Cesta do Země nezemě

Na mapě uvidíte jen Somálsko, v televizi slyšíte o pirátech a v hodinách zeměpisu o něm nepadne ani slovo. Přesto časopis Reflex nedávno přinesl reportáž od českého pozorovatele o somalilandských parlamentních volbách a Coca Cola tam chutná jako všude na světě.

Hranice Etiopie a Somalilandu

Naše cesta začala koupí letenek do Káhiry, pokračovala nevinným výletem do Etiopie a všechno se stalo záminkou pro cestudo Somalilandu. Cíl mise: přežít v neexistujícím státě a vyděsit babičku. Z finančních důvodů volíme cestu po zemi. Etiopie udržuje standardní vztahy se svým malým sousedem, protože s ním alespoň nemá spory o hranice a je tam levnější přístav než v Djibouti. Na trase nás čekají celkem tři turistické atrakce – uloupený válečný mig v hlavním městě Hargeisa, jeskynní malby v Las Geel a potápění v přístavní Berbeře. Vše se dá pohodlně stihnout za den až dva, podle toho, do čeho jste blázen. Podle čerstvých informací majitele místního hotelu přijíždí do země ročně necelá tisícovka turistů a místní jsou rádi za každého navíc.

Přijíždíme do Etiopie bez víz a s očekáváním průtahů, úplatků a zdržování. Somaliland je naprosto bezezbytku muslimská země, takže nás čeká ramadánské hladovění a dámskou polovinu výpravy šátek a dlouhé rukávy. Startujeme v Addis Ababě na ambasádě. Během dvaceti minut vysolíme po čtyřiceti dolarech poplatku, vyplníme formulář a odcházíme s vízem. Všechno s námi vyřizuje úřednice, která mluví anglicky lépe než my a všechno jede jako na drátkách.

Asfaltka k hraničnímu městu Wajaale je právě ve výstavbě, takže svorně hrkáme na sedačkách autobusu, který je daleko za svým zenitem. Etiopský úředník nám dává výstupní razítko na naše jednovstupové vízum do Etiopie. Na etiopském letišti totiž Češi nemůžou dostat vícevstupové, ač nám to ambasáda v Berlíně tvrdila. Žádat budeme tedy znovu v Hargeise. Není cesty zpátky, jenom dopředu přes rozbahněnou zemi nikoho až do země, co není. Tam nás vítají další úředníci. Kancelář mají vyzdobenou mapou světa, která je dost nová na to, aby měla zakreslenou samostatnou ČR, a protikorupčním plakátem, kde zástup lidí ukazuje na dva osamocené zloduchy a vypadá jako od ruského realistického malíře. Všechny další plakáty, které uvidíme, vypadají jako ze vzpomínkové výstavy KSČ, ale míří právě proti korupci a HIV.

Pouliční směnárna, Somaliland

Nadšení z turistů

V Etiopii se nikdo nepodivuje nad naší cestou do „pirátského Somálska“ nebo „separatistické republiky samozvaných islamistů“. Nejspíš tu samou cestu sami občas podnikají kvůli nákupům. Na druhé straně hranic naopak ve velké většině projevují radost z přijíždějících turistů. Neznamenáme jen příliv dolarů, ale místní vítají každého, komu mohou ukázat svoji zemi, a kdo o ní potom bude vyprávět u sebe doma. Všechny myslitelné překážky pro cestování leží za hranicemi. Bankomat nepotřebujeme, otevírací hodiny banky nás taky nezajímají, protože paklíky somalilandských šilinků se ve velkém mění na trhu a dostanete na ně igelitku (pro představu – jediná bankovka je 500 a voda stojí kolem 3000). Jedinou nepříjemností je ramadán, který z našeho Orientalu činí jediný otevřený podnik v hlavním městě Hargeisa. Rychlost, s jakou máme zařízený odvoz do Berbery i s povinným vojenským doprovodem (naposledy se tu něco stalo turistům v roce 2005 a od té doby nedostali záškodníci příležitost), by byla oslnivá i v Evropě. Naše bezpečnost je jednoznačně na prvním místě, za zvýšení rizika pro turisty se tu pokládá i taková maličkost, jako nedávné volby a tím způsobené politické vakuum. Ramadán nám navíc chystá jedno příjemné překvapení – Město je tu přes den poněkud malátné, ale v noci neumírá, jako například v Turecku, a žije na plný proud (který tu moc nevypadává) až do rána.

Berbera, Somaliland

Život v hlavním městě, Hargeisa, Somaliland

Poušní hřbitov, Somaliland

Vnímáme tu i další rozdíly oproti muslimským zemím. Místní působí rozhodně ortodoxně, ale počet žen na ulici se téměř vyrovná mužům, i když chodí zahalené. Běžně pracují na úřadech i v obchodech, mluví anglicky a nestydí se oslovit cizince. Jsme si tu zážitkem navzájem. Voják, který nás hlídá, využívá zastávky u opuštěného tanku k natočení našich rozhovorů o tamní bezpečnosti a pohostinnosti na mobil. Možná prorazíme na Youtube. Zpráva je stručná: Jsme tu a nejsme Somálsko! Pravěké malby v Las Geel se staly nejlepším zážitkem cesty, protože na ně můžete koukat z očí do mamuta a fotit dle libosti, navíc patří k mimořádně zachovalým, a potápění se v Berbeře jednou stane vyhledávanou atrakcí. Nakonec, jeďte se podívat sami, protože to je vzkaz místních. Přijeďte do Somalilandu!

Nástěnné malby v Las Geel, Somaliland

Více o autorce Romaně Loušové se dozvíte v jejím profilu. Autorem fotografií je Jan Marušák.

HedvabnouStezku.cz založili cestovatelé pro cestovatele, o velkých horách píšeme na Velehory.cz. Své zážitky cest můžete sdílet s přáteli také v Klubech cestovatelů. Nejlepší outdoorové filmy pak uvidíte na festivalu Expediční kamera možná i ve vašem městě. Nejširší výběr map a knih najdete v našem eshopu. Z příjmů z těchto aktivit podporujeme Expediční fond – i vy můžete přihlásit svůj projekt.