Nejde o název země, jak by se na první pohled zdálo, ale o město položené na soutoku řek Varty a Cybiny – polskou Poznaň. Vydejte se se mnou na procházku po zajímavých místech Poznaně a já vám prozradím, kde se vzalo její netradiční označení.
Řeka Varta a Cybina hrály v historii Poznaně zásadní roli. Mezi řekami se totiž nachází malý říční ostrov, zvaný Tumský, kde rod Piastovců založil v 10. století hradiště. Z té doby se do polské historie zapsal kníže Měšek I., který se si vzal za ženu českou kněžnu Doubravku. I když dnes považujeme polský národ za daleko zbožnější než český, možná vás překvapí, že rozšíření křesťanství v Polsku je paradoxně spojeno právě s českou kněžnou. Kvůli Doubravce se totiž Měšek nechal pokřtít a pozval do hradiště první kněží a na ostrově vznikla první církevní stavba.
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Jako první místo pro poznání Poznaně jsem si vybrala Bránu Poznaně (Brama Poznania). Najdete ji přímo na Tumském ostrově a místo nudných exponátů vás tu čeká multimediální expozice s dotykovými obrazovkami (i český audio průvodce), která vás seznámí netradičním způsobem s historií Poznaně. Mě tu zaujaly především vizualizace proměn Tumského ostrova během staletí. Když jsem se pak procházela po Tumském ostrově, měla jsem mnohem lepší představu, jak to tu dříve vypadalo. Původní hradiště bylo obklopené vysokým valem dlouhým asi 2 km, který obyvatele chránil před nájezdy nepřátel. Jeho velikost a tvar připomíná na ulici poblíž nedalekého archeologického muzea velká umělecká instalace, do které autor zakomponoval i dubové dřevo, pocházející z archeologických nálezů právě z doby piastovského hradiště.
Název ostrova, Tumský neboli katedrální, odkazuje na několik sakrálních staveb, které se tu nacházejí.Vydala jsem se do největší z nich, katedrály svatých apoštolů Petra a Pavla. Současnou podobu dostala až ve 20. století, ale v jejím interiéru najdete mnoho historických zajímavostí. Např. unikátní křídlový gotický oltář ze 16. stol, kterému dominuje překvapivě 12 svatých žen. Hlavním pokladem katedrály je ale Zlatá kaple, která soustředí symboly počátku polského státu a křesťanství. Stojí tu mramorový sarkofág s relikty zakladatelů polského státu, prvních Piastovců – knížete Měška I. a jeho syna Boleslava I. Chrabrého, prvního polského krále. Kapli dominuje zlatá barva, a to včetně stropu s portréty polských světců a blahoslavených a medailony nejstarších polských šlechtických rodů. Podzemí katedrály ukrývá archeologické nálezy z doby piastovského hradiště. Půdorys původního knížecího palatia z doby Měška I. naznačuje zajímavá skleněná instalace před katedrálou.
Historie dokáže unavit, a tak jsem vyrazila doplnit energii do Pyra Baru na Starém městě. Pyrlandia a Pyra Bar mají společné téma – pyry. V poznaňském dialektu se tak říká bramborám a poznaňský region je proslulý láskou k nim. Brambory tu umí připravit na mnoho způsobů, od jednoduchých jídel až po sofistikované kreace. A protože v jednoduchosti je krása, nejznámějším pokrmem z brambor jsou v Poznani pyry z gzikiem. Na menu je najdete v mnoha restauracích po celém městě. Jde o brambory uvařené nebo upečené v slupce. Ty se rozkrojí a uprostřed se ozdobí gzikiem, což je směs plnotučného tvarohu se smetanou, ochucená solí a pepřem, zakápnutá (lněným) olejem a ozdobená pažitkou, zelenou cibulkou nebo koprem. V Pyra Baru jsou oblíbeným pokrmem zapiekanki ziemniaczane, neboli zapečené bramborové misky. V miskách najdete směs bramborových plátků s kuřecím, vepřovým nebo hovězím masem, se zeleninou nebo třeba uzeným lososem, a to vše zalité bešamelovou omáčkou či smetanou, posypané strouhanou mozzarellou a zapečené v troubě. Skvělá volba, pokud se rádi dobře a hodně najíte! Na menu najdete i bramborové placky (bramboráky) s různými přílohami, kterým v Poznani říkají plyndze. Já na doporučení obsluhy ochutnala slaný bramborový koláč, doplněný houbovou omáčkou a byla to také skvělá volba. Dalším bramborovým jídlem, se kterým se můžete v Poznani setkat, jsou szare kluchy. Jde o noky z nastrouhaných brambor, mouky a vajec, které se uvaří ve vodě a podávají se se škvarky nebo masem. A nakonec musím zmínit ještě jednu poznaňskou specialitu, která není z brambor. Jde o tzv. pyzy, menší kulaté kynuté knedlíky vařené v páře. V Poznani je podávají jako přílohu k hlavnímu jídlu, já je například dostala ke kachně s červeným zelím. To pro mě byla úplně nová zkušenost, protože knedlíky vařené v páře znám z Moravy jen ve sladké variantě.
Mojí další zastávkou bylo Centrum šifer Enigma (Centrum Szyfrów Enigma). Bohužel film Kód Enigmy jsem ještě neviděla, a tak jsem do Centra vstoupila jako nepopsaný list papíru. Tedy jako někdo, kdo má rád záhady, kterým rád přichází na kloub, ale o kryptologii nemá ani páru. A přesně takovým návštěvníkům je Centrum určené. Vše si tu osaháte a vyzkoušíte už od první místnosti. Za pomocí návodů na obrazovkách a šifrovacích klíčů za chvíli člověk snadno pochopí základní principy šifrování. Jsou tu k prohlédnutí repliky starých šifrovacích nástrojů, jako např. skytalé. Během řeckých válek byl vzkaz zašifrován v pergamenu či papyru, který byl určitým způsobem navinutý na dřevěném válečku. Zaujal mě i Jeffersonův válec složený ze sady disků, šifrovací systém běžně připisovaný americkému prezidentovi Thomasu Jeffersonovi. Během prohlídky návštěvník postupuje ke stále složitějším šifrám a zároveň se seznamuje s historií šifrování od starověku přes středověk až po současnost. Centrum zdůrazňuje polský přínos kryptologii: matematikové Marian Rejewski, Henryk Zygalski a Jerzy Róžycki totiž v roce 1932 ve Varšavě poprvé prolomili německý šifrovací přístroj Enigma za pomocí matematické analýzy a přístroje Bomba. Před německou invazí do Polska v roce 1939 předali své poznatky Britům a Francouzům, včetně replik Enigmy. Na jejich práci potom navázal Angličan Alan Turing vylepšenou verzí polské Bomby, která umožnila číst tisíce nepřátelských zpráv denně, což odhadem zkrátilo válku o 2–4 roky. Návštěvníci v Centru najdou i jediný originální stroj Enigma a repliky různých polských šifrovacích vynálezů. Na návštěvu doporučuju vyhradit si aspoň 2 hodiny, abyste si vyzkoušeli co nejvíce šifrovacích stanovišť, je to opravdu zábava.
Po návštěvě Centra šifer Enigma jsem zamířila hned naproti přes ulici do zdánlivě staré historické budovy. Zdánlivě proto, že jde o stavbu v neo-románském stylu ze začátku 20. století, která měla sloužit jako rezidence německého císaře Viléma II. Císařský palác měl původně neuvěřitelných 585 místností a jeho pompéznost měla symbolizovat německou nadvládu. Císař stačil stavbu navštívit jen dvakrát, než se stavba stala po první světové válce a Velkopolském povstání majetkem polského státu. Za druhé světové války se zámek znovu dostal do německých rukou a nacisté ho přestavěli na rezidenci Hitlera, ale Hitler tento prostor nikdy nepoužil. V poslední dekádě došlo k renovaci vnitřních prostor paláce a palác dnes funguje pod názvem Zamek kultury jako umělecké centrum. Pořádají zde kulturní aktivity z oblasti hudby, výtvarného umění, divadla nebo filmu. Palác si můžete prohlédnout každý den od 12 až do 20 hod. Návštěvu vřele doporučuji, protože stavba je na poměry 20. století opravdu pompézní a v Poznani unikátní, a nezabere tolik času jako jiné atrakce (teda pokud se nezastavíte ve zdejší moc příjemné kavárně…).
Od paláce jsem se přesunula do samotného historického centra Poznaně, na Staroměstské náměstí a navštívila Muzeum poznaňských rohlíků (Rogalowe Muzeum Poznania) hned naproti radnice. Ve voňavém muzeu se návštěvníci zábavnou formou dozví vše o historii a tajemství výroby další typické poznaňské speciality – tzv. svatomartinských rohlíků (Rogale Świętomarcińskie). Jde o sladkou čtvrtkilovou (!) pochoutku ve tvaru koňské podkovy, jejíž hlavní ingrediencí je bílý mák a směs oříšků a koupíte ji v pekárnách, které mají k jejich výrobě licenci.
Doporučuju přijít na prohlídku v 11 nebo ve 14 hod. Na konci výkladu, který trvá necelou hodinu, si totiž můžete z oken muzea vychutnat scénu, kvůli které se ve 12 a v 15 hod otočí oči všech turistů k věži radnice. Po zaznění trubky z ochozu radnice se na jejím štítu nad hodinami otevřou dvířka. V nich se objeví dva mechaničtí kozlíci a začnou se legračně trkat! Mají dokonce jména – Pyrek a Tyrek, a z věže baví okolí už od 16 stol. Mají připomínat příběh nepozorného kuchaře, který spálil pečínku pro panstvo. Podařilo se mu sehnat dvě náhradní kůzlata, ale než se nadál, utekla mu na věž a začala se trkat. Panstvo, které si kůzlat na věži všimlo, scéna natolik pobavila, že kuchaři prohřešek odpustili a kozlíky ušetřili porážce. Dnes jsou kozlíci symbolem Poznaně.
Na Staroměstském náměstí neušly mojí pozornosti zvláštní úzké pestrobarevné domky s podloubím. Pocházejí až z první poloviny 16. století, a říká se jim Budnické domky. Původně na jejich místě stály dřevěné boudy, které městská rada přidělila cechu budníků (drobní obchodníci a řemeslníci) pro prodej ryb, soli a svíček. Kvůli požárům byla ale za renesance nařízena přestavba na kamenné domy. A protože od středověku byly domy daněny podle šířky fasády, stavěly se užší domy, ze kterých se platila nižší daň. Dnes v domcích na náměstí najdete různé obchůdky se suvenýry.
Den v Poznani jsem zakončila pohledem na nejkrásnější předměty, které se v Poznani nacházejí. Najdete je v Muzeu užitých umění (Muzeum Sztuk Użytkowych) na Královském hradě. Zdejší expozice ukrývají tisíce umělecky hodnotných předmětů, vyrobených od středověku až po modernu: šperky, sklo, keramiku, nábytek, zbraně, textilie, kovové předměty. Je to opravdová pastva pro oči. Když si ještě vyšlápnete nahoru na věž, naskytne se vám navíc nádherný výhled na město. A ještě jeden tip na závěr: každé úterý je tu vstup zdarma!
Do Poznaně se chci určitě vrátit, a to na jaře nebo v létě. Mají tu totiž skvělou síť cyklostezek, takže poznávání města a jeho památek se dá spojit s aktivním pohybem i mimo jeho hranice.
Pokud vás Poznaň zaujala jako mě, můžete se tam z České republiky vydat s několika dopravci: vlakem vás sem dopraví Baltic express Českých drah, letecky společnost Ryanair a autobusem společnost Flixbus.
Článek byl zpracován ve spolupráci s Polskou turistickou organizací.
