sociální cítění a posíláme jim za ně písničku.
Ubytování: Sad, ve kterém pracujeme (Fairfield Orchards v Riwace/Motuece) nám pronajímá pokoj cca 5x3m. ve vedlejší budově je kuchyně, společenská místnost včetně ping-pongového stolu, koupelna a záchody.
Odrůdy:
- Royal Gala: sběr od 25.2. – 20.3. 2007 – 2-3 sběry na stejných stromech (na postupně dozrávajících stromech)
- Jazz (20.3. – 7.4.2007 ) – 3 sběry, údajně nejlepší je druhý sběr, který nám uteče. Výborná, sladká jablka, na NZ vyšlechtěná odrůda
- Braeburn Eve (27.3. – 15.4.2007) – 2 sběry – první sběr je náročný kvůli barvě – všechna jablka se zdají být červená, správně se sbírají pouze ta červěnější. Druhý sběr, který nám uteče, musí být sběračské eldorádo – stromy jsou stále slušně obsypané, bude se sbírat všechno!!
Když to shrneme, strávili jsme tu celý měsíc a vydělali tolik, abychom mohli nějaké dva až tři měsíce bezstarostně cestovat. Práce nám ke konci začínala jít krkem. S radostí odsud odjedeme. Přestože se tu nevydělávají žádné pohádkové peníze, tím, že jsme neměli vysoké vedlejší náklady (ubytování a doprava do práce), peníze nám naskakovaly na účet poměrně rychle. Pro lidi, kteří chtějí vidět kus Zélandu a mají dost času, to není špatný způsob, jak si na cestování vydělat.
Pěknej článek.
Díky za užitečný článek! Ráda bych se pisatelů článku zeptala. Za 1.:zaměstnají na farmách i českého člověka nad 30 let, který tím pádem nemůže mít odsud z Čech vyřízené pracovní vízum? A za 2.: práci jste sháněli až na Zélendě a v případě, že ano jak složité a zdlouhavé toto bylo?Předem díky za odpovědi.
Hezký dobře napsaný článek.
Dle mých dle zkušeností vyřídí sami zaměstnavatelé (asi za 10 dní) prac. vízum i Čechům starších 30 let. Vízum je na určitou dobu sklizně v určité oblasti. Když jsme pro farmáře dělali jen pár týdnů – zaměstnali nás i bez pracovního povolení. Práce se dá sehnat v pohodě i na místě když je člověk ve správnou dobu (únor, březen, duben) na správném místě (Motueka, Hastings,…). Ráno člověk přijde do sadu a odpoledne nebo i hned mohl začít trhat. Pro holky je možná lepší pracovat v packhousu – třídírně jablek kde se dělá 8 – 12 hodin týdně 5 – 7 dní v týdnu bez ohledu na počasí a doby sklizně. Práce je jednotvárná u pásu, ale není tak fyzicky náročná jako trhání. Kluci můžou dělat stackman – rovnají bedny s jabkama na palety – někdy dřina, někdy flákačka. Letos, vlastně příští rok – prosinec, leden, únor jedeme cestovat a potom pracovat, kdyby někdo chtěl, může se přidat.
Honza 776628767, ra****@ce*****.cz.
Jabka, jabka, jabka…všechno je na jabko! Za měsíc z vás bude zemlbába a zemldědek…ale jinak je to pohoda. Každý ráno jsem se s chutí do toho nejšťavnatějšího zakousnul!
ahoj,
díky za reakce. Zaměstnání pro člověka nad 30 let (už mi taky je 🙁 na farmách není problém sehnat, a to jak nelegálně – jak píše Honza, tak i legálně. Stačí požádat o seasonal work permit, zaplatit 120 NZD, poslat žádost a čekat, až se vyřízená vrátí zpět (do dvou týdnů). Žádost jsme posílali až ze Zélandu, kam jsme jeli jako visitors. Díky SWP jsme dostali i prodloužené vízum na dalších šest měsíců, což by nás jinak i tak stálo nejmíň 80 NZD.
Milan
http://www.rtw-newzwaland.ic.cz
Pokud se chystáte na Nový Zéland, doporučuji vám navštívit stránky na http://www.cestananovyzeland.cz Všechno je tam dopodrobna vysvětlený, zapomeňte na agentury!