Rozhovor s Omarem Jamaeinem: Irácký Kurdistán je bezpečný a hostů si tam váží

Rozhovor s Omarem Jamaeinem: Irácký Kurdistán je bezpečný a hostů si tam váží

Majitel CK Hamidi má navzdory nečeskému jménu převážně českou minulost. V Praze se narodil a prožil většinu dosavadního života s výjimkou prvních let, která strávil s jordánským otcem v blízkovýchodní zemi. Od roku 2015 Omar Jamaein organizoval individuální cesty do Orientu „na míru“ a o tři roky později tam začal vyjíždět osobně s malými skupinami.

„Začal jsem s Jordánskem, které je mi nejbližší. První skupiny jsem tam vypravil v roce 2019. Pak to zastavil covid a znovu se vše rozjelo od loňského podzimu, kdy jsem přidal další destinace včetně iráckého Kurdistánu…,“ zavzpomínal Omar na vývoj své „rodinné cestovky“ CK Hamidi, kterou prý nezaložil proto, aby seděl v kanceláři, ale aby cestovatelům ukazoval svět.

Do kurdské autonomní oblasti na severu Iráku vyráží s menšími skupinami většinou dvakrát do roka a největší zájem o tyto cesty mají čtyřicátníci a padesátníci se zájmem o přírodu a pohyb. Irácký Kurdistán je dnes podle Omara po porážce dhžihádistů z Islámského státu zcela stabilní a bezpečný. „Radikální scéna tam nikdy moc nebyla, náboženství neberou Kurdové přehnaně vážně, ačkoliv jsou muslimové. Islámský stát tam nikdy neměl domácí půdu,“ poznamenal Omar. Přestože hlavně mladší Češi cestují do této pozoruhodné země převážně individuálně, jeho desetidenní zájezd má podle Omara své výhody, byť ho nikomu nevnucuje. Nejbližší možnost se ho zúčastnit je na konci září.

Objevil jste díru na trhu v oblasti cestování do zemí, kam se mnoho lidí neodvažuje odjet „na vlastní pěst“?

Myslím si, že ano. Má specializace je Blízký východ. Když někoho láká tento region a vidí naši nabídku, tak nejspíš věří tomu, že my dané oblasti rozumíme, máme tam kontakty atd.

Zkuste v kostce přiblížit jednu z relativních novinek ve vaší nabídce – irácký Kurdistán.

Jde o autonomní oblast na severu Iráku. Ze všech čtyř zemí s početnou kurdskou populací se toto etnikum právě v Iráku těší nejvyšší míře samosprávy. V podstatě to tam funguje jako stát ve státě s vlastním parlamentem, prezidentem, armádou, policií… Mají i vlastní vízovou politiku. Když přiletíte do Irbílu, což je hlavní město oblasti, dostanete do pasu kurdské vízum, s nímž nemůžete do zbytku Iráku.

Kde začíná trasa vašeho desetidenního zájezdu?

Začínáme právě v Irbílu, který leží v centrální části iráckého Kurdistánu. Pak se vydáváme směrem do oblasti Duhoku, která je u syrských a tureckých hranic. Dvakrát přespáváme ve stejnojmenném městě a obdivujeme okolní pohraniční hory s krásnými vodopády nebo starobylým městem Amádíja. Zajímavý je také klášter Marmatain ze 4. století. Dodnes tam ještě žijí mniši. Je tam i město Láliš, které je posvátné pro jezídskou komunitu, jež nedávno čelila obrovské genocidě ze strany Islámského státu. Jde o jakousi „Mekku pro jezídy“, kteří se do Láliše sjíždějí z celého světa. V této fázi se také zajíždíme podívat blízko Mosulu, který byl do roku 2017 okupován Islámským státem. Dostáváme se tam k frontové linii, odkud Kurdové džihádisty vytlačili. Do samotného Mosulu ze zmíněného důvodu nelze pokračovat. Jsou tam checkpointy, de facto hranice.

Kam pokračujete dále?

Na jednu noc se pak vracíme do Irbílu a odtud míříme do další horské provincie na hranicích s Tureckem a částečně s Íránem. Podnikáme tam nějaké túry. Naposledy jsme se vypravili na nejvyšší horu iráckého Kurdistánu s vrcholem přes 3600 metrů nad mořem. My jsme vystoupali do zhruba 2800 metrů. Tahle oblast je zase zajímavá tím, že tudy vedla fronta za irácko-íránské války v 80. letech. Podél cest jsou tam ještě vyznačená minová pole. Je třeba držet se cesty a mít doprovod někoho místního.

Využíváte tedy tamní průvodce?

My spolupracujeme s panem Havalem. Je jedním z asi tří nebo čtyř průvodců. Víc jich zatím není třeba, neboť i turistů je tam minimum. Pan Haval má nejlepší hodnocení v Lonely Planet či na Trip Advisoru a našim zájezdům přináší opravdu hodně navíc. Předává účastníkům něco, čeho by český průvodce nemohl být schopen. I jeho životní příběh kopíruje to, co se dělo v Kurdistánu posledních 40 let. Nejprve museli utíkat kvůli válce s Íránem, následně před ofenzívou samotné irácké armády do Kurdistánu, v 90. letech prchali naopak do Bagdádu kvůli občanské válce…

Večeře u místního průvodce Havala, irácký Kurdistán, Foto: CK Hamidi
Večeře u místního průvodce Havala, irácký Kurdistán, Foto: CK Hamidi

Máte po fyzicky náročném výstupu čas na odpočinek?

Ano. Ještě předtím máme zastávku v Akrehu, což je poslední vesnice v Iráku s tradiční kurdskou architekturou. Takových vesnic ještě existuje více v Íránu. Tahle sídla jsou vždy v kopci, přičemž střecha jednoho domu slouží jako terasa domu položeného pod ním. Saddám Husajn zničil v této provincii v 80. letech čtyři tisíce takových vesnic. Tamní Kurdové byli tehdy nejodbojnější. Po téhle historické exkurzi spíme v horské chatě na hranici s Íránem a navštěvujeme jezero Dukan, kde po výstupu relaxujeme. Dá se tam koupat, půjčit člun… V této lokalitě trávíme několik dnů. Pozoruhodné je i tamní město Rawanduz, rozdělené hlubokým kaňonem, kterým teče řeka a kde se dá taky podniknout trek. Celou tuto oblast protíná tzv. Hamiltonova silnice, která byla postavena novozélandským inženýrem před sto lety a vede přes nádherná údolí.

Co čeká na účastníky zájezdu v jeho poslední třetině?

Vydáváme se na východ do Sulejmáníje, což je další velké město poblíž Íránu. Je tam moc příjemná atmosféra. Dá se říct, že je liberálnější a uvolněnější než Irbíl. Je to v podstatě studentské město s krásným bazarem, ale také nechvalně proslulým Červeným muzeem. Do něj zavíral Saddám politicky aktivní Kurdy a jejich rodiny, které tam mučili i vraždili. Dnes je tam muzeum připomínající genocidy i boje Kurdů proti Islámskému státu. Není to příjemný zážitek, ale člověk by to měl asi vidět, když se tam vypraví. Ze stejného ranku je pak návštěva nedaleké Halabdže, kde došlo k chemickému útoku na Kurdy. Odtud se přes opětovný nocleh v Sulejmáníji vracíme do Irbílu.

Je to sladká tečka nebo spíše šok na závěr?

Irbíl je jedním z nejdéle obývaných měst na světě. Na kopci v centru je stará citadela, dále pak starý bazar v klasických podloubích. Je to sice velké hektické město s obrovským stavebním boomem, ale má atmosféru. Rostou tam teď i mrakodrapy. Centrum je ale příjemné a hezké. Jinak na mezinárodní letiště v Irbílu vedou přímé linky například do Frankfurtu nebo Vídně.

CK Hamidi je malá rodinná cestovka úspěšně fungující od roku 2015 původně pod značkou Travel Planner. Tvoří ji cestovatelé a jejich poznávací zájezdy a expedice jsou sestavovány tak, abych vám zprostředkovali co nejautentičtější zážitek z nabízených destinací, v jejichž výčtu nechybí mj. Alžírsko, Súdán, Izrael a Palestina nebo čerstvě jemenská Sokotra.

Návštěva jakékoliv části Iráku by ještě před pár lety zněla jako čirý hazard. Jaká je tam bezpečnostní situace dnes? Dochází tam k byť ojedinělým útokům?

Já můžu mluvit jen za samotný Kurdistán, který je teď naprosto stabilní. V ulicích je tedy silná přítomnost vojáků a když přejíždíte z jednoho okresu do druhého, tak jsou všude checkpointy. Je tam hodně cítit, že kurdští pešmergové bezpečnost pečlivě hlídají. Čili celý region je teď bezpečný, nicméně situace je velmi křehká. I náš průvodce říkal, že je to teď dobré, ale nikdo nemůže vědět, co se stane zítra. Federální Irák se může rozhodnout, že si ukrojí ještě kus Kurdistánu. Turecko může provést invazi proti kurdským jednotkám PKK. Kurdistán je ze všech stran obklopen určitým napětím a současný status quo se může kdykoliv rozpadnout.

Irbíl, irácký Kurdistán, Foto: CK Hamidi
Irbíl, irácký Kurdistán, Foto: CK Hamidi

Jaká je tam dnes životní úroveň?

To překvapí všechny, kdo do Kurdistánu dnes přijedou. Mnozí čekají zaostalou zemi, ale po příletu vidí, že se staví mrakodrapy i dálnice. Také na ulici v běžném životě je vidět, že tenhle region není úplně chudý. Je to určitě nejbohatší oblast Iráku. Díky stabilitě tam proudily i nějaké zahraniční investice. Mají samozřejmě příjmy z ropy. Podle dohody s Irákem všechna ropa sice patří Bagdádu, 17 procent rozpočtových příjmů země ale inkasuje Kurdistán. A je tam poznat, že peníze mají. Navzdory korupci, klientelismu a nepotismu. Rozvoj je patrný i z pohledu místních. Například Kirkúk byl před deseti lety poloviční. Jeho rozmach je částečně způsobený vnitřní (pracovní) imigrací iráckých Arabů do Kurdistánu.

Kdy je nejlepší se do iráckého Kurdistánu vydat?

Určitě na jaře nebo na podzim. Vzhledem k existenci vysokých hor jsou tam zimy docela kruté. Na mnoha místech je hodně sněhu a leckde se ani nedá dostat. V létě zase bývá úmorné vedro. Proto bych doporučil buď období od března do začátku června nebo pak od konce září do listopadu.

Přizpůsobujete program zájezdu preferencím a možnostem klientů?

Ano. Tím, že je lidí málo, se vždy dá domluvit. Naposledy jsme se vypravili na vysokohorský výšlap, protože dotyčná skupina už se mnou byla předtím na trekovém zájezdu v Jordánsku. Všichni rádi chodí a jsou fyzicky zdatní. Čili ten výstup původně nebyl v plánu. Oni si ale něco takového přáli, tak jsme ho tam přidali. Dokážu si na druhou stranu představit, že Kurdistán může být zajímavý i třeba pro děti od deseti let nebo seniory. Bavit by je mohlo, když škrtneme treky, koupání v průzračných řekách a jezerech, kaňony, celkově krásná příroda…

Provincie Borzan, irácký Kurdistán, Foto: CK Hamidi
Provincie Borzan, irácký Kurdistán, Foto: CK Hamidi

Proč by měl někdo, kdo přemýšlí kam odcestovat, zvolit právě irácký Kurdistán?

Je to možnost vidět opravdu pěknou přírodu prakticky bez turistů. My tam většinou potkáme za celou dobu do deseti jiných zahraničních turistů. Takových míst myslím dnes na světě už moc není. To si myslím že je obrovská přidaná hodnota.

Myslíte si, že důvodem té „nedotčenosti“ je trvající špatná pověst Iráku, hlavně v bezpečnostním ohledu?

Myslím si, že je to tak. I já když mluvím o téhle destinaci, tak raději Irák moc nezmiňuji, protože nemá dobré jméno. Ačkoliv náš spřízněný průvodce provází turisty i v samotném Iráku a říká, že se tam situace výrazně lepší. Už jde cestovat i tam.

Kde všude se dá v severním Iráku ubytovat? Existují nějaké možnosti mimo hotely, třeba ubytování v soukromí?

Ubytování typu Airbnb se tam zatím moc neprovozuje. Vzhledem k malému množství západních turistů se jim to tam nevyplatí. Návštěvníci z okolních arabských zemí chtějí spíše hotely, které tam fungují standardně. V horách domorodci občas provozují guest house. V jednom takovém na cestě také spíme.

Jsou dostupné léky nebo základní potraviny mimo velká města?

Lékárna je na každém rohu a všechny jsou otevřené do noci. Obchody jsou plné zboží, ničeho není nedostatek.

Jak se během zájezdu stravujete?

V ceně jsou zahrnuté snídaně – buď na hotelu nebo někde na ulici. Obědy a večeře řešíme podle domluvy. Buď si dáme společné jídlo v restauraci nebo nějaký street food nebo si to klienti zařizují individuálně.

Na kolik jednoho člověka váš desetidenní zájezd vyjde?

Stojí 59 tisíc korun a v ceně jsou i všechny transfery a vstupy. Účastníci si doplácejí pouze ty obědy a večeře plus libovolnou osobní útratu. Draho tam rozhodně není. Čili k ceně zájezdu bych připočetl několik málo tisíc korun na osobu.

Je možné vydat se do Kurdistánu po vlastní ose?

Určitě to možné je a mělo by to být i bezpečné. V Irbílu na letišti si lze půjčit auto a objíždět zemi. Jen musí člověk počítat s tím, že tam skoro nikdo nemluví anglicky. Z toho může vyplývat dlouhé čekání na četných checkpointech, jelikož si s vojáky nejspíš nebudete rozumět. Hrozí i to, že vás do nějaké oblasti nepustí. Jinak se ale takového cestování není třeba obávat.

Omar Jamaein je majitel CK Hamidi, průvodce a nadšený cestovatel se slabostí pro Blízký východ. Nejvíc si užívá méně turistická místa, kontakt s místními obyvateli a trhy. Má rád historii a dlouhé treky.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí