Lamí chlup, velbloudí trus, šamanský talisman nebo kamínek z hlubin. Napiště do diskuse ten nejoriginálnější tip na suvenýr z cest a vyhrajte!
Zdrojem úvodní fotografie je Shutterstock.com.
Nejvíc nás pobavil příspěvek Honzy. Jeho příběh o pašování sobího paroží, tak prohlašujeme v této soutěži za vítězný.
Výherce si může zde vybrat jednu z cen.
O výhru se přihlásí na mailu petra.greifova(@)hedvabnastezka.cz. Následně bude připravena k vyzvednutí v pražském nebo brněnském Klubu cestovatelů.
Kamarád si přivezl z autobusového zájezdu do skandinávie téměř kompletní kostru losa, kterou přepravoval v několiky pytlích na odpadky. Mě se úspěšně podařilo letecky přepravit více než metr měřící paroží ze soba, můj batoh sice zablokoval odbavovací pás a začaly do něj narážet ostatní zavazadla. Chudák slečna u odbavování (asi 50 Kg) která ten můj batoh (asi 25 Kg) vyprošťovala. Nakoce se batoh i s nákladem dostal do Prahy na letiště- kusy izolepy, igelitu, roztrhaná pláštěnka a z toho koukaly kusy paroží… Dnes zdobí čestné místo…
Minulý rok jsem partnerce přivezl z Nové Guinei Granuloma inguinale. Zpočátku nebyla nadšená, ale časem si zvykla.
Nejoriginálnějším dárkem je vždy nějaká nemoc… 🙂
Nalezena podkova na treku Huayhuash v Peru.
Snažím se vozit si něco, co bude hezkou vzpomínkou, ale nebude to „lapač prachu“. Finský nůž se mnou cestuje všude, v kiltu, islandských ovečkových svetrech a arabských šátcích chodím do práce, do konvičky z Japonska si vařím čaj. Nejvíc si ale vážím kamenné desky, se zkamenělinami, z Maroka. To byl naplánovaný lov suvenýru, doma předem oměřena starožitná skříňka, která potřebovala novou vrchní desku. S rozměry jsem navštívila kameníka v městečku, kde se nachází zkameněliny. Chvíle komunikace s francouzským slovníkem a rukama nad „výkresem“. Pak dlouhé smlouvání o ceně. Zaplacena záloha, druhý den cestou zpět z pouště vyzvednuto. Pokračování na poštu ve snaze poslat to rovnou domů, čekal nás ještě týden v horách. Pošťák odmítl, nemám úřední razítko (tolik zkamenělin se bez povolení vyvézt prý nesmí). Nevyšlo ani řešení vnitrostátní poste restante do Marrakéše, nemuselo by dorazit do odletu. Takže do batohu na záda na zbylý týden, asi 4 km. Na letišti pečlivě zabalit, aby na to nepřišli a deska nepraskla. V Mnichově radost, byla celá. A teď je to nejparádnější kousek v obýváku 🙂
Svatba v zahraničí aneb změna rodinného stavu jako originální ( a snad i celý život trvající) suvenýr z cest :-)))
Nečekaně originální suvenýr byly krásné plátěné kalhoty z filipínského ostrova Bohol, které po prvním vyprání odhalily cedulku „Made in Thailand“, kde jsem cestovala o dva roky dříve. Jinak moje spolucestovatelka neúnavně sbírá řízky všech možných východoasijských květin a stromovin a zkouší je pěstovat v našich českých podmínkách. Takový čajovník z indonéské plantáže v pražském paneláku se rozhodně hned tak nevidí:)
Z Finska jsem si přivezla starou rybářskou síť. Navzdory pachu rybiny i nepříjemným poznámkám zbytku rodiny (ani ejdno naštěstí netrvalo dlouho) měla své čestné místo na zdi 🙂
Proč neudělat radost tomu, kdo jí potřebuje.
Můj kamarád v produktívním věku si stále „postyskával“ na nečinnost své milé když ulehnou večer do lože. „Víš, Ta moje si vymyslí, že ještě je třeba umýt nádobí, bolí jí hlava, nebo začne uklízet a dokonce čte na toaletě časopis, místo toho, abychom jsme si užili a krásně usnuli.“
Z Jihoafrické republiky jsem mu přivezl erotiké šimrátka, která nejsou jen na pohlazení poprsí, ale i jiných intimních míst. Z prvu se mu to zdálo pro svou vyvolenou, která je neskutečně konzervatívní nevhodné, jenže heboučké pštrosí peříčko z mladého pštrosátka dokázalo neskutečnou proměnu. Po čtvrt roku, se kamarád změnil v úsměvavého a zase takového, jak jsem jej znal.
„Nezůstaly Ti ještě“, ptal se mě. Dál tuto situaci, co mi vyprávěl bych mohl, jen popsat v některém z příspěvku a zveřejnění by muselo být po dvadvacáté hodině a ráno před šestou zase zmizet.
A není to vše. Znáte fotbalové fanatiky, kteří bez víkendového fotbalu být nemůžou? Já jo. Z JARu, jsem přivezl i VUVUZELU. Stejně, jak šimrátka nezaberou moc místa v zavazadle, jsou navíc lehká a radosti udělají neskutečně mnoho.
Ta barevná vuvuzela šla na nervy všem, kteří sledovali mistrovství světa ve fotbale v roku 2010, které se konalo právě v Africe. Frenetický zvuk který vydává tato kratičká plastová trubka, je jako roj včel, nebo start helikopéry, prostě děs. A můj kamarád, kterého jsem tímto dárkem obdaroval, už o víkendech na fotbalových stadionech neřve na arbitry, že jsou volové či jiná jim podobná zvířata, ale vždy pořádně zatroubí a v širokém okolí mu neřeknou jinak, než „vuzi“ a „vuzi“ troubí, jelikož to co „umí“ chlapi v černém se jen tak v těch nejnižších patrech našeho fotbalu nedá jinak ohodnotit.
Můj zatím nej dárek jsou boty od Tuarégů z Maroka vydělávané kravskou močí,podrážky mají z použitých pneumatik a šil mně je vrásčitý šlachovitý stařík v dílničce asi 2x2m na koleně.Ale jsou neskutečně krásné, z červené kůže,vyšívané koženými řemínky,a kupodivu nesmrdí,voní kůží.
zážityky a nové přátelství …zbytek jsou jen věci a pro ty nejezdim 🙂
Co takhle steak z krokodýla nebo antilopy? Dobře zabalit, úspěšně propašovat a obdarovaný si může pochutnávat! 😉
Zážitky a fotografie z cest – to jsou pro mne ty nejlepší suvenýry. Ale jestli mám vypíchnout nějaký podle mne originální suvenýr na který si vzpomenu – V práci na vinicích na Novém Zélandu jsem se svěřila místní kamarádce o problému zmrzlých bradavek při nízkých teplotách. Když jsme se před odjezdem loučily, byla jsem obdarována „zahřívátky bradavek“ ze srsti přejeté vačice, která je na NZ neoblíbená kvůli přemnožení a lovení téměř vyhubených kiwíků a jiných ohrožených druhů. Nápis 100% Road killed! pobavil a je to zároveň velmi praktická záležitost. 🙂
No, já si z každé přímořské cesty vozím listy od palem, myslím tím velké listy, vetšinou jsou již suché …a jejich přeprava není jednoduchá, jak taky přepravit list, který je dlouhý 1,35 cm 😀 a nepoškodit ho. Ale vždy se to víceméně podaří. Listy pak dávám na stříšku venkovní terasy 😀
Nejoriginálnější suvenýr jsem viděla v jednom obchodě se suvenýry ve Švýcarsku v době fotbalového mistrovství – Záchodové prkýnko v barvách švýcarské vlajky – červené s bílými kříži, na které když se usedne, tak se spustí švýcarská hymna a šum osazenstva stadionu a tak má člověk, co na něm sedí i doma atmosféru vyprodaného stadionu. Pro mnohé velmi praktická věc, pro mě důvod pro zasmání i po několika letech.
Bratr nám z cesty do Thajsky přivezl 3 krabičky sušených/pražených červů. Moc velký úspěch s nima ale doma neměl :-))))
Vytvoř si ten svůj na Tiskařík.cz
Nejpohodlnější outdoorové boty na světě
Proč je Indie je vysokou školou cestování?
Technicky propracované brýle s ergonomickým designem.
Kamarádovi, který slavit 30. narozeniny, jsem z Austrálie přivezla otvírák, kde místo rukojeti byla pacička klokana 😀 jeho ženě trvalo přes rok, aby pacička ze skříně doputovala až do kuchyně a dnes má otvírák v kuchyni své čestné místo.