HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Ptačí útesy Islandu – ráj papuchalků

Ptačí útesy Islandu – ráj papuchalků

Projíždím nádhernou krajinou, tyrkysově modré moře kontrastuje se zlatavými písčitými plážemi. Je srpen, doba dovolených a přesto tu něco nehraje. Ty pláže jsou úplně prázdné, teplota vzduchu je okolo sedmi stupňů a lidi by se snad v této krajině dali spočítat na prstech ruky. Přesto jsem stále v Evropě. Na jejím nejzápadnějším výběžku, na poloostrově Látrabjarg, na Islandu.

Cesta sem není jednoduchá ani v rámci Islandu, po asfaltu se člověk projede pouze na okružní cestě Road 1, která vede okolo celého ostrova a po níž jezdí většina návštěvníků i cestovních kanceláří. Kdo tuto cestu opustí, pouští se do dobrodružství. Cesty značené dvojciferně se dají ještě projet i autem s náhonem na jednu nápravu, ale pak jsou tu cesty značené trojciferně, na nich je silně doporučeno terénní vozidlo.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Asfaltovou jedničku využívám jen v nejnutnějších případech na rychlý přesun a raději si projíždím prašné, nezpevněné cesty a postupně se probojovávám do nejopuštěnější islandské oblasti. Na mapě tato část vypadá jako račí klepeto a jsou na něm i místa, kam se dá dostat pouze letecky. Islandské počasí je nevyzpytatelné, většinou je zataženo, pod mrakem a mírně mrholí. Občas nelze rozlišit, zda ještě padá mlha, nebo už prší. Samozřejmě i tady chvilkami vykoukne sluníčko a pak člověk zapomene na všechny strasti cestování v zimě a dešti a jen zírá na tu nádheru.

Po dlouhé cestě podél pobřeží se konečně začínám blížit k cíli. Cesta se již dávno změnila na tu s trojciferným označením a počasí je značně vlhké. Je již pozdní odpoledne a i když se člověk v této oblasti a roční době nemůže řídit podle světla, to je tu téměř celou noc, chci si nechat návštěvu útesů až na druhý den na ráno. Poloostrov Látrabjarg končí majákem a od něj se táhnou v délce asi dvanácti kilometrů útesy známé jako Ptačí útesy.

Island patří k oblíbeným cílům cestovatelů. Objevte jeho krásy ve FOTOREPORTÁŽI: Ísland fotografií.

Těsně před příjezdem je veřejné tábořiště, krásná zelená loučka pod svahem. Jsem tu sám, i když večer se tu objeví ještě dva stany. Na Islandu se nekrade a ani neničí, což dokazuje i dřevěná budka se sociálním zařízením, kde je dokonce i toaletní papír a z druhé strany nerezová páková baterie s tekoucí vodou. Neodpustím si myšlenku, jak dlouho by takové veřejné tábořiště zůstalo nepoškozeno u nás. I když jsem na zimu poměrně dobře vybaven, tuto noc na sebe navlékám vše, co mám, a nic bych za to nedal, že se v noci rtuť teploměru koukla i kousek pod nulu.

Papuchalk na dosah ruky

Ráno se budím do mlhy a drobného mrholení. Nechce se mi opouštět pracně vytvořené teplo ve spacáku a tak jej vylézám až okolo desáté, nechávám stan stát a vyrážím nalehko k cíli své cesty. Cesta končí u majáku, který není nijak fotogenický, a tak nechávám foťák v batůžku a stoupám pomalu vzhůru podél útesů. Již z dálky slyším nezaměnitelné racčí chechtání a povykování. Je ještě poměrně mlha, ale když mě cestička zavede k okraji útesu, vidím stovky ptáků a mezi nimi i papuchalky, kvůli nimž jsem hlavně tady.

Doposud jsem je fotil jen z velké vzdálenosti. Dle průvodce však zde budu mít možnost přiblížit se až na několik metrů. Moc tomu nevěřím a tak když vidím jednoho z nich asi na deset metrů ode mne, rychle vytahuji foťák, nasazuji teleobjektiv a fotím.

Dělám další krůček blíž k okraji a papuchalk sedí dál. Už jsem opravdu na pár metrů a tak opět měním objektiv za kratší až opravdu fotím na dva až tři metry. Po několika minutách fotografického šílenství si uvědomuji, že už nemám co fotit, lepší záběry už snad ani nejdou. Teprve nyní si začínám všímat jak jsou útesy obsazeny a jak se hemží ptačím osazenstvem.

Symbol Islandu

Mlha se pomaloučku zvedá a tak jdu dál podél těchto útesů, které se zvedají do výše od čtyřiceti do čtyř seti metrů. Papuchalk je islandským národním ptákem a vůbec celý Island je velkou ptačí rezervací. Islanďané si své přírodní bohatství chrání a pečují o ně, i když mě tak trochu překvapilo, že v každé trochu lepší restauraci mají papuchalka na jídelním lístku. Došlo mi, že je to vlastně známka toho, že se nejedná o vymírající druh. Lov papuchalků a vybírání jejich hnízd má tradici již od vikinských dob, tak proč se tomu divit. Dle mého názoru je Island krásným příkladem toho, jak lze přírodu chránit a současně využívat.

Prošel jsem se asi tři kilometry podél útesů a mlha se už opravdu zvedla, tak znova fotím tu nádheru syrové, lidským konáním nepoznamenané přírody. Když jsem se vrátil na kraj útesu, kde jsem měl možnost si tak zblízka nafotit papuchalky, neodolám a zaléhám do trávy na kraji útesu a fotím nedaleko sedícího papuchalka. Zkouším na něj hvízdat, volat i prosit jej, aby trochu změnil polohu a zapózoval mi, ale on mě sice zvědavě pozoruje, ale jinak na mě docela jasně kašle.

Když mě toto divadélko přestalo bavit, odlepil jsem oko od hledáčku a musel jsem vyprsknout smíchy. Asi třicet centimetrů přede mnou, přímo z pod hrany útesů mě vykuleně pozoruje papuchalk. Ptáci sice mimiku moc nemají, ale i tak jsem z jeho výrazu vyčetl něco o podivných bláznivých tvorech…

Mezi největší záliby Milana Kopečného patří cestování, fotografování a psaní. Projel mnoho zemí sám na motorce a v poslední době pořádá expedice offroudovým autem zaměřené na poznávání a fotografování. Pokud se chcete podívat a přečíst si o jeho cestách více, jsou popsány na www.milankopecny.cz.

Zkušenosti čtenářů

Cestopisnik.cz

S papuchálky mám podobnou zkušenost. Člověk se je snaží hodinu vyfotit z dálky a pak zjistí, že další papuchálci jsou schovaní jen metr za útesem a nechají se klidně fotit.
Island jsme projeli Nisanem Terrano. Tím by jsme projeli asi i těžší cesty, ale největším problémem na Islandu jsou brody řek. Když auto nemá zvýšené nasávání vzduchu do motoru, tak si do hlubokých vod netroufne. Na takovéhle ježdění tam mají obrovské bestie ne nepodobné monster truckům. Nebojácnější jedinci si jen podhustí pneumatiky a troufnou si jezdit po sněhu i po vodě.

Cestopisnik.cz

Drobná nesrovnalost, které jsem si všiml – měli jsme nakonec auto Nissan Pathfinder. V půjčovně byly trochu zmatky 🙂

Milan
Cestopisnik.cz:

Shodou okolností jsem si předloni koupil Nissan Terrano, udělal vrchní sání a vloni s ním projel vnitrozemí Islandu – úžasné! Letos se chystám opět…více info včetně cestopisu a fotek u mne na stránkách http://www.milankopecny.cz

Jan Mach

Kdo miluje civilizací nespoutanou přírodu a chce vidět učebnici geologie v 3D, neměl by Island vynechat. Je mnoho způsobů, jak se po Islandu pohybovat. Navíc, když zvolíte ten správný :), nebudete řešit výšku nasávání. My jsme zvolili s manželkou Author Traction a Rock Machine El Nino a problém s nasávání jsme neměli. Projeli jsme z Keflavíku Kjöllurskou trasou do Húsavíku podívat se na velryby, vyjeli na Kraflu, spali pod Heklou… Ring Route jsme skoro nepoužili. Zážitek na celý život. Doufáme, že až budou děti větší, opět se tam vypravíme. Vřele všem doporučuju!

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí