Topi Pigula

Pravidla (i ta fotografická) jsou od toho, aby se porušovala. Ale i to se musí umět. V posledním díle se podívejme na méně obvyklé pohledy na formát či vyznění fotografie

Dokud bude existovat fotografie, bude existovat tábor zastánců BW (black & white), tvrdí profesionálové nedají dopustit na diapozitiv. A co my, 99% laiků, kteří máme digitál proto, že je to pohotové, pohodlné a v porovnání s klasickou či diapozitivní fotkou opravdu levné?

Relativně hezké fotky „jako od profíka“ se dají udělat z domácího ateliéru, který vyrobíte z kusu pauzáku (jeden list á 10,-Kč v papírnictví) a jedné či dvou lampiček (stačí si na chvíli vypůjčit ty z nočního stolku).

Asi znáte tu dětskou písničku, která končí tím, že vám lev ukousne prst. To se vám může snadno stát, když půjdete ve fotografickém nadšení příliš blízko. Jenže když vy chcete mít nějaké „super“ fotky. Jde to! I u zvířat, která jsou za mřížemi či za sklem můžete udělat fotky „jako z divočiny“.

Pro reportážní fotku musíte dorazit na místo, mění se světelné podmínky, aktéři i reportér je v pohybu. Proto se u ní dá omluvit drobná chyba na kvalitě. Ale i tady jsou určité zásady, na které se vyplatí myslet.

Rozmazaná fotka je obecně považovaná za nepovedenou. Co všechno udělat pro, aby se rozmazání zabránilo? To si zkusíme ukázat v dalším dílu našeho fotopovídání.

Pokud jste někdy viděli profesionálního fotografa v akci, tak vás možná překvapilo, že používal blesk i za plného světla. Proč, když bylo světla dost? Proč tak plýtval energií z baterek?

Není to žádná poběhlice. Přesto se jí stačí jen dotknout a už se z ní sypou potomci. Klonovaní. Určitě se nejmenuje Dolly, i když s ní má mnoho společného. Častěji jí však nazývají Ďáblovou páteří….

Fotky z cesty nemusí být jen „já a hrad, já a mešita, já a nádraží“. Zkusme poskládat obraz do fotografie tak, aby zaujal i toho, kdo na daném místě nebyl. Aby byl hezčí, líbivější. Zní to hloupě? Možná tomu, kdo chce fotit nehezky, aby to v nejhorším mohl prohlásit za umění.

Při cestách nás obklopují rostliny takřka neustále. Je ve volné krajině, městských parcích, nevzhledných zákoutích a leccos roste i na skládkách. Jak jít na to, aby byly fotky kytek, hub a lišejníků co nejpovedenější? To poradí Topí Pigula v dalším díle našeho fotoseriálu.