Katka Roudnická a Tomáš Adamů

Celým rozhovorem se známým českým cestovatelem, vodákem a válečným reportérem probíhá jako červená nit téma změny. Jak se mění dnešní svět pro cestovatele a dobrodruhy? Jak se mění zobrazování i vedení válek či jaké změny právě probíhají v Rusku a na Balkáně?

Jak cestovat za domorodými kmeny zodpovědněji? V praxi to je mnohem složitější než v diskusích na Hedvábné stezce. Nemáme žádný všeobecně platný návod, jen pár zkušeností. Třeba o tom, že i výlet k „domorodé většině“ může být zajímavý.

Krutost člověka nezná mezí. Pod vlivem „ideálů“ dokáže způsobit ostatním bolest a utrpení. Svědectví o tom podává bývalá střední škola, později nejstrašnější vězení Kamboži a dnes muzeum genocidy – Tuol Sleng.

Zdolávat vysokohorské průsmyky Ladaku v sedle „ocelového oře“ je snem některých cyklonadšenců. K těm se zrovna neřadím, mě láká pro cyklistiku spíše Polabská nížina. Ale možnost okusit 40 kilometrů dlouhý nepřerušovaný sjezd z jednoho z nejvyšších sjízdných sedel si nemůžu nechat ujít. Celých čtyřicet kilometrů bez jediného šlápnutí do pedálů…

Oficiálně se jmenuje Mentok a je to takový šestitisícový pupínek na tváři Ladaku. Nám se ale víc líbí jméno Mentoš, kterým ho překřtila Evča, když se na něj drápala. Nemůžeme si takovou srandu nechat ujít a tak se pokusíme aspoň kousek z Mentoša taky zdolat.

Navštívit některý z chamových tanců je tajným snem každého návštěvníka Ladaku. Jedna taková slavnost se právě koná kousek od naší trasy. Nenecháme si takový zážitek ujít ani za nic.

V této zprávě vám představíme jen několik krátkých momentek, které nám uvízly v paměti.