Redakce

Je bílo-červená. Je rychlá. Je všude! Kupte si SMRT v Singapuru! Pozor – víkendové a množstevní slevy!

V íránských pouštích je možné spatřit pravidelně rozmístěné hromady země, a to i daleko od jakéhokoli osídlení. Kdo a proč je vytvořil v bohapusté krajině, kde nic není?

Na Zemi neexistuje lepší vodní ráj než skalní bludiště v Karijini na SZ Austrálie, kde v systému barvitých skalních kaňonů pavoučkujete nad proudem vody …

Jak bych začal vyprávění o snowboardovém dobrodružství, odehrávajícím se v zemi, která na mnohých ministerstvech zahraničních věcí figuruje z hlediska bezpečnosti cestování jako krajně nedoporučovaná? V Evropě přetrvávají již několik let názory, že každý turista přijíždějící do této země bude okraden, unesen nebo zastřelen. A má-li někdo modré oči, je to samo o sobě dostatečný důvod, aby se o něm uvažovalo jako o člověku vhodném k únosu – je to patrně buď příslušník kolumbijské elity, nebo bohatý cizinec. Zapomeňme ale na poněkud zkreslené mediální perličky kopírované z amerických médii a pojďme se věnovat něčemu pozitivnímu, co v této zemi neodiskutovatelně převažuje.

Domorodé národy dnes vnímají turismus jako nemoc, která přináší malý či žádný užitek (Abyia Yala, 1999). Výklad ekoturismu by nás měl přesvědčit o opaku.

Na cestách se občas přihodí věci, které by ani nejlepší spisovatel nevymyslel. Platí to zvlášť o cestování individuálním, kdy je člověk v mnohem větším kontaktu s místními lidmi. Někdy jsme pouze pozorovatelé, jindy jsme bohužel/bohudík sami aktéři.