Na samém severu Indie za hlavním himálajským hřebenem se ve státě Džámmú a Kašmír rozkládá nádherná oblast Ladakhu. Bývalé království je díky živé a zachovalé buddhistické kultuře nazýváno „Malým Tibetem“ a chráněno před letními monzunovými dešti i moderním světem hradbou himálajským velehor.
FOTOREPORTÁŽ: Indický Ladakh je malý, ale opravdový Tibet
Pavel Svoboda
Podívejte se na kompletní fotogalerii
Přejít do galerie
Po celém Ladakhu jsou rozesety prastaré kláštery, kterým se říká gompy a byly po staletí centrem vzdělanosti. Možností, jak nahlédnout do mystického světa tibetského buddhismu, je účast ranní modlitbě zvané púdža. V klášterech jsme vítanými hosty a smíme si poslechnout, jak několik malých mníšků spolu se svým učitelem předčítá posvátné texty – mantry.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Díky poloze ve srážkovém stínu tu celoročně téměř neprší a zdejší krajina má charakter vysokohorské vyprahlé pouště. I v současnosti trvá pozemní cesta několik dnů po rozkodrcaných cestách vysokohorskou krajinou a silnice jsou sjízdné pouze v létě, proto volte leteckou dopravu z Dillí. Na první pohled se čas ve vyprahlých horách Transhimálaje zastavil před stoletími, druhý pohled odkryje přátelské obyvatele zapadlých vesnic a buddhistických klášterů.
Léh, Hlavní město Ladakhu, leží 3600 metrů vysoko. Ladakh byl až roku 1834 nezávislým královstvím, které přes svou odlehlost těžilo z obchodu na jedné z větví Hedvábné stezky mezi Kašmírem, Tibetem a Střední Asií. Od kláštera se otevírá výhled na zavlažovanou oázu zeleně v jinak vyprahlých horách. Přes léto město bují rušným životem a před příchodem mrazivé zimy se značně vylidní.
Západní část Ladakhu je tvořena divokými rozeklanými horami – vítejte v Zanskaru. Během září mají usměvaví vesničané plné ruce práce, vrcholí období sklizně. Při pohledu na úrodu ze skromných políček si člověk uvědomí, jak náročný život zde musí být. Zapadlé horské vesnice leží v nadmořské výšce od 3500 do 4300 metrů. Díky izolaci se v ladackých horách zachovala nejen prastará buddhistická kultura ale i tradiční způsob života. Bílé domky s plochými střechami slouží k sušení nejen úrody ale také skromných kousků dřeva a dobytčího trusu – přípravy topiva na dlouhou a tuhou zimu. Tserin Tharpa se živí jako koňák, v zimě dělá nosiče při strastiplné cestě po zamrzlé řece Zanskar. Jeho rodina vlastní 10 jaků, stádo 35 ovcí a koz, jednoho koně a tři osly. Dětí mají celkem šest.
Co zaujalo cestovatelku Katku PetríkovouPřijeďte mimo sezónu – v zimě budete bojovat s teplotami hluboko pod nulou, ale třeba na jaře je tu už poměrně příjemně, všude kvetou ovocné stromy, slunce prohřívá vymrzlou půdu a zástupy trekařů typické pro léto ještě nedorazily. Shey a Thikse – dvojice budhistických gomp snadno dostupných z Lehu při jednodenním výletě. Oba jsou pečlivě opečovávané a je v nich možnost pozorovat mnichy při modlitbách i každodenních činnostech. Nedaleko letiště najdete také malebný klášter Spitok. Likir – Temisgam trek – hezký ale kratičký trek vhodný pro ty, kteří mají v oblasti jen poměrně málo času. Zabere 3 dny a stoupá maximálně do cca 3700 m n. m., takže nevyžaduje velkou aklimatizaci. Sušené meruňky – nejčastěji pěstovaným ladackým ovocem je překvapivě meruňka. Místní je suší a uzobávají po celou zimu. Je sice neskutečně tvrdá a spíše než kousat je vhodné ji cucat, ale pokud chcete ochutnat něco místního, nesmí vám meruňka uniknout. Stok Kangri – chcete-li v Ladakhu zdolat šestitisícovku, nabízí se nádherná hora Stok Kangri tyčící se nedaleko Lehu. Na výstup je poměrně snadná, ve městě najdete spoustu zkušených průvodců, ale nadmořská výška vyžaduje řádnou aklimatizaci a dobré vybavení! Spěte u místních – tzv. homestay jsou typický způsob nocování při putování horami. V každé sebemenší vesničce vám lidé ochotně nabídnout možnost se u nich ubytovat na jednu noc. Uvaří vám večeři, a pokud to půjde, rádi si s vámi pohovoří. Cena není stanovená, záleží na vás, kolik hostiteli dáte. |
Pozvání na čaj do stanu pastevců. Tato vysoko položená část Tibetské náhorní plošiny ve východním Ladakhu zvaná Changthang je domovem kočujících pastevců v okolí několika krásných a rozlehlých jezer. Tibetskou atmosféru dotváří pohoštění slaným čajem. Slaný mléčný čaj s jačím máslem, to je chuť, na kterou se těžko zvyká. Doprovází nás ale při každém setkání s přátelskými pastevci nebo mnichy. Čaj se s máslem „tluče“ ve speciálním dlouhém dřevěném hmoždíři dongmo a díky pohostinnosti místních je náš kalíšek stále plný.
Dominantou Léhu je bývalý královský palác.
Jezero Tso Moriri je skutečnou ladackou perlou, jehož hladina leží ve výšce 4540 metrů nad mořem. Břehy jezera lemují zasněžené vrcholy šestitisícovek. Za nimi již leží bájný Tibet. Na západním břehu jezera se krčí jediná trvale osídlená vesnice široka daleko, Korzok. Vesnice byla založena na staré obchodní stezce, která spojuje Ladakh s údolím Spiti.
Údolí Suru je jedno z nejzelenějších a nejhezčích v oblasti. Od zlatavých políček dozrávajícího obilí se zvedají výhledy na nejvyšší horu celého Ladakhu – masiv Nun (7135 m). Údolí, které je obýváno převážně muslimy, tvoří hranici mezi muslimským Kašmírem a buddhistickým Ladakhem.
Jezero Tso Kar je typickým slaným jezerem s rozsáhlými fotogenetickými slanými krustami. S vrstvami solí na březích kontrastují barevné laguny a slanomilná vegetace, což vytváří naprosto surrealistickou scenérii.
 Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE, který dává nejlepší inspiraci pro opravdové a náročné cestovatele. 12 exotických i evropských destinací v každém čísle, praktické a velmi konkrétní tipy co vidět a zažít, autentické fotky známých cestovatelů, reportérů a fotografů, v každém vydání 2 velké rozhovory s cestovatelskými osobnostmi. Kup si předplatné (309,- za rok) a získej k němu i opakovaně využitelný slevový kupón na outdoorové vybavení včetně 500 korun na boty od firmy S-run nebo předplatné časopisů Svět outdooru, Svět běhu, a Pádler. |
