Marie Lollok Klementová: Nepál a první sedmitisícovka  

Marie Lollok Klementová: Nepál a první sedmitisícovka  

Když někdo řekne „Děvče z hor,“ většinou tím myslí Marušku. Horskou průvodkyni s mezinárodní licencí UIMLA a instruktorku rakouského Alpenvereinu. Má dvě děti, foťák na krku, batoh na zádech a většinu roku tráví cestováním po horách – ideálně co nejvíc ve vertikálním směru. K loňským narozeninám si Maruška přála horu. Výstup na svoji první sedmitisícovku. Co tomu předcházelo a jak se vystup podařil?

Maruško, jak jsi se k průvodcování v horách dostala, a co všechno takové povolání obnáší? Kolik času trávíš v horách?

Začala jsem průvodcovat brigádně, při studiu vysoké školy. Byla to skvělá příležitost, jak se někam podívat, a ještě si k tomu přivézt domů malé kapesné. Když to trochu zlehčím, tak to vypadalo jako dokonalý letní přivýdělek. Začínala jsem na lehčích poznávacích zájezdech, na ty horské jsem se dostala až po roce, dvou. Nebyly chytré telefony ani GPS, spávalo se ve stanu, vařilo z polní kuchyně. Takže to znamenalo poctivou přípravu předem, biflování, znalost lokality, práci s mapou. Teď se už moje profese posunula někam jinam, jezdím víc horských akcí, musím zvládat víc technických znalostí. Jezdím už jen sama na sebe, takže si vše sama zařizuji, vymýšlím a plánuju programy. Je to hodně o práci s lidmi. Ročně jsem pracovně na horách tak 120 dní. A ve volném čase na ty hory jezdím samozřejmě taky.

Jak jde takovou práci skloubit s rodinou a péčí o děti? Bereš je s sebou do hor?

Neříkám, že je to jednoduché, ale dá se to skloubit. Děti jsou od malička prostě nastavené na jiný režim: maminka nechodí do práce od pondělí do pátku, ale jede do práce na víkend a pak je zase víc dní v kuse doma. Od malička je beru do hor s sebou. Když se narodily, začala jsem dělat víc programů pro rodiny s dětmi, teď už jsou větší, takže je do práce beru s sebou na akce typu „alpský přechod s dětmi”.

Přála sis k narozeninám sedmitisícovku. Jak dlouhá byla cesta od přání k realizaci?

Cesta byla dlouhá a místy trnitá (smích). Je to tak, že jsem si opravdu přála ke 40. narozeninám cokoli, co by mě přiblížilo k šanci, vylézt si na 7000+ vrchol. Dostala jsem od skupiny kamarádů číslo účtu, řekněme něco jako expediční fond, kde se mi na část nákladů složili. Pak už jen zbývalo vymyslet, jaký kopec by to měl být. Návrh na Himlung padl z úst Honzy Trávy Trávníčka poté, co jsem slezla z Mera Peaku a setkali jsme se v Káthmándú. Mělo nás z moji původní „Mera” skupinky být víc, nakonec to ostatní odpískali. 

Tráva dal do kupy celou skupinu, čili nebylo to tak, že by Himlung byl nějaký tajný sen, ale spíš příležitost, která se nedala odmítnout. 

Marie Lollok Klementová: Nepál a první sedmitisícovka  
Marie Lollok Klementová: Nepál a první sedmitisícovka  

Co je největší výzva na takové expedici – náročnost psychická, fyzická, nebo třeba organizační?

Měla jsem zkušenosti z několika šestitisícovek, takže pro mě byla hlavní velká neznámá, nakolik je to o těch pár set metrů jiné? Mohla jsem se připravit fyzicky (což jsem se taky snažila), psychicky se asi ani na takovou akci připravit nejde. Měli jsme tam příjemnou partu, lidi do nepohody, to je k nezaplacení. Organizačně jsem se o nic nestarala – to pro mě bylo dost nečekané, nic neřešit, jen se sbalit a vyrazit. 

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

KNH

Součástí expedice byl také trek Naar-Phu. Jak se Ti líbil a čím je speciální? Doporučila bys nám ho mezi všemi těmi nádhernými himálajskými treky?

Tohle byla taková moje náplast – že kdyby se nepodařil vrchol, tak aspoň poznám nový trek. Do téhle oblasti, západně od Káthmándú, jezdím často, znám několik údolí dalšími směry, ale trek Naar-Phu mi zatím vždycky unikal. Je tam povinný průvodce, trek je rozhodně těžší než klasický Annapurna circuit, od kterého se odděluje, a určitě tam potkáte minimum dalších trekařů. Vesnic a ubytovacích kapacit je zde jen nezbytné minimum, žádná wifi a opravdu ještě autentická kultura a původní vesnice. 

Marie Lollok Klementová: Nepál a první sedmitisícovka  

Tvoje práce a expedice tě vedou do různých koutů světa. Je nějaké místo, které tě překvapilo svou krásou nebo výjimečností a kam by ses chtěla vracet?

Tak svou láskou k Himálaji a obecně Nepálu se netajím. Tam jezdím ráda a opakovaně a pořád nacházím údolí a místa, která mě překvapují. To je velká láska. Ráda se vracím i do Patagonie, miluju italské Dolomity, krajinářsky i náturou. To je taková moje oblíbená trojice.

Jaké máš další plány a kde na horách Tě můžeme potkat?

Rozhovor sepisuju v Tanzanii, přejeli jsme sem z Keni. Za pár týdnů letím na ostrov Sokotra a od března do půlky května budu zase v Nepálu, jarní sezóna. V létě pobíhám v Alpách. To mě baví, když tam potkám kohokoli, kdo se ke mě hlásí, že mě zná. Potěší to! Podzim Ararat a pak zase Nepál. Takový jednotvárný pracovní koloběh (smích).

Už v úterý 5. února budeš mít v letenském BIO|OKO přednášku o Nepálu a výstupu na sedmitisícovku. Během Tvého povídání zazní i praktické rady pro ty, kdo by chtěli zažít svůj vlastní himálajský sen. Co zásadního bys doporučila všem začínajícím trekařům?

Nebát se vyrazit. Hlavní překážka je ve vaší hlavě, žádný učený z nebe nespadl. Zkušenosti naberete postupně, jak budete chodit do hor víc a víc. A budete si to víc a víc užívat. Chození po horách je naprosto skvělá meditace, kterou nemůže nic jiného nahradit.

Vstupenky můžete zakoupit na biooko.cz

Marie Lollok Klementová: Nepál a první sedmitisícovka  

Diáky jsou pravidelný cyklus cestovatelských přednášek v Biu Oko. Přináší životní příběhy poutníků, nomádů, couchsurferů, které spojuje anti-turistický přístup k cestování. Charismatičtí cestovatelé objevují svět novými způsoby. Jejich kroky vedou do neobvyklých míst, kreativních komunit a subkultur. O svých cestách píší knihy, točí filmy, besedují. Snaží se inspirovat druhé.

Doporučujeme se pojistit a stát se členem Alpenverein před cestou.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: