HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Průvodce barmskou Mandalají: největší kniha na světě, unikátní kuchyně a dřevěné loutky

Průvodce barmskou Mandalají: největší kniha na světě, unikátní kuchyně a dřevěné loutky

Mandalaj, druhé největší město Myanmaru, bylo kdysi hlavním městem země. Dodnes je ale domovem poloviny všech myanmarských mnichů. O tom, že je město stále kulturním a náboženských centrem země, tak nemůže být pochyb. Nechte se zlákat k návštěvě vůní barmského kari, tancem barevných loutek a tajemstvími tisíců pagod a chrámů.

Královský palác, který na svých zádech přinesli sloni

Dvoukilometrový příkop a hradby chrání ze čtyř stran hranice královského paláce. Původně však toto sídlo vládnoucích dynastií nestálo na úpatí Mandalajského kopce. V roce 1857 jej král Mindon nechal rozložit a na zádech slonů přenést ze starého hlavního města Amarapura do nově vzniklé metropole.

Dnes se uprostřed palácových stěn nachází muzeum, které vás vtáhne do barmské historie a kultury. Ve skleněných vitrínách visí tradiční šaty starých dynastií a uniformy se zbraněmi a výstrojí vojáků z dob britské kolonizace. Po cestě doprostřed paláce, kterou musíte absolvovat pěšky nebo na půjčeném kole, můžete být stále svědky vojenských cvičení nebo zkoušky armádního orchestru. Z úzké pěšiny má návštěvník však zákaz kamkoli odbočit, palác zřejmě stále skrývá tajemství, která nemají být zvídavému oku odhalena.

Největší kniha světa

Přečíst všechny stránky největší knihy světa, by byl zřejmě oříšek. Není to totiž kniha ledajaká. Uprostřed Mandalaje nechal král Mindon vystavět zlatou pagodu Kuthodaw, kolem které je rozeseto 729 mramorových desek. Do těchto desek je vyryta Tipitaka, základní učení nejstarší formy théravádského buddhismu, který se dodnes praktikuje v zemích jihovýchodní Asie. Četbu této kolekce buddhistického vědění byste si tak mohli spojit s příjemnou procházkou ve stínu 57 metrů vysoké zlaté pagody. Má to ale ještě jeden háček. Celý text je napsán v jazyce páli, jehož původ je dodnes záhadou. Dokonce je nejisté, zda se vůbec kdy používal jako mluvený jazyk ke komunikaci. A přesto, kde jinde se můžete procházet mezi stránkami obrovské knihy?

Nešťastná tradice přinášející štěstí

Ptáci švitořící na pouličních trzích, u bran do chámů, na mostech přes řeky. Byla by to krásná představa, nebýt klecí, ve kterých jsou tito opeřenci uvězněni. Místní buddhisté věří, že vypuštěním ptáka z klece na svobodu si zajistí štěstí nebo se zbaví svých potíží. Věřící, samotní mniši i turisté si od prodejců kupují opeřence, které pak se slovy: „Dnes ti dávám život, jednou mi ty dáš ten můj,“ vypouštějí na svobodu. Nejen, že těmto ptákům hrozí opětovné chycení jiným prodejcem, ale v bídných podmínkách, ve kterých jsou drženi bez jídla a vody, mnoho z nich nepřežije. Situace je o to vážnější, že v Myanmaru žije velké množství ohrožených druhů a krutá tradice přispívá k jejich vyhynutí. Přestože se dnes mnoho organizací snaží šířit osvětu, stovky let starou kulturu nelze jednoduše změnit.

Myanmar neboli Barma je zemí tisíců pagod, tisíců Buddhů a tisíců úsměvů. Prozkoumejte společně s cestovatelskou dvojící Darinou Fedorovu a Dominikem Fraňkem turismem nepolíbená místa, jako je velmi málo navštěvovaná oblast na jihovýchodě země, pohádkové Mawlamyine, o kterém si nechávali zdát i Rudyard Kipling nebo George Orwell.

Nedokončená pagoda, které se zemětřesení stalo osudným

Na západním břehu řeky Irrawaddy marně čeká na své dokončení pagoda Mingun. Sedm milionů cihel, které byly doposud použity na její stavbu, neodolaly několika ničivým zemětřesením a zdi pagody praskly. Marná tak byla touha barmského krále Bodawpayi, který ji otrockou prací nechal na konci 18. století postavit. Přál si, aby byla největší pagodou světa a chránila Buddhův zub, který se ukrývá uvnitř. Jediný rekord, který tak padesát metrů vysoká pagoda drží, je ten, že se zřejmě jedná o největší hromadu cihel na světě.

Přestože pagoda samotná nebyla nikdy dokončena, obrovský zvon, který ji měl doplňovat, ano. Více než devadesátitunový zvon je druhý největší na světě. Na rozdíl od toho prvního, který se nachází v Moskvě, je tento stále funkční a můžete jej úderem dřevěné palice rozeznít.

Delikatesy, na které se vám budou sbíhat sliny

Pokud máme jmenovat jedinou věc, kvůli které se do Myanmaru budete chtít vracet, pak je to jídlo. Stejně jako v okolních státech, i ulice Myanmaru začínají žít až po setmění. A v Mandalaji je tomu nejinak. Večerní uličky jsou osvíceny ohni hořícími pod hrnci, z nichž uniká hustá pára a vůně dálek. V místní kuchyni objevíte stopy Indie, Číny i Thajska. Zatímco hlavní složkou jídla na pobřeží jsou ryby a mořské plody, v Mandalaji je pálivé kari nejčastěji podáváno s buvolím nebo kuřecím masem, nepostradatelnou ingrediencí je i tofu. Jako přílohu dostanete lepkavou rýži nebo jeden z mnoha druhů salátů.

Opravdovou delikatesou je ale salát z čajových lístků, burákového oleje, rajčat a pražených fazolí a ořechů, který musíte ochutnat v jedné z mnoha místních čajoven. Litovat nebudete ani v případě, že si zaplatíte kurz vaření v kulinářské škole.

Necelých 70 kilometrů východně od Mandalaje se rozkládá městečko Pyin Oo Lwin. Město zažilo svou největší slávu za doby, kdy země spadala pod Britské impérium. Po odchodu Britů se tu však zastavil čas. A tak se dodnes můžete mezi koloniálními domy z počátku 20. století projet drožkou taženou koňmi nebo se třeba ubytovat v britském stylu.

Královský původ děravého mostu

Více než tisíc dřevěných pilířů podpírá přes kilometr dlouhý most U Bein. Nejdelší týkový most na světě je jedinou cestou přes jezero Taungthaman, a přestože působením času nevypadá zrovna vznešeně, jeho původ vás možná překvapí. Týková prkna, která tvoří povrch mostu, vzali jeho stavitelé ze starého královského paláce v městě Inwa. To je mimochodem dalším bývalým hlavním městem.

Nejlepší dobou k návštěvě je podvečer, kdy se okolí mostu zbarví západem slunce. Přestože tu bývá v tuto dobu velmi rušno, krásnější výhled byste hledali jen těžko.

Roztančené loutky

Při procházkách ulicemi Mandalaje váš zrak nejednou padne na dřevěné loutky oděné v barevných kostýmech. Kdokoli si je může koupit jako krásný suvenýr, ale co teprve, když tyto loutky začnou tančit?

Tisíc let staré loutky ožívají pod rukami mistrů v loutkových divadlech a tančí v doprovodu tradiční hudby. Loutková hra znázorňuje pohádky i mýty z barmské historie a vdechne život i lesním démonům a krásným princeznám. To nejlepší představení zažijete v Mandalajském Loutkovém divadle, kde na vlastní oči spatříte i umění toho nejlepšího mistra loutkáře široko daleko. 87letý Barmánec se dřevěným postavičkám věnuje celý život a své umění předává i dalším generacím, aby tato krásná tradice neupadla v zapomnění.

Darina Fedorová a Dominik Franěk již přes rok putují kolem světa. Stopují, chodí pěšky, mluví s místními a hlavně užívají okamžiku. O svém cestování píší blog, na kterém už teď najdete příběhy z minulých putování. Blog naleznete na zasedmerohorami.com.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí