Jedná se o největší sladkovodní jezero Mongolska, které se nachází na severu země v ajmaku Chövsgöl. Jezero vzniklo na konci bajkalské riftové zóny přibližně ve stejné době jako nejhlubší jezero světa Bajkal.
Průměrná hloubka je ovšem o poznání menší („jen“ 139 m). I údaje o velikosti tohoto jezera zůstávají poněkud ve stínu většího a známějšího „bratra“. Jezero se nachází v nadmořské výšce 1624 m, je 134 km dlouhé a až 39 km široké. Na jihu jezera se nachází vesnička Chatgal, která byla dříve velmi významným přístavem. V současné době je pro nedostatek financí strategický význam této osady značně nedoceněn.
Nad jezerem se zdvihají mohutné horské hřbety a kdosi nazval toto malebné a bohužel značně deštivé místo „mongolským Švýcarskem“ – a měl bezpochyby pravdu. Mongolové považují toto jezero za nejkrásnější v celém Mongolsku a na druhé místo řadí jezero Terchíncagán núr.
Legenda o vzniku jezera
Před mnoha a mnoha lety bylo jezero obklopeno nádhernými horami, lesy a loukami plnými barevných květů. Lidé, kteří zde žili, byli přesvědčeni, že se jedná o nejkrásnější místo na světě. Jednoho dne však přišel obr, zničil všechny krásné věci, ve vzteku snědl všechno živé a vypil všechnu vodu. Na vzniklé pláni nezbyl ani stín.
O mnoho let později kráčela po vyschlém dně bývalého jezera stařena a náhle spatřila malého chlapce, který nebyl větší než palec. Chlapec jako jako jediný přežil řádění zlého obra. Žena jej pojala za svého syna a vydali se společně hledat vodu a s ní nový domov. Přes nekonečný oceán písku a kamení putovali tři dny a tři noci. Čtvrtý den přišli k veliké skále a když ji stařena nadzvedla, začala z pod ní vytékat čistá pramenitá voda. I vykopali společně studnu a rozhodli se, že na tomto místě vybudují svůj nový domov. Skálu vždy pozorně vraceli na původní místo, aby voda nemohla unikat.
Chlapec brzy vyrostl v pohledného a zdatného mladého muže. Protože ve svém novém domově neměl mnoho práce, začal se nudit. Z dlouhé chvíle skládal a zpíval písně. Jednoho slunečného odpoledne se mu během jeho zpívání zjevila krásná dívka. Přelud ale hned zmizel. Chlapec se do ní na první pohled zamiloval a snil, že se jednou znovu objeví a zůstane s ním natrvalo. Musel čekat dlouhé tři roky než se dívka znovu objevila a zůstala s chlapcem a stařenou.
Žili šťastně a spokojeně až do chvíle, kdy zapomněli zakrýt studnu skálou a vytékající voda zaplavila celé okolí. Povodeň znovu přilákala obra, který chtěl vypít všechnu vodu, zabít vše živé a zničit jejich domov. Chlapec, který byl velmi silný, v těžké a dlouhé bitvě obra zabil a pro jistotu položil na jeho tělo obrovskou horu. Mezitím se stařena potopila do studny a vrátila skálu na své původní místo a díky ní se jezero přestalo dále zvětšovat. Při tom ale přišla o všechnu svoji sílu a utonula. Chlapec s dívkou byli velmi smutní a na počest staré ženy začali jezero nazývat „Matka“.
Jako důkaz o pravdivosti této legendy vystupují nad hladinu jezera dva ostrovy. Ten větší zakrývá tělo zlého obra a ten menší, skalnatý, zakrývá dávnou studnu, kde našla smrt odvážná stařena – Matka.
