Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Šesté kolo Expedičního fondu přináší další množství cestovatelských a výzkumných nápadů.  Zajímá Vás, kam přihlášené expedice směřují? Zalíbí se vám některá natolik, abyste ji dali svůj hlas?

Díky studijnímu programu Erasmus jsem měl možnost studovat jeden akademický rok na vysoké škole v Seville. Můj pobyt zde se již pomalu chýlí ke konci a mne napadlo shrnout některé mé zážitky a postřehy z tohoto svérázného koutu Španělska.

Tokelau je souostroví v Polynésii, které se zdá být rájem na zemi. Kniha Anke Richterové nabízí nahlédnutí do tradičního života domorodců, jejichž civilizace je díky důsledkům globálního oteplování ve velkém ohrožení.

V okolí města Van ve východním Turecku se nachází nejen mnoho přírodních krás, ale i nemálo pozoruhodných historických památek. Dobře známý je nedávno pečlivě zrekonstruovaný arménský kostel Sv. Kříže na ostrůvku Achtamar a populární atrakcí jsou také rozvaliny významného urartského sídliště Čavuštepe.

Až na druhý pohled je Brusel pulsujícím místem, které oplývá životem. Hlavní město Belgického království a zároveň jedno z politických center Evropské Unie i NATO tvoří s jedním milionem obyvatel zajímavou mozaiku kulturní Evropy.

S problémem nelegálních odstřelů divokých zvířat se ochranáři nepotýkají jen v mimoevropských zemích. V období podzimního tahu ptáků se na jižní straně Kypru dějí věci, nad nimiž zůstává lidský rozum stát.

Tádžikistán, to je země horami spoutaná. Zde v srdci Asie leží zapomenuté Fanské hory – pohoří tisíců smaragdových jezer, zeravových hájů, trhlinami rozervaných ledovců. Vítejte u další výtečné fotoreportáže Romana Janusze.

Severní Irsko – země turisticky poněkud opomíjená s poměrně chudou přírodou, která přesto může nabídnout hodně zajímavých míst.

Jak se může stát, že kopulí kostela prolétne bomba, která nevybuchne? Že by zázrak? Není však první ani poslední záhadou Malty, která stále láká milovníky architektury a příjemné atmosféry městských uliček.

„Viděl jsem Niagáry, Viktoriny i Iguazů, ale toto jsem v životě neviděl!“ svěřuje se modrooký švihák z Německa, ukazuje nám na cestu a dál už jen němě zírá do dálav africké buše…  V zeměpise nám něco zatajili? Pojďme se na ten angolský zázrak podívat.

Celá naše cesta do Kambodže začala 9.3.2009 příletem do Bangkoku. Protože jsme měli v Dubaji poruchu na letadle, opozdil se i náš přílet do thajské metropole a místo v 19 hodin jsme doletěli až v jednu hodinu po půlnoci. I když nás taxíkář přesvědčoval o opaku, sehnali jsme v tak pozdní hodinu ubytování ve čtvrti Khao San vcelku bez problémů.

Afriku často vnímáme jako Evropany poznamenaný kontinent, jehož původní obyvatelé mezi sebou válčí, trpí hladomory, a když náhodou ani jedno, tak před něčím takovým aspoň utíkají. Jak žijí lidé v Ghaně doopravdy nám přiblíží dobrovolník INEX-SDA.

Na cestování není nikdy příliš brzy ani pozdě. Pokud ve vás fotografie neznámých míst z různých koutů světa nebo cestopisné dokumenty v televizi vyvolávají příjemné šimrání, je čas, abyste sami taky někam vyrazili.

O Dakarské rallye, respektive o důvodech nečekaného rozhodnutí pořadatelů přesunout závod do Jižní Ameriky, se napsalo mnohé. Méně se však ví o jejím charitativním nástupci na africkém kontinentu.

Zatoulaný batoh je na cestách za africkou zvěří nepříjemným zdržením. V našem případě však „zavinil“ blízké setkání s nejelegantnějšími kočkami jižní Afriky.