Cestovatelské zajímavosti

O cestě k protinožcům sní mnoho cestovatelů a na ty, kteří už třímají v ruce letenky na cestu “Down under”, čeká příjemná povinnost začít plánovat australský itinerář.

„Jedeš do Chorvatska?“, ptá se mě trochu pohrdavě kamarád. Chápu jeho údiv. V povědomí aktivních Čechů vypadá Chorvatsko jako naprosto nudná destinace plná plážových povalečů. Ale věřte, rozhodně to tak není!

Egypt, Japonsko, USA nebo třeba Maroko známe, tedy alespoň si to myslíme. Stačí ale udělat krok (nebo více) stranou a i v tradičních destinacích můžeme objevit neznámé kouty.

Máte rádi jídlo? A cestování? Proč to tedy nespojit a nejíst na cestách? Kolem celého světa se servírují různé speciality a vy je můžete poznávat i s pomocí CK Alvarez.

Zajímá vás fauna a flora zemí, po kterých cestujete? A co národní parky? Inspirujte se k návštěvě nádherných míst naší planety a jejích chráněných zákoutí.

Obrovská Indie nabízí cestovatelům nepřebernou variabilitu míst, která mohou navštívit. Parky, pláže, hory i monumentální pevnosti, tím vším oplývá tato krásná země.

Vánoční čas by měl být dobou klidu a míru, to je sice pravda, nikdo ale neříká, že není možné vyrazit za poznáním a dobrou kuchyní například do Mexika, Nepálu nebo na Cejlon.

Chianti Classico je proslulé italské červené víno harmonické plné chuti, které pochází ze stejnojmenné oblasti Toskánska. Kde jinde si ho vychutnat, než právě tady?

Dnes si pod pojmem čokoláda představíte tabulku sladkého potěšení. Kakaové boby, základ čokolády, znali už Mayové. Aztékové je dokonce používali jako platidlo. Za jeden bob jste si mohli koupit například rajče, za deset králíka a za sto služby lehké ženy. Původní recept na kakao neměl se sladkou chutí nic společného.

O Africe kolují nejrůznější mýty, předsudky, báchorky a zvěsti. Mediální obraz „černého kontinentu“ zahrnuje divoká zvířata, šelmy, opice, stáda slonů a antilop, která ale mizí a stávají se čím dál ohroženější, a také chudé, nebohé děti, které nemají vzdělání, nemají co jíst a nečeká je žádná budoucnost.

Je půl osmý a rybář a ještě jeho komplic jsou konečně tady i s kanystrama. Vzhůru na rybolov!

Už jsem tu druhý týden. Je tu hezky, to ne, že ne. Krásná dlouhá pláž a já ji vidím z hotelu jako na dlani. Jenže… je to tu průchoďák. Dávají si tady sraz američtí a kanadští expati, co se sem nebo do okolí přistěhovali. Mají dost času a posedávájí v restauraci a v relaxační části s hamakami třeba celej den. Docela hlasitě klábosí, pijou jedno kafe za druhým….. No a teď před Vánocema je tu spousta ubytovaných hostů a lidí, co přijdou z ulice jen tak na jídlo nebo na drink. Majitelka přistavuje další pokoje, takže jsou tu k tomu řemeslníci, rámus a prach.

„Prásk, bum bum, ratata“ ozvalo se ve tmě a já vystřelila z postele. Zamotala jsem se do moskytky, což mě umožnilo se trochu probrat. Srdce mám až v krku, bije jako splašené. Poslouchám, co se to venku děje: „uf, to je jen lijavec!“.

Ráda jdu proti proudu – prostě jinak, než je běžně zvykem. Jenže u výletu s dvojčaty na plovoucí domy na jezeru Chiao Lan se mi to tentokrát nevyplatilo. A to doslova.

Malý Saša se narodil v březnu 2016 a od té doby procestoval víc koutů světa, než většina z nás. Kolik toho stihl, než se naučil pořádně chodit?