Nikaragua, země plná tradiční kultury a houpacích sítí

Lidé jsou zde přátelští, koneckonců jako ve většině států střední Ameriky. Zde možná nejsou až tak „zkažení“ turismem, neboť Nikaraguu ještě nepohltila masová turistika.

Kdo umí španělsky, se zde bude protloukat bez nejmenšího problému. Jediná nevýhoda toho by mohlo být časové zpoždění z důvodu dlouhých konverzací s místními, do kterých se rádi pouští, aby se dozvěděli něco o naší části světa nebo si jen tak popovídali o každodenním životě. Jestli španělština není vaše silná stránka, i s angličtinou, pomocí rukou a s úsměvem na tváři se to také dá zvládnout.

Já jsem se dostala z Mexika přes střední Ameriku až do Chile právě pouze s angličtinou, španělskou knížkou konverzace a přátelským pohodovým přístupem k místním, který by žádný „baťůžkář“ neměl nechat doma. Takže z mé vlastní zkušenosti mohu říci, že to možné je, jen je třeba mít trochu trpělivosti.

Autobusy nejsou problémy

Cestování po Nikarague místními dopravními prostředky není náročné. Autobusy se dostanete v podstatě kamkoli po východní části země a na některá místa v západní části. Přístupových cest ke Karibskému pobřeží je pomálu, jestli vůbec nějaké. Spojení jsou častá a stačí přijít na autobusové nádraží, kde průvodčí jednotlivých autobusu vykřikuje finální destinaci. Je velmi jednoduché naskočit do toho správného, protože oni již vědí, co jsou oblíbené destinace cizinců, takže, když tam zrovna oni nejedou, velmi ochotně vás předají kamarádům, kteří míří vaším směrem.

Jen v době svátků, jako třeba Velikonoc, je to trošku náročnější, protože tolik spojů nejezdí, ale množství lidí, co se chtějí někam dostat je stále stejné. Z toho vyplývá fakt, že když už se do autobusu dostanete, ne vždy budete stát na vlastní noze a musíte přepokládat, že si postojíte v přeplněné uličce i několik hodin. Autobusy jsou levné, jezdí zde bývalé americké školní autobusy, barevně malované a všelijak až kýčovitě nazdobené a ne vždy zcela pohodlné. Není ale ani problém najít klimatizované autobusy s polstrovanými  sedadly, většinou na delších trasách. Nikdy však nechybí hlasitá místní hudba, která vás bude provázet po celou dobu, někdy nekonečné cesty.

Levné ubytování

Ubytování v turistických oblastech není problém najít, i bez předešlé rezervace. Záleží na tom, jaký typ ubytování hledáte. Klasické rodinné „hospedaje“ jsou všude. Jsou to jednoduché ubytovny většinou s pokoji pro dva lidi, což se v ceně pro jednoho či dva většinou nemění, nebo velmi málo.

Koupelny mohou být společné na patře, ale i v pokoji, vše záleží na ceně. Za takové ubytování byste za osobu zaplatili něco mezi 100 – 300 Cordobami, což je v přepočtu kolem 80 – 240 Kč. Ve větších městech pak můžete najít čím dál více komfortnějších hotelů i s klimatizací, tak že o trochu luxusu není nouze, ale pak se vše odrazí i v ceně.

Okuste Chicharrón

Jídlo není problém najít během celého dne. Na ulicích najdete stánky prodávající grilované maso a smaženou přílohu a hlavně nespočet pojízdných stánků, kde si můžete dát klasické „jugos“ neboli džusy z čerstvého ovoce. Dost často jsou právě nápoje prodávány v igelitových sáčcích s dostatkem ledu a k tomu gumičkou zachycené brčko.

Specialitou Nikaraguy je Gallo Pinto – rýže s fazolemi většinou podávané s vajíčkem a opečeným banánem a „vigorón s chicharrón“. Vigarón je kasava uvařená v páře a chicharrón jsou smažené kousky vepřového masa s kůží. Vše je podávané na banánovém listě se zelným salátem. Jestli se neodvážíte zkoušet místní speciality nebo se vám zasteskne po něčem, co by vám připomnělo domov, není, hlavně v turističtějších místech, problém najít restauraci s mezinárodní kuchyní.

Země plná tradice

Jestli hledáte zemi, která si i v dnešní době udržuje svoje tradice a kulturu, rádi obdivujete koloniální architekturu, chcete si vychutnat exotické ovoce na plážích jak pacifického, tak i karibského pobřeží a lákal by vás třeba i výstup na nějakou sopku, pak Nikaragua bude právě vaší destinací.