HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Heduš v Africe: Ghana , Togo, Benin, Nigerie

Heduš v Africe: Ghana , Togo, Benin, Nigerie

Místní řidiči v Beninu nám doporučují každý něco jiného, podle toho jakého je vyznání. Muslim nadává na křesťany a naopak.

Burkina Faso je převážně rovinatá země, kde jsou většinou zbytky pralesa a buš. V několika národních parcích se vyskytují sloni, antilopy, krokodýli a pár drobných zvířat. Jen mohu potvrdit zkušenosti ostatních cestovatelů, kteří navštívili západní Afriku, že tady se nevyplácí utrácet peníze za vstup do národních parků a je lepší počkat až do zemí jako jsou Namíbie, Botswana, jižní Afrika.

Říčka v džungli, Burkina FasoŘíčka v džungli, Burkina Faso

První úplatek v Ghaně

Po několika dnech, které jsme strávili v Burkině Faso, se loučíme s místními příjemnými vesničany a vydáváme se na západ směr Ghana. Hraniční formality proběhly bez problémů a my pokračujeme po ghanském území směr západ. Po chvilce přijíždíme do nějakého městečka, kde si na křižovatce nevšimneme místního policisty, který má na sobě místo zelené vesty označené nápisem POLICIE ušmudlanou oranžovou vestu bez jakéhokoliv nápisu a řídí křižovatku. Kolem něj procházejí lidé různými směry, jezdí auta a my vjíždíme do křižovatky. V tom se ozve nehorázný řev a postavička bez čepice v oranžové vestě na nás zuřivě mává, pak si uvědomíme, že to asi není prodavač ale policista, co řídí křižovatku. Načež k nám přibíhá jeho kolega, který už vypadá jako policista a my mu vysvětlujeme, že jsme si na křižovatce nikoho nevšimli. On samozřejmě nic nechápe a snaží se s námi domluvit na nějaké pokutě. Poprvé na této cest dáváme malý úplatek v ceně cca 100kč a pokračujeme dále.

Cesty jsou kupodivu velmi dobré a my míříme dál na západ. Ač jsme pevně přesvědčeni, že žádný národní park nenavštívíme, přesto odbočujeme doprava na prašnou cestu a nalákáni reklamním billboardem národního parku Mole se plahočíme 100km rozbitou prašnou cestou. Po třech hodinách jízdy dorážíme k vstupní bráně do parku a platíme vstup asi 30 US dolarů a plni očekávání vjíždíme dovnitř. Ovšem po několika kilometrech projíždění po parku zklamáni odjíždíme. Viděli jsme jednoho slona, pár antilop, divoký prase, sloní bobky na cestě a bílé turisty. Rozhořčeni odjíždíme a už si opravdu slibujeme, že další park až v Namíbii.

Pobřeží, Západní AfrikaPobřeží, Západní Afrika

Po dvou dnech dorážíme na pobřeží Atlantického oceánu. V blízkosti města Cape Coast leží národní park Kakum, který neslibuje turistům množství zvěře, ale adrenalinový zážitek při procházení po lanových mostech, které jsou nataženy mezi vrcholky velmi vysokých stromů. Takže se nalézáte cca 30m nad zemí a shlížíte na deštný prales ze shora. Tip na tento národní park jsme získali od známých a také z našeho průvodce Afrikou National geographic.

Opět nás čeká anabáze s vyřizováním víz a my parkujeme v blízkosti města Accra v plážovém kempu Big Milly. Kemp poměrně příjemný na africké poměry plný bílých turistů z USA, kteří se procházejí po místní špinavé pláži poseté odpadky. V tomto kempu jsme strávili víkend a do dneška jsme nepochopili, proč ti Američani tam jezdí. Vždyť třeba v Namíbii, nebo v Botswaně je to o tisíc procent lepší …..O víkendu jsme byli svědky místního kulturního programu, kdy v pátek vesničané předváděli staré ghanské tance za zvuku bubnů, což bylo opravdu nádherné. Ovšem v sobotu majitel kempu chtěl bílé turisty potěšit a domluvil místní rockovou kapelu.

Rocková kapela přijela ve starém nákladním mercedesu, vybalila ohromnou starou aparaturu a asi dvě hodiny prováděla zvukové zkoušky. To už jsme tušili, co nás asi čeká, a nemýlili jsme se. Po dvou hodinách ghanská rocková kapela spustila a vše v kempu začalo vibrovat. Rozpačité pohledy turistů, vystřídal smích. Kapela přesto bez přestávky hrála do dvou hodin do rána, někteří se ze zoufalství opili u místního plážového baru a ke konci začli i tancovat. Kapela ve dvě ráno konečně skončila a my mohli jít v klidu spát. Sotva jsme se uložili ke spánku, začali místní honit po kempu nějakého svého soukmenovce, který pravděpodobně něco vážného provedl, netušíme co, ale podle zuřivosti výkříků asi opravdu něco vážného. Několik černých postav přivleklo z křoví onoho provinilce a v blízkosti našeho auta ho přivázali ke stromu a začali ho lynčovat. My jsme vše pozorovali z naší mini ložnice a sledovali, co bude dál. Provinilec připoután ke stromu něco křičel, pak brečel a místní ho mlátili. Z výkřiků jsme porozuměli, že ostatní někoho hledají a on měl tomu dotyčnému něco provést. Po chvilce zmláceného odvazují od stromu a dvacetičlenný dav ho vede pryč. Vše se uklidňuje kolem třetí ráno a my můžeme usnout. Podobná situace nastala za pár dnů v Accře, kdy jsme stáli u křižovatky a před námi místní prodavač nabízel někomu do auta ovoce, nebo ořechy, pravděpodobně dotyčnému vytrhl z ruky peněženku a snažil se utéct. Pasažér z auta však vyskočil, dostihl ho a zmlátil, samozřejmě že byl u toho ohromný povyk a celá ulice se začala sbíhat. Během několika minut vše skončilo a kolona aut se rozjela. Ovšem po pár metrech jsme se opět zastavili a sledovali, co se bude dít teď. Nejdříve kolem nás proběhl nějaký člověk v bílé košili slušně oblečen a běžel směrem k prodavačům, kteří se snažili okrást onoho nešťastníka. Po chvíli se objevil dotyčný v roztržené košili hnán asi třiceti lidmi, kteří měli v rukou prkna, klacky, kameny a hnali ho mezi stojícími auty přes křižovatku dál. Vůbec jsme nepochopili, o co tady šlo, ale místní obyvatelé reagují na podobné věci velmi primitivně a připomíná mi to příběhy z dobrodružných knih o staré Africe. Je to prostě v nich, přivázat někoho ke kůlu, mučit ho a v převaze mu ublížit anebo někoho lynčovat opět v převaze.

Opouštíme Accru a míříme k hranicím s malou zemičkou jménem Togo. Začíná se stmívat a na hranice dorážíme za úplné tmy, což není zrovna dobré. Ovšem už jsme měli Ghany opravdu plné zuby a potřebovali jsme nějakou změnu. Takovéto hranice jsme ještě nezažili a do toho počítám i hranice Irán Pakistán z r. 2008.

Na hranicích s Togem

Nevěděli jsme, jestli se máme smát, nebo se divit. Úředník policie státu Togo seděl za úplné tmy u plechového sudu, na hlavě měl starou čelovku (svítilna) a u toho rukama jedl kuře. Já mu držel naše pasy a on opisoval iniciály do velké knihy. Kolem bylo desítky lidí, kteří různě povykovali. Snažil jsem se ho zeptat, kde dostanu razítko do carnetu a který prkenný přístřešek patří celníkům. Mávl někam do tmy a něco vykřikl. Vzal jsem si tedy baterku a šel hledat celníky. Celníci na rozdíl od policisty seděli u prkenného stolu pod slaměným přístřeškem a znuděně se mi začli věnovat. Předložili jsme mezinárodní dokument carnet a oni si ho se zájmem prohlíželi, pracně jsem jim vysvětlil, kde by měli tento dokument orazítkovat, ale oni se jen smáli, že nemají razítko.  Zeptal jsem se, zda mohu pokračovat a popřál jim dobrou noc. Všude byla tma, všude lidé a já v množství náklaďáků hledal naše auto, ve kterém byla zamčená Šárka.

Sednul jsem si a rychle zamířil směr Togo. Nikde nefungovala elektřina a ve tmě jsme dorazili do města, kde jsme se v plážovém kempu opět ubytovali. Začalo hustě pršet a my jsme byli rádi, že jdeme spát.

Republika Togo je opravdu hodně malá, a pokud jí chcete přejet na šířku tak má v nejužším místě asi 70km. Ale můžu říct, že pláže v Togu jsou čisté a pobřeží je nádherné. V Togu jsme se dlouho nezdržovali a pokračovali směr Benin.

Nádherné pralesyNádherné pralesy

2500km přes centrálni Kongo2500km přes centrálni Kongo

Odpočinek na cestěOdpočinek na cestě

Víza do Nigerie

Pokud projíždíte státy západní Afriky, máte možnost vidět vesnice domorodců, v každém státě zjistíte, že vše je úplně stejné. Benin jako sousedící země s Togem, Nigerii a Burkinou Faso je jen o málo větší než Togo. My jsme zde, ale potřebovali vyřídit víza do Nigerie. Vyřízení víz do Nigerie je oproti jiným zemím trochu obtížnější. Nejenom že jsou drahá, ale úředník po vás požaduje kopie úplně všeho, co máte. Veškeré doklady od auta a to i české, očkovací průkazy, kopie pasů a to všechno 2x protože jsme dva. Že auto máme jedno, ho nezajímalo, vše jsme museli mít prostě dvakrát. Když už všechno měl, začal se poptávat, kde je české velvyslanectví a zda mne vystaví doporučující dopis pro vstup do Nigerie. To už jsem jednou zažil v Nepálu, kdy jsem potřeboval víza do Indie. Ovšem tam se to dalo zařídit, protože je tam český konzulát, ale zde je česká ambasáda právě v Nigerii. Naštěstí mu tato informace stačila a víza nám po hodině čekání vydal. Takové štěstí bohužel neměl holandský motorkář, co žádal s námi, kterého odmítl a řekl mu, ať přijde příští týden v úterý (byl čtvrtek). Měli jsme ohromnou radost, že víza máme a telefonicky jsme informovali české velvyslanectví v Abuje (Nigerie), že budeme Nigerii projíždět a vzhledem k bezpečnostní situaci, která v Nigerii panuje, se informujeme, zda se něco nezměnilo. Příjemná paní nám radí, co a jak a upozorňuje na špatný stav silnic. Dlouho jsme se rozmýšleli kudy Nigerii projet, zda severní cestou anebo jižní. Pro nás nic zajímavého v Nigerii není, a proto to považujeme za tranzitní zemi a budeme rádi, když ji projedeme rychle.

Místní řidiči v Beninu nám doporučují každý něco jiného, podle toho jakého je vyznání. Muslim nadává na křesťany a naopak.

Volíme cestu jižní kratší, ale údajně nebezpečnější. Chceme být co nejdříve v Camerunu, kde už je na co se koukat. Hranice s Nigerií jsou poměrně v pohodě a jediné, co je pro nás novinkou, je to, že nám kontrolují očkovací průkazy, zda jsme očkováni na žlutou zimnici.

Vjíždíme do Nigerie, nemáme z toho dobrý pocit a situace na silnici nám na klidu nepřidává. Jsou tady stovky lidí, starých aut a silnice je jedna velká vesnice. Nic nového na Afriku, ale místní policisté mají v rukách golfové hole, nebo bambusové tyče, používají je na zdůraznění svých pokynů a při neuposlechnutí uhodí tou holí do kapoty nebo předního okna auta. Na štěstí to používali jen na místní řidiče a ne na nás. Je to hrozný, místní řidiči vůbec policii nerespektují a na mávnutí nezastavují, protože policista požaduje po řidiči úplatek. Je tu strašně nepřehledná situace, se kterou vás trochu seznámím. Policista v uniformě se samopalem, golfovou holí nebo bambusovou tyčí je opravdu policista a tomu se musí zastavit. My jako turisté jsme úplatky nikdy nemuseli platit, což jsme měli opravdu štěstí a jen jednou jsme policistovi dali půlku chleba, který byl stejně hnusný.

A druhá skupina lidí, co vás může v Nigerii zastavit, jsou nelegální vybírači peněz, kteří na vás také mávají, ale nemají uniformy a nemají samopaly a těm nikdy nestavíme. Cesta z hranic do Lagosu je opravdovým zážitkem. Z Lagosu jsme sjeli pár kilometrů na sever do Shagamu a pak po místní dálnici směr městečko Onica. Silnice nás hodně překvapila. Byla to čtyřproudová dálnice, kde se dalo jet místy i 100/km rychlostí. Ovšem musíte být ve střehu pořád. Na této dálnici se vyskytují tak hluboké díry, že byste si mohli zničit auto. V této části Nigerie jsme se prostě necítili dobře i při častých policejních kontrolách. Denně jsme prošli tak 40 kontrol a někdy i více. Pobavily nás kontroly, co se nacházeli po 200metrech, že jsme na ně viděli.

Průběh kontroly byl asi následující: zastavení, otevření okénka, dobrý den, policista vykulil oči a řekl „ ha bílý“,  pak se zeptal, odkud a kam jedeme. My jsme odpověděli a policista nás pustil. Někdy a to dost často přidal větu: „Vítáme vás v Nigerii“. Stávalo se často, že po nás požadovali pitnou vodu, nebo něco k snědku. Jen jednou nás zastavila dálniční policie, což je dopravní policie a požadovala nigerijský řidičský průkaz. Prostě z nás chtěl vyrazit peníze. Nic jsme nedali a upozornili jsme ho na to, že si budeme stěžovat. Pak tedy chtěl alespoň vidět hasicí přístroj a pustil nás. Auta, co tu jezdí, nemají ani přední ani zadní světla a některému občas chybí i blatník. Ale po nás ten magor chce hasící přístroj. To je Afrika!!!

Jak vidí bílého člověka, tak z něj jen tahají peníze. Vždy jsme pohlíželi na pomoc Africe skrz prsty. Dnes víme, že veškerá finanční pomoc je úplně k ničemu. Ničeho si neváží, vše chtějí bez práce a jen natahují ruce. To, co dnes na západním pobřeží Afriky je, je zásluha bývalých kolonistů.

Protože pokud by nebyly kolonie, nosili by tady pořád slaměný sukně a házeli oštěpy. Všichni chtějí do Evropy, protože si myslí, že tam je zlatý důl a vše je jednoduché. Nigerii jsme přečkali pouze s negativními zážitky a jediný pozitivní zážitek byl v Calabaru, kde jsme našli dobré nocování a výbornou restauraci. Sice před restaurací stál nějaký blázen, co povykoval ,,pryč s bílými“ když nás viděl, ale to už nás nemůže překvapit, s rasismem jsme se tu už několikrát setkali. Dnešní článek ukončíme v Nigerii, kterou jsme už opustili a jsme moc rádi že jsme OK. Všechny moc pozdravujeme a příště nás čeká Camerun, Gabon, Congo, Demokratická republika Congo.

Praktické informace:

INFO

Země

Kurz  1Eu

Nafta 1L

Policie

Víza 1/os

Ghana

1,86 CD

1,18 CD

V pohodě

25 Euro

Togo

655 CFA

————–

V pohodě

35 Euro

Benin

655 CFA

————–

V pohodě

21 Euro

Nigeria

189 NAIR

110 NAIR

Úplatná

51 Euro

Cameroon

580 CFA

523 CFA

V pohodě

110 USD

Zkušenosti čtenářů

Monika

To se mate, ze jste sehnali sponzory a autickem se projizdite po Africe, take by se mi to libilo. Ale prosim vas proc kritizujte a odsuzujete zemi, kterou jste pouze profrceli. To neni fer. Kdyz jste nekde na par dni, prece zemi nemuzete vubec poznat.

Standa
Monika:

Nahodou jsem prepnul na Public v tu spravnou dobu. Jsem cestovatel amater, zatim jsem projel jen část Karibiku, Severni a Stredni Ameriky. Ze zapadni Afriky znam jen Guineu. Ale proc pisu, zatim jsem k cestovani pouzival jen lode, auta a motocykly zapujcené, ale mam v planu si poridit univerzalni cestovni automobil se kterym bych v prvni fazi projel Ameriku od Jihu k Severu tak jako vy. moc bych vas poprosil o pomoc co se tyce informaci o vybaveni auta, vhodneho typu, moznosti uprav a skusenosti s prepravou, jednani s celnimi i jinými organy atd. Pripadne uvitam i moznost pridat se s vlastnim vozem k nejake pripadne expedici, ktere planujete. Dekuji

Milan
Standa:

Ahoj Stando,promin ze odpovidam takhle pozde,ale vubec jsem netusil ze Hedvabka uz zverejnila me clanky.Poradim ti a pomuzu s Autem.Pisni na sarkamilan@gmail.com…a ja ti odpovim,nebo se sejdeme a dame nekde pivko.

kateřina

Nechápu proč lidé s předsudky jako vy cestují po Africe! Pokud chcete služby a lidi jako v Evropě, tak zůstaňte doma a nikam necestujte…nebo své výlevy alespoň nepublikujte. Vaše nechutné a povrchní předsudky a odsuzování místních lidí a jejich kultury uráží mě i všechny, kteří tam žijí.

Čtenářka z Plzně
(cestovatelka a antropoložka)

Milan
kateřina:

Ahoj Katko.Zijes tam?? Mas jine zkusenosti?? Lide pri tvych cestach po Africe nechteji po tobe penize,potraviny?? Pracuji do roztrhani tela,chteji se ucit a studovat?? Vyuzivaji vsech moznosti obzivy?? Tak to pisni na Hedvabku a podel se s nami o to.

Honza

Souhlas ten clanek je dost emotivni, jsou veci ktere by bylo lepsi napsat jinak. Ale ruku na srdce dost lidi vcetne me si tohle mysli pokazdy, kdyz se vrati z Afriky.

Karel Troják

Osobně jsem též velký cestovatel a Afriku jsem projel několikrát. Článek se mi osobně líbil a mohu docela potvrdit, že to opravdu tak je. Jiný pohled je od lidí, kteří se tam odstěhovali, nebo nějakou dobu žijí.
Je přeci jasné, že si vytvoříte kamarádské vztahy a hlouběji proniknete do života místních lidí a jejich zvyků. Ale musím reagovat na ohlas čtenářky s Plzně. Osobně jí nechápu, proč si nemůže cestovatel říci svůj názor. Pokud čtenářka bydlí v krásném domečku, který si užívá a odpoledne vyjde do krásné přírody za svými koníčky ( kameny apod.),tak se možná ani nedivím. Ale pokud spíte každý den jinde třeba i v autě a vidítě afriku jak na severu tak na druhém konci země a poznáte lidi jak hodný tak jsou tam i méně pracovití, kteří jako všude na světě využívájí ty slabší. Osobně říkám že Afrika je krásná, ale pro dost lidí tvrdá. Můžu jen doporučit,ale musíte se podívat po celé Africe, jinak budete mít názor asi jako pani čtenářka s Plzně, ale potom asi toho moc neprojedete.

MIlan

Tak jsem si vase nazory procetl a vicemene jsem to cekal,ale ja se neprojizdim po Africe prvne mila ctenarko z Plzne. Afriku znam i z drivejsich cest,muzu jen rici jedno,priroda nadherna,vetsina lidi jak vidi bileho chce penize nebo darecek v podobe cigaret,piva atd.Davat si pozor na kriminalitu je jasne.Samozrejme jsou vyjimky ze nic nechteji.Do Afriky cestuji ja osobne kvuli prirode a kvuli hodnym lidem v zapadlych vesnicich….Sponzori??? financni pomoc od sponzoru tvori asi 15% nakladu na cestu pres Afr.kontinent.V patek jsem priletel zpet do CR,celkem najeto pres Afriku 45000km,celkova doba stravena v Afr.7 mesicu.A pokud nekdo opravdu bydli v Africe,treba v JAR.Tak vam poskytne lepsi info o mentalite cerneho obyvatelstva .Ja mam jen zkusenosti ze trech nekolikamesicnich cest po Africe,takze to neni takove,ale proc si tu budeme lhat.Je dobre rikat pravdu,a toto jsou me zazitky a zkusenosti.Urcite doporucuji kazdemu at tam jede,ale vetsina cestovatelu radsi voli Asii ke svym cestam,a ja se jim nedivim.Pro me je Asie zatim c.1……Preju vsem krasna dobrodruzstvi pri cestach po svete. Milan

Eva

Když jsem byla v Africe (jižní část) a žila tam mezi lidmi rok, napadlo mě, že se chovají ještě celkem hezky k lidem, kteří kolem nich jenom projedou autem, tváří se drsně, vyfotí si je bez ptaní a pak o své cestě píšou na svém blogu a tváří se, že dobyli svět…Nemůžu si to odpustit, ale nechápu, proč jste projížděli tolik zemí, když pak píšete, že ve většině se nechcete dlouho zdržovat a že se Vám tam nelíbí…že by jenom zářezy v podobě navštívených států? Opravdu nechápu.

Petr

Komentar na konci je opravdu tragicky. Sebestredny autor, co si nevidi na spicku nosu rozvadi sve zjednodusujici dojmy pod vlivem toho, ze po nem chtel nekdo prahy. Uz itinerar cesty je dost povrchni, 4 zeme a nikde vlastne nebyl. Predchozi cesta z Maroka taky nic moc, ale alespon si odpustil komentare.

Pobyt v Togu byl neskutecny zazitek. DOPORUCUJI!!!

V Togu jsem stravila 7 tydnu. Je to naprosto kouzelna zeme!!!
Me videa: https://www.facebook.com/OurDiVision , kde najdete videa a komentare, postupne pridavam dalsi.
Jmenuji se sice taky Hedvika, ale jedna se o shodu jmen 😀 😀

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí