Report výherce tašky Caribee: Filipíny s dítětem nejsou problém!

Filipíny, další země jihovýchodní Asie, kterou jsme se rozhodli navštívit, ale s tím rozdílem, že poprvé do těchto končin  jedeme s naší dvou a půl letou dcerou Sárou. Mnoho lidí z našeho okolí jsme volbou destinace zaskočili, což bude asi tím, že v České republice toho o Filipínách až tolik nevíme.

Zvážili jsme možná rizika a uznali jsme, že Sára je již v takovém věku (a už přece jen něco procestovala), kdy je schopná cestu zvládnout bez větších problémů. Zbývalo již jen koupit levné letenky, půjčit si krosnu na nošení Sáry, vyhrát na Hedvábné stezce batoh Caribee a mohli jsme vyrazit!

Začínáme, jak jinak než v Manile, kam přilétáme večer. Cestou z letiště zažíváme menší kulturní šok. I přes pokročilou hodinu jsou ulice plné lidí a doprava vázne, projíždíme oblastí, která nám takhle po tmě přijde jako jeden velký slum. Přicházejí pochybnosti, zda jsme sem Sáru měli vůbec brát.

Druhý den za denního světla vypadá však všechno lépe a my se letecky přesouváme do části Filipín zvané Visayas do města Dumaguete na ostrově Negros. První dva dny dáváme Sáře ještě na aklimatizaci, takže jen poznáváme město a koupeme se. Překvapuje nás, že zde nepotkáváme skoro žádné západní cestovatele, pouze pár postarších pánů, které Lonely Planet popisuje jako „oplzlé sexuchtivé staříky“. S jedním takovým se seznamujeme a kupodivu není oplzlý. Mikovi, bývalému armádnímu letci z Honolulu, je 71 let a již tři roky zde žije s 21 letou filipínskou přítelkyní. Dává nám pár tipů, kam vyrazit.

Nejširší nabídku průvodců a map Filipín (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Dítě středem pozornosti

Když už nám Sára přijde dostatečně aklimatizovaná, vydáváme se na Apo Island, popisovaný jako jedna z nejlepších šnorchlovacích oblastí na Filipínách. Cesta na Apo je poměrně nenáročná, nejprve jedeme autobusem do Malatapay a následně si společně s místním turistou pronajímáme rybářskou loďku, která na nás na ostrově celý den čeká.

Hezčí část ostrova je bohužel uzavřená, protože korály se zde prý vzpamatovávají z tajfunu. Zklamaní však nejsme, protože tam, kde šnorchlujeme, vidíme několik obrovských mořských želv. Zatímco jeden z nás zkoumá podmořský svět, druhý se u břehu cachtá se Sárou a dětmi filipínských turistů, pro které je Sára obrovská atrakce.

Sára je zde celkově na Filipínách vzhledem ke svým blond kudrnatým vlasům středem pozornosti. Místní na ní neustále volají „halo bibi“, sahají na ní, dělají si s ní zde tolik oblíbené selfie a kladou nám poněkud úsměvné otázky, zda ty „barbie hair“ má přírodní či zda jí je barvíme a natáčíme.

Přátelské Filipíny

Ale zpět do Dumaguete, kde se v džungli nedaleko obce Valencie nachází vodopád Casaroro, největší vodopády ve Visayas. Až k vodopadům se bohužel společně nedostávame, protože stezka je ke konci po tajfunu rozbitá a je nutné několikrát po kamenech překonat řeku. Zbyněk proto zůstává se Sárou u řeky a k samotným vodopádům jdu pouze já. Pohled je to impozantní.

Opouštíme Negros a pár dnů jedeme strávit na ostrov Siquijor. Zde kromě koupání, šnorchlování a jezdění na kajaku podnikáme výlet kolem ostrova po místních kulturních a přírodních atrakcích. Také se pokoušíme vystoupat na místní vrchol Mt. Bandila-an, kam se ale vzhledem k prudkému dešti nakonec nedostáváme a užíváme si tak opravdový deštný prales.

Jsme teprve v půlce naší cesty, ale už teď si troufám říct, že si cestu všichni užíváme, a že cestovat s dítětem stojí za to. A na závěr ještě musím zmínit,  jak moc nás překvapila mentalita Filipínců. Přijdou nám velmi milí, ochotně (a zdarma) poradí a pomůžou a na rozdíl od jiných zemí, které jsme v tomto regionu navštívili, nevyžadují za vše peníze. Těžko říct, zda to není pouze proto, že cestujeme s dítětem, za nás ale můžeme Filipíny jenom doporučit.