HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Lucie Kinkorová


Články autora

HISTORKA Z CEST: Jak se opilý horník naštval a bordelmamá dostala facku
Aktuality

HISTORKA Z CEST: Jak se opilý horník naštval a bordelmamá dostala facku

Dávám si desátou poctivou facku na tvář a cítím, jak jsem jich zase pár trefila. Bohužel další desítky jich zlověstně bzučí nade mnou. Nevím, jestli se mám smát nebo brečet, když si představím, jak asi vypadá můj obličej se všemi rozmazanými krvavými komáry. Vzdáváme spaní na postelích a stavíme uprostřed místnosti, na zaprášeném a flekatém linu neurčité barvy, vnitřní stan. V něm se snad těm pištícím krvežíznivým potvorám schováme.

Chrám Gal Viharou: lotosové květy pro Buddhův zub
Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Chrám Gal Viharou: lotosové květy pro Buddhův zub

Zaměstnáni zouváním bot a odkládáním pokrývek hlavy, jak se na buddhistických svatých místech sluší, ani neregistrujeme, že stojíme přímo před Gal Viharou – nejkrásnějšími buddhistickými sochami na celé Srí Lance.

Jak si užít (nejen) Indii
Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Jak si užít (nejen) Indii

Příliš mnoho lidí, aut, hluku, zápachu, odpadků a špíny, ale také bezpočet krásných památek, milí lidé, barevná a rozmanitá kultura, nádherná příroda a hory. Říká se, že Indii buď člověk miluje, nebo ji nenávidí.

Tálibánci a malované náklaďáky na Karákoram Highway
Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

Tálibánci a malované náklaďáky na Karákoram Highway

Legendární Karákoram Highway se cestou z Číny do Pákistánu vine tímhle nádherným koncem světa 10 km od hranic s neklidným Tádžikistánem a necelých 100 km od Afghánistánu.

MT. KEŇA – LEDOVEC TÉMĚŘ NA ROVNÍKU
Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

MT. KEŇA – LEDOVEC TÉMĚŘ NA ROVNÍKU

Lucie Kinkorová a Petr Drbohlav Svižnými dlouhými kroky ukrajujeme prví metry z devíti kilometrů, které nás dnešní odpoledne čekají. Políčka domorodců přechází v les a zpoza stromu se na nás drze šklebí dřevěná cedule s nápisem „Park boundary“ (hranice parku).  Máme dojem, že tu stojí na špatném místě. Podle našeho názoru by se měla nacházet až za nějakých pět kilometrů – u parkové brány Ciremon. Bohužel není tomu tak a my debatujeme, co dál. Původně jsme chtěli dnes dojít až  ke zmíněné bráně, tam přespat, ráno oficiálně vstoupit do parku a vstupné platit až od zítřka. Buď můžeme zalézt někam do lesa, přespat tam a brzy ráno „dobýt“ bránu nebo zůstat u původního plánu a riskovat, že nám naúčtují vstupné za celý dnešní den a kempovné k tomu, ač jsme v parku zatím vůbec nebyli a ani nic zajímavého, co by za to stálo, neviděli.

POZITIVNÍ STRÁNKY KOLONIZACE
Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

POZITIVNÍ STRÁNKY KOLONIZACE

Lucie Kinkorová a Petr Drbohlav „Vítejte v Keni, jakou jste měli cestu?“ Zdraví nás s úsměvem tichým klidným hlasem vysoký pohraničář. „Buďte, prosím, tak laskaví a následujte mě do mé kanceláře. Tenhle formulář bych potřeboval vyplnit…. Mockrát děkuji a šťastnou cestu.“ Nevěřím svým uším ani očím. Přejezd z Etiopie do Keni mi působí  kulturní šok. Nikdo tu na nás neciví, nelepí se, neklepe nám na rameno, nepokřikuje ani nežebrá. Nikdo nenabízí svoje průvodcovské a jiné „pomocnické“ služby. Všechny ty maličkosti rušící naše  soukromí, které nám v Etiopii s rostoucí intenzitou poslední dobou tak vadily, ale které jsme považovali za nedílnou součást cestovatelova života, zůstaly, jako mávnutím kouzelného proutku, za etiopskou hranicí.  Takže ne, že by se ze mě na naší africké cestě stal cholerik, to jen Etiopané mají o etiketě  vlastní představu.

MOMBASA – ROZLOUČENÍ S AFRIKOU
Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

MOMBASA – ROZLOUČENÍ S AFRIKOU

Lucie Kinkorová a Petr Drbohlav Nerasistický kokosář Pouliční prodejci kokosů z dlouhé chvíle osekávají svůj artikl do tvaru tak trochu připomínajícího hříbečky. Jednoho z nich si vybíráme a aby nedošlo k  nějakým tahanicím, ptáme se na cenu. „Padesát,“ říká s úsměvem na rtech černoch o něco málo mladší než jsem já. Asi jsem mu špatně rozuměl. „Padesát,“ trvá si na svém. Ne, to opravdu nemá cenu, a tak se máme k odchodu. „Počkejte, počkejte, kolik dáte? Dvacet?“ Tenhle pán to asi nemá v hlavě v pořádku,  kdo to jaktěživ viděl, aby se smlouvalo na kokosy. „Deset,“ trvám na regulérní ceně a černoch se po chvilce zaváhání chopí nože a ořech otevírá. Tváří se u toho kysele a bručí si pod vousy: „Proč bych vám měl dávat african price, africkou cenu, vy jste přeci  b í l í !“ „My jsme bílí a ty jsi tak trochu rasista, co?“ kontruji. „Já vůbec nejsem rasista, ale z barvy vaší pleti se dá vyčíst, že jste boháči,“ brání se. S nepříjemným pocitem dopíjím a platím. Vím ale jistě, že příště si kokos koupím u někoho jiného. Welcome to Mombasa!

POHÁDKOVÉ LAMU
Je článek u země, ale zároveň není cestopis ani zajímavé místo

POHÁDKOVÉ LAMU

Lucie Kinkorová a Petr Drbohlav Burka před internetem Luci mě na poslední chvíli strhává na stranu před jezdcem pádícím na šedivém oslíkovi a já div nepadám do nehlubokého nezakrytého kanálku plazícího se podél zdi z korálů. Raději nemyslím na to, co všechno smradlavá stoka obsahuje a pokračujeme ani ne metr širokou uličkou k zastřešenému trhu. Normálně mi rybí zápach nevadí, ale v nejrůznějších koutcích zapomenuté tlející zbytky těch všech tuňáků, tresek, žraloků a chobotnic mě vyhání na čerstvý vzduch.