Pokud jste někdy viděli profesionálního fotografa v akci, tak vás možná překvapilo, že používal blesk i za plného světla. Proč, když bylo světla dost? Proč tak plýtval energií z baterek?
Pro odpověď je není potřeba jít do teorie focení, stačí použít prostý selský rozum. Až příliš mnoho fotografií vzniká za plného světla, kdy je slunce nad hlavami, stíny krátké a obyčejný smrtelník na dovolené je nadšený, jaké to chytil krásné počasí. Jenže právě ony „ideální“ světelné podmínky mohou snímek trochu pokazit. Jakmile je totiž slunce nad hlavou, tak často bývá obličej ve stínu. Navíc stíny jsou za prudkého světla ostré, takže aparát nastavený na automat často vyhodnotí „průměr“ a stíny jsou příliš tmavé a neprokreslené, nebo naopak jasy přepálené. A právě tady pomáhá přiblesknutí.
Typická ukázka výše popsaného. Výlet, krásné počasí, na první pohled ideální podmínky pro focení bez blesku…. ale kdyby se použil, tak obloha by byla na snímku trochu tmavší a dívce by bylo vidět do obličeje. Takhle slouží jen jako ilustrace chyby. Neblesk jsem, protože bylo (naneštěstí) moc hezky.
Jakmile máte slunce či jakýkoli jiný silnější zdroj světla v záběru, a fotíte kupříkladu postavu otočenou tváří k vám, tak bude mít obličej ve stínu. Není-li to umělecký záměr, opět aktivujete blesk. Umožňuje-li fotoaparát navolit intenzitu záblesku, tak ji snižte – fotka bude světelně vyvážená.
Fotka z výletu, která ukazuje popsaný princip využití světla blesku a protisvětla. V tomto případě byla expozice měřena přímo do sluníčka (proto ta tmavší obloha) a nasvětlení zvládl blesk se sníženou intenzitou záblesku.
Je dobré myslet na to, světlo se od lesklých ploch odráží. Takže je-li blesk namířený kolmo na odraznou plochu (například na sklo akvária, kde si chcete vyfotit rybičku, nebo zrcadlo v případě autoportrétu), tak se světlo blesku odrazí a na fotce bude dost ošklivý světelný flek. Řešení je jednoduché – foťte v úhlu cca 45 stupňů šikmo ke sklu a podle poučky o úhlu odrazu rovnajícímu se úhlu dopadu je jasné, že půjde odražené světlo mimo čip či film. Jak prosté milý Watsone. Stačí postavit se šikmo. Fotit přímo za sebe, pokud máte za sebou zeď taky není úplně šťastné. Ale upřímně řečeno, chce to pár pokusů. Dalším dobrým důvodem, proč „blýskat“ ve dne, je protisvětlo. Jakmile máte slunce či jakýkoli jiný silnější zdroj světla v záběru, a fotíte kupříkladu postavu otočenou tváří k vám, tak bude mít obličej ve stínu. Není-li to umělecký záměr, opět aktivujete blesk. Umožňuje-li fotoaparát navolit intenzitu záblesku, tak ji snižte – fotka bude světelně vyvážená. Klasickou chvílí, kdy se používá blesk, je focení v místnosti. Jelikož malé kompakty neumožňují otočit blesk jinam, než přímo dopředu, při nedostatečném odstupu fotografovaného od stěny se za něj promítne jeho stín. Navíc většinu míří fotografovanému přímo do očí, takže hrozí nebezpečí červených očí. To platí i u zvířat, jejichž oči nemusí být červené, ale třeba nehezky zelené. Naopak při větší vzdálenosti, je hlavní objekt osvětlený, zatímco zbytek scény je nepřirozeně tmavý. To souvisí s rychlým ubýváním světla v prostoru. Jedná li se o klasický kompakt, situace je skoro neřešitelná.
Klasická fotka do rodinného fotoalba se takřka všemi „bleskovými“nešvary. Jediné co k nešvarové dokonalosti chybí jsou červené oči dítěte. Blesk namířený dopředu způsobil nehezké stíny na zdi, a nepřirozeně ztmavil pozadí.
Má-li váš foťák patici na nasazení externího blesku, neváhejte a systémový blesk (ten, který se dokáže domluvit se systémem vašeho aparátu) si kupte. A když už, tak takový, který má otočnou hlavici, aby se dal namířit podle potřeby kamkoli. Okamžitě se otevřou naprosto nové možnosti, kdy je možné světlo blesku odrazit od stěny či stropu.
Systémový blesk byl namířený do stropu a pro zvýraznění byl za ním obyčejnou gumičkou připevněný kousek bílého papíru. Sice existují nejrůznější odrazné plochy a difuzéry, ale v nouzi stačí i 2 vizitky vedle sebe. To zajistí ony živá světélka v očích.
Je dobré vědět, že světlo ubývá se čtvercem vzdálenosti – pro ty, kterým to podobně jako mě přijde složité, tak ubývá po čertech rychle. V závislosti na směrném čísle blesku (laicky řečeno jde o číslo, které udává sílu záblesku), „dostřelí“ blesk řádově jen několik metrů. Blesky vestavěné přímo do těla aparátu mají výkonnost výrazně nižší. Takže fotit bleskem krajinu se sice dá, ale praktický efekt to v podstatě nemá. Snad jen, pokud chcete v rámci krajiny osvětlit nějaký prvek v popředí, podobně, jako je to na snímku rostlin v předminulém díle našeho seriálku. Proto se tentokrát naše lekce soustředila hlavně na fotky zblízka (pomiňme specializované makroblesky a velké externí profiblesky ) a lidi. Jakmile si pořídíte systémový blesk, zjistíte, že se s ním dá kouzlit. Ale i tady jsou určitá omezení. Dá se sice natáčet, použít leccos jako odraznou plochu, ale pořád je tady omezení synchronizační čas blesku. To je nejkratší doba expozice, kdy je foťák schopný zaznamenat plně bleskem osvětlenou scénu. A to navíc jen v případě, že foťák kratší čas „dovolí“. Ale to už souvisí s pohybem a dynamickou fotkou… a na tu se podíváme příště.
Burunduk páskovaný z chomutovského zooparku byl za sklem a za ním svítila lampa. Aby nebyl ve stínu, musel být použitý blesk, aby nebyl odraz blesku ve fotce, musel jsem fotit zešikma. Výsledek posuďte sami.
Autor je šéfredaktorem časopisu TravelFocus.
