20. 1. (pátek) Poprvé jsem spal celou noc, vzbudili jsme se až v devět. Šli jsme na snídani a jeli s Karlem (Honza s Hankou si ještě víc přispali) do Ban-Pa Inn, letní rezidence královské rodiny (vstupné 100 B). Jeli jsme tam sběrným taxíkem za 18 B, cesta trvala cca 50 minut. Do Ayutthayi jsme se vrátili kolem druhé a šli jsme obejít zdejší ruiny historického města. Ayutthaya byla hlavní město Thajska před Bangkokem, a to téměř 500 let, od 14. století až do roku 1765, kdy byla vypleněna Barmánci. Tehdy se hlavní město přeneslo do Bangkoku.
V době své největší slávy měla Ayutthaya 1 milion obyvatel a bylo to nejvelkolepější město Orientu. Londýn byl prý proti ní tehdy jenom vesnice, a když sem nějaký Evropan zavítal, měl oči navrch hlavy. Současný Ayutthayský historický park byl organizací UNESCO zařazen do světového kulturního dědictví. Z chrámů už sice zbyly jenom ruiny, ale i ty jsou ohromující. Kolem půl páté jsme se vrátili do hotelu, osprchovali se, zašli na čaj a pak na večeři, kde mi předložili pěkně tvrdý stake. Tam se k nám připojili Honza s Hankou. Do hotelu jsme se vrátili kolem deváté a šli brzo spát.
21. 1. (sobota)
Ráno jsme se nasnídali, rozloučili se s Honzou a Hankou (byli tak hodní, že mi vzali domů stan, i když ještě před tím jeli na jih) a vlakem v 10.25 odjeli do Lopburi, kam jsme dorazili kolem poledního. Rychle jsme našli slušné ubytování (Indra Hotel za 160 B) a do dvou měli klid na lůžku. Pak jsme se šli projít po místních zříceninách (většinou ruiny z ayutthayského období, ze kterých už toho moc nezbylo) a při tom pozorovali houfy opic, které jsou pro Lopburi charakteristické. Do hotelu jsme se vrátili kolem čtvrté, do půl šesté oddychovali, pak zašli na večeři (jedli jsme s místními) a ještě se trochu projít po městě. Vrátili jsme se kolem sedmé, chvilku hráli karty a brzo šli spát.
22. 1. (neděle)
Spali jsme velmi špatně kvůli komárům a opicím. Vstali jsme v půl deváté, zašli na snídani a v 10 chytli vlak do Pitsanuloku, kam jsme dorazili kolem třetí. Ubytovali jsme se v London Hotel (150 B), chvíli oddechovali, a pak šli do města navštívit místní chrámy, zejména Wat Phra Ratana Mahathat, s druhou nejvýznamnější sochou Buddhy v Thajsku. Také jsme se prošli kolem řeky a navštívili Thajskou turistickou kancelář, kde nám dali mapy Pitsanuloku a okolí. Potom jsme zase chvíli oddechovali, kolem šesté zašli koupit repelent, dali si pivo v plovoucí restauraci a večeři na nočním trhu. V půl deváté jsme se vrátili do hotelu a brzo šli spát.
23. 1. (pondělí)
Díky novým repelentům komáři štípali o něco míň, ale přesto štípali. Ráno jsme vstali kolem půl deváté a nikde v okolí se nám nepodařilo sehnat čaj k snídani. Tak jsme pěšky vyrazili bez snídaně na místní autobusový terminál, který byl dost daleko. Tam jsme chytli autobus do Lom Saku a ještě před jeho odjezdem jsme si stihli koupit k snídani kukuřici. Z autobusu jsme vystoupili na 72. kilometru poblíž jednoho z místních vodopádů. K vodopádu jsme šli od silnice 2 km pěšky, bylo to z kopce. Vodopád byl celkem vysoký, ale bylo málo vody. U vodopádu jsme si dali oběd a navštívili návštěvnické centrum národního parku, na jehož území se vodopád nachází. Nazpátek nám zastavil stop a když jsme se dostali na silnici, pokračovali jsme pěšky k dalšímu vodopádu. Po chvíli jsme měli pocit, že jsme ho přešli, tak jsme si vzali stop, který nám sám od sebe zastavil, a nechali jsme se odvést ke třetímu vodopádu.
Cestou se ukázalo, že jsme ke druhému vodopádu ve skutečnosti ještě nedošli, ale už jsme u něho nestavěli. Třetí vodopád byl moc hezký, i když ne příliš vysoký, se spoustou Thajců na pikniku. Hezký byl i čtvrtý vodopád, k němuž jsme dojeli dalším stopem. Odtud jsme chytli autobus na autobusový terminál v Pitsanuloku a tam jsme si vzali místní autobus, který nás vysadil téměř u hotelu. Osprchovali jsme se, dali si pauzu a zašli na večeři. Potom si dal Kája thajskou masáž a já si zašel koupit něco na přikrytí, aby na mě komáři tak nemohli. Domů jsme se vrátili kolem deváté, napsali deníky a šli spát.
24. 1. (úterý)
Po další komáří noci (přikrývka byla dost krátká a pomohla jenom na nohy) jsme vstali v půl osmé a místním autobusem přejeli na autobusový terminál. Tam jsme si koupili kukuřici k snídani a chytli přímý spoj do staré Sukothayi, kam jsme dorazili kolem jedenácté. Sukothaya byla centrem jednoho z prvních thajských království, kterému thajští králové vládli ve 13. a 14. století, dokud nebyli anektováni královstvím Ayutthaya.
Nejdříve jsme zašli na jídlo a pak jsme do dvou ve velkém vedru chodili po památkách. Zdejší historický park je mnohem zachovalejší a také lépe upravený než v Ayutthaye. Během prohlídky jsme zašli také do muzea, které je věnováno nejen království Sukothaya, ale i současnému životu v této části Thajska. Pak jsme až do 16.30 oddechovali a internetovali v místní hospodě. V 16.30 nám jel přímý autobus do Pitsanuloku, kam jsme dorazili kolem půl sedmé. Nechali jsme se vyhodit před autobusovým terminálem a pěšky došli do hotelu. Osprchovali jsme se a šli na večeři, Kája i na thajskou masáž nohou. Já sháněl větší hadr na přikrytí, ale obchod, který jsem si vyhlédli cestou z autobusového nádraží do hotelu mi před nosem zavřeli. V devět jsme se vrátili do hotelu, napsali deníky a šli brzo spát.
25. 1. (středa)
Komáři dali díky důkladnému přikrytí jakž takž pokoj (použil jsem ručník), tak jsme se vyspali. Kolem osmé jsme vstali, městským autobusem přejeli na autobusové nádraží a v 9.30 nám jel autobus do Chiang Mai. Cestou jsme se seznámili s Američanem asijského původu, který učí v Číně. Do Chiang Mai jsme dorazili kolem půl čtvrté a se známým Američanem odjeli sběrným taxíkem(30 B na osobu) k hotelu, kde bydlela jeho přítelkyně (měl s ní pokračovat za dva dny do Barmy).
V hotelu bylo plno, tak jsme se rozešli a s Kájou po chvíli našli ubytování v Libra Hotelu (150 B, záchod, sprcha, útulné). Trochu jsme si oddechli, najedli se a kolem páté vyrazili do města. Obešli jsme dva waty a prošli slavným nočním trhem. Byl moc zajímavý, ale až moc zalidněný a rozsáhlý. Čeho je moc, toho je příliš. Vrátili jsme se, ještě zašli na banánovou palačinku a čaj a po desáté hodině šli spát.
26. 1. (čtvrtek)
Skvěle jsme se vyspali, neotravovali nás žádní komáři a bylo příjemně chladno. Dali jsme si snídani a obešli jsme několik dalších chrámů, pak jsme si dali u nás v guesthousu oběd a odešli do nedalekého hotelu s bazénem, kde jsme strávili příjemné odpoledne. Kolem šesté jsme se vrátili do našeho guesthousu na večeři a pak šli od osmi na představení místních tanců. Představení jsme bohužel nenašli, asi ho zrušili. Zdá se, že v tomhle směru byl průvodce trochu zastaralý. Vydali jsme se tedy hledat místňácké disko, které chtěl Kája navštívit, ale ač jsme se vyptávali snad každého druhého, ani tady jsme nebyli úspěšní. Vrátili jsme se tedy do hotelu a ještě chvíli hráli kulečník. Kolem jedenácté jsme šli spát.
Nejširší nabídku průvodců a map Thajska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
