Vodáctví

Když jsme po jedné z mých plaveb na Seychelách uvázali katamarán u mola v marině Eden, zdálo se, že naše dvoutýdenní dobrodružství je u konce. Den před odletem domů mi ale bylo líto balit nafukovací kajak Seawave, který se v seychelských vodách tolik osvědčil. A tak jsem vymyslel poslední a trochu neobvyklý výlet – obepluji marínu Eden, největší marínu v indickém oceánu, a k tomu prozkoumám přilehlé mangrovy s volavkami.

V srpnu jsme se vydali do Švédska, kde jsme prozkoumali NP Färnebofjärden a také nedalekou oblast gysingských peřejí (Gysingeforsarna).  Po výletu na kánoích v národním parku nám počasí příliš nepřálo, ale ještě nám zbývala jedna noc v této oblasti. Co s ní?

Náš jachtařský tým se nedávno vrátil ze Seychel. Co jsme zjistili: bezpečno, přívětiví lidé, kokosové palmy, bílé pláže lemované oblými skalisky, až neskutečně nádherné moře.

Ano, Thajsko je vážně plné turistů. Ale naprostá většina z nich sem jezdí právě kvůli tomu, že země má opravdu co nabídnout – například také možnost všem těm turistům uniknout a Thajsko si užít v naprosté samotě, kterou nenaruší ani davy lidí v podstatě kousek od vás.

Většina lidí samozřejmě míří do Chorvatska k moři. Krásné pláže však nejsou jediným lákadlem téhle balkánské země. Dovolenou nemusíte trávit pouze lenošením na pláži. Chorvatsko nabízí rovněž úžasné příležitosti pro sportovní nadšence. Vyřádit se tak můžete na raftech, kajaku či na kole, ale také při horolezení, potápění, při windsurfingu ale i při turistice.

Miluju cesty na sever. Miluju cesty za tichem a zdánlivou nekonečností severských jezer. Miluju cesty za severskými řekami, jejichž meandry a peřeje mě čas od času zanesou alespoň na pár dní do skutečné divočiny. Miluju zimní večery, kdy vysedávám nad mapou a přemýšlím, kam dál by se dalo ještě vyrazit.

Řeka, kterou bych vám rád přiblížil, se nachází na západním pobřeží Norska, přibližně 20 km od města Førde směrem do vnitrozemí. Nese název Jølstra a je napájena z přibližně 30 km dlouhého jezera Jølstravatnet, do kterého tečou jen potoky z příkrých svahů okolních hor. Není tam žádný ledovcový přítok, i přes to, že ledovec je opravdu nedaleko.

V pátek odpoledne vyrážíme z Prahy a pohodlná cesta bez dálničních poplatků nás vede přes Berlín, Kiel a Gelting, kde dokupujeme zásoby, až k vodě do vsi Gammellück. V Gammellücku toho není o moc víc než marina pro menší lodě a kemp s příjemným parkovištěm zdarma. Jinak by se ves dala nazvat malým zapadákovem. Na nic jsme tu tedy nečekali a zvolna jsme nabalili kajaky.

Je pozdní srpnové odpoledne a náš čas na Kostrách se krátí. Už za dva dny musíme být na cestě domů, a tak si pádlování v nízkém slunci a ostrém jihozápadním větru pořádně užíváme. Žene nás to k poslednímu tábořišti úplně na okraji Kosterfjordu. Na západním obzoru ještě zbývá několik siluet ostrovů. Jedna z nich je opravdu nepřehlédnutelná. Temný a nepřístupný Ursholmen, který střeží dvě silné věže.

Nedaleko Velkého bariérového útesu, mimo hlavní turistický shon, najdete místo s pohádkovými plážemi i nespoutanou vegetací, a to Whitsundays Islands. 74 tropických ostrůvků nabízí vše, co si pod pojmem ráj na zemi dokážete představit.

Když se vloni rozhodovalo, kam se pojede na vodu a padl návrh jet do Finska, byla jsem nadšená. Finsko jsme projeli před dvěma lety a věděla jsem, že je to krásná země plná jezer, zeleně, a zejména krásných čistých řek. Odjížděli jsme z Čech, kde se řeky pomalu vracely po povodních do svých koryt, a my byli zvědaví, kolik vody bude v řekách finských.

Po několikaleté snaze se mi konečně loni podařilo vydat se s kamarádem Tomášem Gajou na sever Finska. Celý červenec jsme strávili putováním po jezeře Inari a na severovýchodě od něj. Celkem jsme měli urazit vlastními silami přes dvě stě kilometrů. Naším cílem nebylo vytvořit extrémní podnik, ale dostat se do srdce přírody, s ní splynout a užít si ji v plné kráse. Jak se všechno povedlo, můžete si přečíst v následujícím výtahu z mého deníku.

Vodáctví je velmi široký pojem. Vodákem se může nazývat každý, kdo se vlastní silou pohybuje na nějakém plavidle po vodní hladině. Sportů, které můžeme do této kategorie zařadit, je mnoho. Nechci určovat, kdo se může za vodáka považovat, a kdo ne. Letos jsem ale o tom začal vážně uvažovat, protože jsem se setkal s vodáctvím, které u nás, ale i jinde na světě vlastně vyhynulo.

„Raft your pack or pack your raft” – to bylo a je heslo, které mě na novém sportovním trendu fascinovalo, a tak jsem se rozhodl zakoupit si novou hračku: Alpacka packraft – model Denali Lama. Zbývalo jen dát dohromady partu pro zamýšlený výlet do severní Skandinávie, konkrétně do Laponska.

Poslední dva dny bylo relativně stabilní počasí, sice větší vlny a silnější vítr, ale aspoň byl spolehlivě východní. Vyrážím brzy ráno, vlny jsou možná větší než včera odpoledne, ale snad se postupně zmenší. Zpátky bych měl pádlovat s větrem v zádech…