Cestování podle aktivit

Svatojakubskou pouť každoročně podniká spousta poutníků. Někteří z náboženských důvodů, někteří zde hledají vnitřní klid, pro některé je to dobrodružství… Na „caminu“ se z nich všech stává jedna velká rodina, potkávají se ve společných noclehárnách a vzájemně se zdraví „Buen camino“. Pokud o takové pouti také uvažujete, přečtěte si dobré tipy Lucie Radové, která popisuje svou cestu po Camino Portuguese.

Letos v létě jsem se rozhodl chopit život za pačesy a udělat to, co si jen tak někdo netroufne nebo mu to připadá jako naprosté bláznovství. Vydal jsem se na 3týdenní cestu (převážně) stopem po východní Evropě a to sám, s minimem financí a otevřenýma očima. Projel jsem celosvětově nejnavštěvovanější místa (například Benátky) i země, kam jen tak někdo nezavítá, jako třeba Kosovo.

Pětidenní pochod pouští s pětadvacetikilovým batohem na zádech je obtížný, ale zároveň neskutečně krásný. Jiří Kalát se takto vydal do izraelské pouště Negev.

Je první říjnová týden, teploty sahají ke čtyřicítce a Botswana oslavuje padesáté výročí nezávislosti. Můžeme to vidět na stěnách škol, obchodů, odpadkových košů, ještě i některé stromy jsou označené národními barvami – modrou a bílou. Byl jsem v této zemi minulý rok, už tehdy jsem věděl, že se potřebuji co nejdříve vrátit a objevit zbytek krásy, kterou v sobě země ukrývá.

Nejvyšší hora Afriky (5 895 metrů) Mount Kilimandžáro je zároveň jednou z nejvyšších na světě, na jejíž vrchol se dá dostat turistickým způsobem – tedy bez horolezeckého vybavení i zkušeností. To však neznamená, že by se jednalo o nenáročný výstup. Abyste horu úspěšně a ve zdraví zdolali, ale také, abyste zachovali zodpovědný vztah k místní kultuře a ekosystému, máme pro vás několik tipů.

Poutníka Ladislava Ziburu asi znáte, jeho nohy už ho zanesly do Jeruzaléma, z Česka do Říma nebo do Santiaga de Compostela. Tento rok se vydal na pěší putování do Nepálu a Číny. Pokud vás zaujme jeho příběh, přijďte si ho poslechnout na festival Obzory, který se koná v 12. a 13. listopadu v Praze.

Vždy jsem chtěla cestovat. Zažít dobrodružství, poznat nové lidi a kulturu a pochopit, jak se žije v jiných koutech naší planety. O Kanadě jsem snila už od střední školy, jelikož se jedná o bilingvální zemi a já jsem studovala francouzské gymnázium, ale nedostala jsem možnost se tam podívat. Až během studia na vysoké škole jsem se dozvěděla o kategorii Working Holiday Visa, která umožňuje v Kanadě pracovat a cestovat až po dobu jednoho roku.

Konečně nastává ten den, kdy odlétáme na pár měsíců z České republiky. Čeká nás cesta napříč jihoamerickým kontinentem s motocyklem Jawa 350/640, které říkáme Doris. Jelikož šetříme každou korunu, cesta, která by normálně trvala kolem 17 hodin, bude trvat bezmála dva dny. Letíme ale s Turkish Airlines přes Istanbul, kde strávíme krásných 12 hodin.

Přilétám do Recife před třetí hodinou ranní. Přilétám do neznámého spícího města, kde není z taxíku vidět ani živáčka a snažím se nemyslet na to, že se o městu traduje, že patří k jedněm z nejnebezpečnějších v Brazílii. Druhý den jako bych se probudila na úplně jiném místě; druhý a mnohem silnější dojem z Recife a blízko ležícího historického města Olindy ve mně navždy zanechal karnevalový rej masek a nekončící několikadenní party ve starých oprýskaných ulicích obou měst.

Stovky táborových ohňů. Jedna z prvních věcí, kterou spatřím, když po několika hodinové cestě stopem přijíždím pod horu Meron v severním Izraeli. Tisíce poutníků rozprostřelo svá ležení kolem hrobky Šimona Bar Jochaje a nyní se chystají na slavnost. Lag ba-omer začíná.

V následujícím článku bych Vám chtěl ukázat svůj způsob, jak si opravdu užít Nový Zéland s WHV vízama. Jak víza sehnat, kde bydlet, kde nakupovat, jak si připravit životopis, kde hledat práci, jestli dobrovolničit, za jakých podmínek a jak. Heslo dobrodružství: Za málo peněz – hodně muziky! Je to boj, ale o to víc to stojí za to:)

Konečně přišel ten dlouho očekávaný den. Stojím na letišti s ohromným černým kufrem na hranici váhového limitu a těším se na odlet.

Na úplném severozápadě USA leží stát Washington – neuvěřitelně pestrá a krásná země s úžasnou přírodou. Při pobřeží Washingtonu se prostírají věčně zelené deštné pralesy. Z nich se prudce zdvihá pásmo Kaskádového pohoří se zasněženými dřímajícími sopkami. To vše na dohled od typických amerických velkoměst s mrakodrapy, fastfoody a nejmodernějšími technologiemi. A za tím vším ještě dále na východě se táhne nekonečný kraj sluncem rozpáleného vnitrozemí a ospalých, téměř westernových městeček.

Při pohledu do zrcadla ještě jednou upravuji svou sváteční košili. Venku už na mě troubí, vybíhám z domu a naskakuji do jednoho z aut v malé koloně. Jedeme podél leknínových jezer a já jsem trochu napnutý, jelikož nevím, co mě čeká. Je lednová sobota časně ráno, venku 30 stupňů. Jsem dnes pozván na svatbu kolegyně. Bude to pravá vesnická veselka v Thajsku, kde momentálně bydlím.

Vracíme se do Tádžikistánu na Pik Komunismu (7495 m). Já i Lukáš jsme již na Pamíru byli, v minulosti se nám povedlo vystoupat na Pik Korženěvské (7150 m). Oba bychom se rádi posunuli o krůček blíž titulu Sněžný leopard, proto je cíl výpravy jasný. Všechny síly soustředíme na Komundíru.