MILAN JEGLÍK o nelegálním pytláctví a monitorování velryb v Kostarice

MILAN JEGLÍK o nelegálním pytláctví a monitorování velryb v Kostarice

Milan Jeglík pracuje ve společnosti JUSTICE FOR NATURE, která je součástí světové ochrany přírody. Jejich činností je terénní ochrana přírody, spolupráce s rangery a monitoring biodiverzity. Působí například v Indonésii, kde koordinují protipytláckou hlídku, v Kostarice monitorují jaguáry, nebo budují oceánský projekt zaměřený na velryby, delfíny a žraloky. V rozhovoru se dozvíte proč jsou velryby v ohrožení, nebo jakou cenu má pro pytláky tygr.

Můžeš nám říct, jak, nebo proč Justice for Nature vznikla? 

Historie naší organizace se píše do roku 2009, kdy jsme na Sumatře začali vykupovat pralesy a budovat rezervaci Green Life. Od roku 2013 jsme zahájili financování činnost a financování proti-pytlácké hlídky Green Patrol, to vše pod jménem Prales dětem. V roce 2018 jsme se stali členy International Ranger Federation a rozhodli se podporovat práci rangerů na mezinárodní úrovni. Teprve v roce 2020 jsme se přejmenovali na Justice for Nature, poněvadž jsme změnili projektovou filozofii a uvědomili, že ochrana přírody se musí přetavit v co nejintenzivnější terénní ochranu divoké přírody v akci ve spolupráci s rangery. Od roku 2021 jsme zahájili projektovou činnost v Kostarice a tím se otevřela velká brána k ochraně divočiny na vysoké úrovni přesně podle našich představ. Dnes nás znají lidé a rangery na mezinárodní úrovni jako Justice for Nature a naším úkolem je profesionální monitoring ohrožených druhů zvířat, odhalování a potlačování pytláctví. Byl to 15ti letý vývoj naší organizace, která se vykrystalizovala do přímé térénní akce proti pyltáctví nejen na Sumatře nebo Kostarice, ale i v Česku, kde máme projekt Prevence environmentální kriminality. Na Slovensku jsme několik let monitorovali velké šelmy a dodnes jsme aktivní na tomto poli ochrany medvědů a vlků ve spolupráci se slovenskými kolegy, kteří nesouzní se současnou slovenskou politikou, zejména v ochraně přírody. Je to náročná a nebepzpečná práce v terénu. Tedy hlavní cíl Justice for Nature je chránit divoká zvířata před pytláctvím a nejen to. 

Aktuálně máte tolik projektů, že ani nevím kde začít. Mně osobně hodně zaujal projekt s názvem „Oko oceánu“, můžete nám k němu něco říct? 

V roce 2022 jsme postavili oceánské centrum v zálivu velryb Santa Elena v Kostarice a koupili 11,5 metrovou motorovou jachtu pro monitoring mořských savců, zejména keporkaků dlouhoploutvých. Od léta 2023 jsme zahájili monitoring ve spolupráci s mořským biologem Frankem Garitou a stali se jeho oficiálními asistenty pro monitoring velryb v chráněných územích Kostariky a mimo ně. Od roku 2024 jsme získali licenci pro filmování mořských savců pod mořskou hladinou pro vzdělávací a výzkumné účely. Naším velkým cílem je chránit záliv velryb před průmyslovým využíváním, poněvadž dlouhodobě hrozí tomuto zálivu snaha o výstavbu obřího přístavu v rámci projektu „Suchý kanál“, který by propojil pacifické a karibské pobřeží pro mezinárodní dopravu, čímž by částečně nahradil Panamský průplav. Když jsme zjistili, že taková věc hrozí, tak jsme vykoupili pozemek v cestě tohoto projektu a zahájili monitoring velryb. Bylo nám řečeno, že je to nejdůležitější akce, tedy získávat pravidelná a nevyvratitelná data a důkazy o významu zálivu Santa Elena pro reprodukci keporkaků dlouhoploutvých. Záliv Santa Elena je součástí IMMA San Juan del Sur – Papagayo Bay reprodukční zóny keporkaků dlouhoploutvých, tedy jakékoli průmyslové využívání této oblasti by byl mezinárodní environmentální zločin! Naším úkolem je monitorovat mořské savce za účelem jejich výzkumu a ochrany. To je Oko oceánu. 

Setkání s kosatkami černými v zálivu velryb Santa Elena
Setkání s kosatkami černými v zálivu velryb Santa Elena

Na jaká zvířata se zaměřujete v rámci tohoto projektu?   

Jedná se zejména o keporkaky dlouhoploutvé, ale vlastně o všechny mořské savce, kteří se tu objevují. Ať už jde o kosatky dravé nebo černé, několik druhů delfínů nebo ojediněle se zde mohou objevit i plejtváci obrovští. V současné době však jednáme o spolupráci s biology, kteří by s námi rádi navázali kooperaci. Rádi bychom pomohli s monitoringem rejnoků mant a pelagických mořských ptáků. Rozhodně se nenudíme. 

Proč jsou tito mořští savci v ohrožení?  

Jedním z největších zabijáků velryb je mezinárodní námořní lodní doprava. Kontejnerové lodě ročně zabijí na základě srážek a kolizí kolem 20 000 velryb! Dále je ohrožuje znečištění oceánů plastovými odpadky a výstavba přístavů, či podmořská těžba v zónách jejich reprodukčních zón, nebo migračních tras. Samozřejmě máme stále několik zemí na světě, které nepochopitelně loví velryby a odvolávají se na nesmyslné tradice. Patří mezi ně zejména Japonsko, Norsko a Island. 

Jak samotné monitorování probíhá? Co sledujete a podle čeho záznamy vyhodnocujete?   

Monitoring probíhá z naší lodě The Spartan, tedy z její paluby. Základem je fotografování velrybích ocasních ploutví při zanoření z břišní strany. Říká se tomu „flug“. Když se vám podaří najet s lodí za velryby a ony se zanořují s tím, že zvednou ocasní ploutev, tak to je ten správný okamžik pro fotku. Filmujeme též jejich chování, což je velmi důležité pro výzkum. Jak jsem již říkal, aktuálně máme povolení též pro jejich filmování pod hladinou, ale není to vůbec jednoduché u velryb, které nejsou zvyklé na lidi a lodě, tak jako je tomu v komerčních turistických zónách, jako je například ostrov Tonga a další místa. Osobně se přiznám, že by nemělo být plavání s velrybami povoleno. Je spousta důkazů, že jim to škodí. Například u vorvaňů, kteří se potřebují na hladině vydýchat a odpočinout před velmi hlubokými ponory do několika kilometrových hloubek, kde loví krakatice. Pokud je turisté ruší, může je to dokonce ohrozit na životě. Co se týká monitoringu, tak když se vám podaří nafotit ocasní ploutev keporkaka, tak tato data posíláme na „Happy Whales“, kde se ploutve vyhodnocují a jednotlivé velryby ztotožňují a podle toho se určují nejen jedinci, ale též jejich migrační trasy. To slouží nejen pro výzkum, ale též pro jejich ochranu. Bez hodnověrných a opakovaných dat není možné obstát při prosazování jejich ochrany. Taková je realita. Samotný aktivismus prostě nestačí. 

Monitoring mořských savců v rámci českého programu Oko oceánu se odehrává díky lodi The Spartan
Monitoring mořských savců v rámci českého programu Oko oceánu se odehrává díky lodi The Spartan

Oko oceánu působí pouze v Kostarice, proč zrovna tam? Nejsou na světě i další oblasti, kde je třeba chránit mořské živočichy?   

Kostariku jsme si vybrali z několika důvodů. Za prvé je to země, kde je nastaven velmi zajímavý model ochrany přírody, ale platí to zejména na souši. S ochranou oceánu teprve začínají a my můžeme být u toho. Kostarika je však pátou nejhorší zemí, co se týká lovu žraloků pro ploutve. Navíc jsou její pobřežní oblasti každororočně navštěvovány na svých migracích keporkaky z obou hemisfér, tedy od července do listopadu od Antarktidy a od prosince do března od Kalifornie. Kostarická vláda však již podruhé nezaplatila členství v IWC (International Whale Commision), což je bizarní a nepochopitelné. Mnohé jazyky hovoří o tom, že chce mít její vláda dobré vztahy s Japonskem a nechce hlasovat pro zákaz lovu velryb. Kostarika je země, o níž si většina lidí myslí, že zde 100% funguje ochrana přírody, ale není tomu tak. Samozřejmě v porovnání s jinými zeměmi tomu tak je, ale i přesto je zde silně rozvinuté pytláctví, ilegální rybolov v chráněných územích, ilegální kácení pralesa, tedy jsme se rozhodli, že zde budeme podporovat práci rangerů a pomáhat s monitoringem v pralesích a na oceánu, či pod hladinou Tichého oceánu. Samozřejmě, že je spousta zemí, kde je třeba chránit divokou přírodu a její biodiverzitu, ale Kostarika je důležitý model v ohrožení. Navíc s příchodem amerického prezidenta Donalda Trumpa se bude spousta věcí měnit a máme obavu, že se to odrazí i v Kostarice. Navíc naše organizace chrání divočinu na Sumatře, nebo doma v Česku.  

U Kostariky ještě chvilku zůstaneme. Máte zde i další projekt s názvem „Oko jaguára“, čím se zabývá? 

Oko Jaguára je monitorovací program, který je součástí našeho světového projektu Oko Země. Právě v Kostarice pomáháme národním parkům s monitoringem jaguárů amerických. Jedná se o Mezinárodní park La Amistad, který je pod UNESCO, NP Tapanti, NP Santa Rosa (ACG Guanacaste – též pod UNESCO), od února 2025 zahahujeme monitoring v NP Chirripo a naše fotopasti monitorují též v NP La Cangreja. Současně monitoring slouží pro odhalování pytláků a jejich demaskování, pomáháme s důkazy pro jejich usvědčování. Je to skvělá a důležitá práce. Děláme to pro národní parky zdarma a to na oceánu i na souši. Financujeme to díky podpoře veřejnosti, firem a sponzorů. Od Kostariky nechceme žádné peníze, poněvadž samotná státní ochrana přírody má velké finanční problémy a potřebuje každý collón pro zajištění zázemí a platů pro rangery. Bereme to jako naši povinnost a čest pomáhat chránit biologickou laboratoř planety Země, za jakou je Kostarika právem označována. Je to ráj v ohrožení, který nesmí být ztracen! 

Proč je důležité monitorovat jaguáry? 

Jaguáři jsou velké kočky, které jsou všechny v ohrožení. Ať už se jedná o tygry, lvy, levharty nebo jaguáry, všem hrozí pytláctví a to zejména pro účely tradiční asijské medicíny. V Kostarice je silná čínská komunita, která se zatím zajímá spíše o žraločí ploutve, ale to neznamená, že je nebudou zajímat kosti z jaguárů. Zatím takové informace nemáme, ale jsme v pozornosti a spolupracujeme s rangery v chráněných územích. Naše data slouží též pro výzkum jaguárů, který provádí americký biolog Mike Moooring. 

Tygr sumaterský při značení svého teritoria v sumaterském pralese
Tygr sumaterský při značení svého teritoria v sumaterském pralese

Odhalujete při monitorování pytláctví i nějaké další ilegální aktivity? 

Jednoznačně, to je vlastně naše hlavní mise Oko Země. Zaměřujeme se s monitoringem nejen na divoká a ohrožená zvířata, ale též na odhalování pytláků. Tato data předáváme rangerům a kompetentním úřadům ochrany přírody, či policii. Naší prací je přímá terénní akce, do níž se snažíme směřovat 90% všech příspěvků od lidí a firem. 

Stejně jako jaguáry, tak monitorujete i tygry na Sumatře. V tomto případě se také snažíte chránit tyto šelmy před pytláctvím? 

Ano, proto tuto práci děláme už od roku 2013, kdy jsme dali vzniknout proti-pytlácké hlídce Green Patrol na Sumatře. V letech 2014-2022 jsme je též přímo vedli v terénu, ale od roku 2023 už plní úkoly zcela samostatně a od 2024 mají opět licenci na monitoring tygrů sumaterských v NP Gunung Leuser, kde probíhá ve spolupráci s rangery monitoring Oko tygra. Základem je práce s fotopastmi, ničení pastí, preventicní hlídková činnost a odhalování pytláctví. Rangeři národního parku  mají pravomoc pytláky zadržet, tedy se jedná o komplexní činnost. Je to velmi důležitá práce, poněvadž tygři sumaterští jsou kriticky ohrožení vyhynutím v důsledku poptávky tradiční asijské medicíny. Je to kritická situace, která vyžaduje mimořádnou pozornost a mezinárodní spolupráci. 

Protipytlácká hlídka Green Patrol monitoruje tygry sumaterské a odhaluje pytláctví ve spolupráci s rangery z NP Gunung Leuser
Protipytlácká hlídka Green Patrol monitoruje tygry sumaterské a odhaluje pytláctví ve spolupráci s rangery z NP Gunung Leuser

Proč je tygr pro pytláky cenný? 

Pro pytláky je důležitý zejména proto, že dostávají zaplaceno od překupníků za jeho mrtvolu. Ti jsou klíčovou silou vyvražďování tygrů pro tradiční asijskou medicínu. Hlavní poptávka je po tygřích kostech, dále sušených penisech, vnitřnostech, kožešině, lebce, zubech, drápech, prostě kompletní zabitý tygr má hodnotu ve finále asi 4 miliony korun. Jeden gram tygřího masoxu, který je vyráběn z rozvařených kostí, stojí na černém trnu 1500 Kč. Je to otřesný byznys, který však zasahuje až do České republiky, kde jsou drženi tygři v zajetí a jejich chovatelé jsou součástí tohoto mezinárodního zločinu. Takto byla v Česku odhalena před pár lety tygří jatka, která měla souvislost s rodinou cirkusáků Berousků a vietnamské mafie. Jak říkám, jedná se o celosvětový zločin. 

Co se může na fotopastech kromě monitorovaných tygrů objevit? Nějaké zajímavé situace, nebo zvířata?       

Tygři jsou pro nás samozřejmě topka, ale unikátem jsou též ohrožení sloni sumaterští, medvědi malajští a orangutani sumaterští. Právě tyto ohrožené lidoopy jsme monitorovali s fotopastmi dokonce v jejich prostředí v korunách obrovských pralesních stromů, zejména zrajicích fikusů. V letošním roce se nám po 14 letech podařilo poprvé zmonitorovat dhoula sumaterského, takzvaného „rudého vlka“. Jedná se o velmi vzácnou pralesní psovitou šelmu, o niž se myslelo, že už zde ani nežije. To bylo velké překvapení. Jednou jsme na fotopasti zaznamenali slona s infekcí v noze. Pravděpodobně se chytil do pasti, vytrhl se z ní, ale způsobil si poranění, které se zanítilo. Na základě našich záznamů z fotopastí se vydal tým rangerů s veterinářem slona najít, aby mu pomohli, ale nakonec se to nepovedlo. Naopak v provincii Aceh jsme monitorovali slonici v plantáži palem olejových a lidé jí chtěli ubližit. Zorganizovali jsme společně s indonéskými kolegy a BKSDA záchrannou operaci, odchycení slonice a její translokaci do jiné bezpečné oblasti. Nakonec se to povedlo, ale vytvořilo nám to hodně nepřátel, poněvadž jsme kriticky apelovali až na indonéské velvyslanectví v Praze, poněvadž státní ochrana přírody BKSDA nechtěla akci dokončit. Nakonec jsme to dotlačili do úspěšného konce. Ochrana přírody na Sumatře je někdy skutečný náročný a nákladný boj, v němž hodláme pokračovat, pokud to budou lidé podporovat. Peníze jsou základem pro úspěšnou terénní akci a proti-pytlácké hlídky. 

Kde se o vaší organizaci mohou lidé dozvědět více informací, nebo jak se mohou přímo zapojit?  

Máme webové stránky www.justicefornature.org, Facebook, Instagram, nebo YouTube kanál. Též píšeme pravidelně na Media Seznam, kde máme svůj blog pod názvem Prales dětem. Zájemci o přímou spolupráci se mohou stát dobrovolníky v přímé akci v Kostarice a to vždy od ledna do března a od července do září. Váže se to též na migraci keporkaků dlouhoploutvých. Lidé nám mohou pomáhat nejen finančně nebo jako dobrovolníci, ale mohou se zapojit též do terénní akce našeho projektu Prevence environmentální kriminality, který v Česku pátrá a odhaluje zelenou kriminalitu. Za tímto účelem si mohou lidé nainstalovat mobilní aplikaci „Hlášení zelené kriminality“ a pomoci nám s odhalováním travičů zvířat, pytláků a lidí, kteří ubližují volně žijícím živočichům v přírodě. 

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: