Anglicky mluvící Grenada (původně Kolumbův Concepción) je nejjihozápadnějším z ostrovního řetězce Malých Antil, a podle mého soudu spolu s Martinikem i tím nejkrásnějším. Její hlavní město St. George´s bývá také označováno za nejhezčí v celém východním Karibiku.
Nejmenší stát západní polokoule
Na Grenadu, ostrovní státeček o velikosti našeho někdejšího okresu, navazuje na severu šňůra podstatně menších ostrůvků, Grenadin, z nichž k ní náleží pouze tři nejjižnější (Carriacou, Petit Martinique a Rhonde) a navíc 14 drobných neobydlených ostrůvků. Větší zbytek Grenadin už patří k Sv. Vincentu.
Povrch ostrova modelovaly sopečné pochody, jejichž výsledky překryl deštný prales a ten už stačily z velké části zdecimovat hurikány, zvláště Ivan v roce 2004. Symbolem ostrova se stal muškátový ořech (nutmeg), jehož bývala Grenada největším světovým producentem, ale dnes jsou její zařízení nucena zpracovávat i ořechy dovážené z Afriky.
Zpracování muškátového květu v Dougaldston Estate
USA, děkujeme vám za osvobození
Hlavní město St. George´s
V roce 1979 se o Grenadě i v tehdejším Československu začínalo hodně mluvit, když se tam dostala k moci socialistická vláda, vedená černošským předákem Mauricem Bishopem, mj. absolventem práv na londýnské King´s College. Nevydržela dlouho, jen čtyři roky. U nás se tehdy psalo, že ji zadusil americký imperialismus, ale pravda byla taková, že Bishopa s několika ministry a nejvýznamnějšími intelektuály země (celkem 16 osob) popravila ultralevicová soldateska, pro niž byl „málo revoluční“, a jejich těla naházela do moře.
Zavedla takový teror a anarchismus, že okolní ostrovy požádaly USA o vojenskou pomoc a té se po jejich boku zúčastnily. Památek na tu dobu nezbylo mnoho: pamětní deska na pevnosti Sv. Jiří v hlavním městě, Bishopův pomník (nikoliv hrob, tělo se nikdy nenašlo) na malebném hřbitůvku, rozprostřeném vysoko nad mořem na návrší severního okraje města. Díky místnímu taxikáři jsem se ještě dostal na už nepoužívané letiště Pearls na východním pobřeží, kde dosud reziví malá letadla s výsostnými znaky SSSR a Kuby.
Ruské a kubánské letadlo z dob grenadského socialismu na opuštěném letišti v Pearls
Grenadské památky, zátoky a trhy
V hlavním městě St. George´s se vyplatí začít pevností Sv. Jiří, která nabízí pohled na celé město se zátokou Carenage s historickým přístavem a hornatým zázemím, z něhož vynikají další pevnosti, Fort Matthew a Fort Frederick, v níž si dosud odpykávají trest Bishopovi vrazi. Výhled poslouží i k zorientování se v městě. Zjistíme, že mu dosud po hurikánu Ivan chybí střechy na obou katedrálách (katolické a anglikánské) a dalších kostelech, dokonce i na parlamentu. Hurikán zničil také vládní budovy, ale místo nich vyrostly v zátiší nové skleněné.
Sejdeme dolů na břeh vnitřní zátoky, kde poblíž guvernérského paláce zaručeně navštívíme zdejší nejslavnější restauraci s barem, pojmenovanou pochopitelně Nutmeg, když už ne na nic jiného, tak alespoň na rum-punč, nejoblíbenější koktejl východního Karibiku, připravovaný z rumu a ledového sirupu ze směsi nejmožnějšího tropického ovoce.
Kousek odsud pak nalezneme starou část města s kamennými domy z 18. a 19. století (od roku 1775 se po četných požárech ani jinak stavět nesmí). V jednom z nich se nachází Národní muzeum. Úzkým 290 m dlouhým tunelem Sendall z r. 1895 přijdeme k modernímu přístavišti u otevřeného moře, kde většinou kotví alespoň jeden cruiser, aby se přes noc se svými cestujícími vydal k dalšímu z karibských ostrůvků. Naproti proto najdeme i Tržní náměstí, nejmalebnější pouliční trh v městě, fungující v sobotu.
Tajemství muškátového oříšku
Nejlepší koupání (nespokojíme-li se s nějakou malou opuštěnou plážičkou cestou) je v Grand Anse těsně jižně pod St. George´s, nebo ještě o kousek jižněji v malých hluboce zaříznutých zátokách (např. Prickly Bay), v nichž se nachází řada i poměrně dražších hotýlků. Jako všude v Malých Antilách, hlavní osídlení je soustředěno při západním pobřeží, kde i Karibské moře je (oproti bouřlivému Atlantiku na východě) klidnější a jsou tam i relativně lepší podmínky krytí se před hurikány, přicházejícími vesměs z východu.
Vydejme se teď ze St. George´s po pobřeží k severu. Za několika malebně rozprostřenými vesnicemi (Grand Mal, Molinère aj.) přijde městečko Gouyave, středisko zpracování muškátového ořechu. Je možné navštívit manufakturu a koupit si tam z něho výrobky (od koření přes mýdlo, marmelády, sirupy až po likéry). Ještě před městem se vyplatí učinit krátkou odbočku do Dougaldston Estate, dřevěného plantážnického střediska z 18. století. Předvedou vám tam manuální zpracování muškátu a dalších koření i zeleniny a zjistíte, že „muškátový květ“ (mace) vlastně není vůbec květem, ale spodní červenou částí slupky.
Sebevraždou proti kolonizaci
Severněji najdeme malebné Sauteurs a v něm 30 m vysoký útes nad mořem se hřbitovem a pomníkem připomínajícím událost z roku 1651, kdy 40 indiánských Karibů včetně žen a dětí, držíc se za ruce, spáchalo hromadnou sebevraždu skokem do moře, protože se nechtěli nechat kolonizovat (tehdy) Francouzi. V nejsevernější části ostrova navštívíme kamenný zámeček Morne Fendue Plantation House, v němž kdysi přespala britská princezna (dnes již zemřelá královnina sestra) Margareta a který navštívil i princ Filip či Ronald Reagan, a kde na terase s výhledem do hor můžeme poobědvat typická grenadská jídla.
Kolibříci ze sopečných jezer
Při zpáteční cestě dolů podél východního atlantského pobřeží uvidíme nejprve pěknou pláž bez infrastruktury se třemi soukromými ostrůvky (Cukrová homole), pak dosud po staru fungující výrobnu rumu River Antoine ze začátku 19. stol., a níže ještě druhé největší město ostrova Grenville s georgiánskými cihlovými domy, rodiště Henriho Christopha, původně černého otroka a později vládce Haiti, prvního krále na západní polokouli.
Odsud se do St. George´s vrátíme napříč hornatým vnitrozemím kolem tří nejvyšších hor ostrova (Hora sv. Kateřiny 840 m, Jihovýchodní hora 715 m a Sinaj 703 m), sopečného původu a vesměs nikoliv dál od moře než 5 km. Zastavíme se ještě u sopečného jezera Grand Etang ve stejnojmenné rezervaci, kde můžeme spatřit kolibříky a malé opičky (mona monkey), původem z afrického Kamerunu.
Ostrůvek Carriacou, dosažitelný ze santgeorgeského Cariage čtyřhodinovou plavbou trajektem, je proslulý pestrým obyvatelstvem, folklórem, karnevaly a díky své skotské minoritě i výrobou dřevěných člunů a lodí.
Jak a kdy na Grenadu?
Pokud nepocestujete nějakým velkým cruiserem z Miami či odjinud, nebo na jachtě některého z Čechů, vozícího po zdejších mořích VIP hosty, nejlépe bude letět s maloantilskou společností Caribbean Star (dř. LIAT), provozující malá dvouvrtulová letadla Dash-8, a to nejlépe z Trinidadu, někdy přímo, ale častěji přes Barbados, který je leteckou křižovatkou pro všechny lety do anglicky mluvících zemí Malých Antil. Naši turisté, kteří tráví dovolenou na venezuelském ostrově Margarita, mohou z Porlamaru využít služeb venezuelské společnosti Conviasa s návazností na lety z Caracasu, je však potřeba počítat s přenocováním na Grenadě.
Celý ostrov lze se všemi pamětihodnostmi za použití taxíku nebo ve vypůjčeném autě (jezdí se vlevo!) projet za den, pokud se však rozhodneme pro místní mikrobusové linky či treking, budeme muset počítat s úměrně delším pobytem. Je třeba věnovat dostatečnou pozornost bezpečnosti (zvláště pak ti, co se neubytovávají v hotelech či penzionech), ačkoliv ostrov mi zvlášť nebezpečný nepřipadal.
ČR nemá na Grenadě žádné zastoupení ani honorární konzulát, v případě potřeby je třeba se obrátit na některou z nehojných diplomatických misí členských států EU (Delegace Komise EU, Vysoký komisariát Velké Británie, konzulát Nizozemí, v krajním případě honorární konzuláty Francie, Německa, Španělska či Švédska).
Úprava muškátového ořechu v Gouyave
Stejně jako jinde v Malých Antilách, hlavní turistickou sezónou (s až několikanásobně vyššími cenami) je leden-únor. Naopak květen-listopad je zase obdobím, kdy vás v celé oblasti může nepříjemně překvapit hurikán. V moři severozápadně od Grenady dochází občas k podmořským sopečným erupcím (naposledy v r. 2001).
Měnou je východokaribský dolar, platný i na ostatních ostrovech Malých Antil s výjimkou Trinidadu a Tobaga, Barbadosu a francouzských ostrovů; zcela běžné je však placení US dolary.
Jiří Jiránek je spisovatel, cestovatel, geolog a diplomat. V letech 1998-2002 český velvyslanec v Chile a v letech 2005-2008 ve Venezuele s koakreditací pro 13 karibských států.
Specializuje se na literaturu faktu (cestopisy, populárně vědecké knihy). Poslední vydaná kniha „Kolik je Guayan?“ je k dostání v pražských prodejnách „Academia“ Nakladatelství Akademie věd ČR, v prodejně České geologické služby v Praze 1, Klárov 3 a na dobírku od nakladatelství DOLIN s.r.o., Hlavní 2732, 141 00 Praha 4. Ostatní knihy jsou k dostání u prodejních i internetových knihkupců.
Nabízí průvodcovské služby k poznávacím zájezdům do zahraničí, překladatelské a tlumočnické služby ve španělštině, cestopisné a populárně vědecké přednášky s elektronickým promítáním, případně s promítáním diapositivů.
