Jana je nejen nadšená poutnice a milovnice dálkových tras, ale zabývá se hlavně tématem nastavení mindsetu šťastného poutníka. Sama prošla přes 1000 kilometrů po Stezce Českem nebo jednu z poutních cest do Santiaga de Compostely, aniž by měla předešlý sportovní základ nebo zkušenosti profesionální hikerky. Dnes se s námi podělí o to, jak se na traily připravit psychicky, jak pracovat s očekáváním, krizí i návratem do běžného života a co všechno se dá při takové cestě objevit – nejen kolem sebe, ale především v sobě.
Přiznejme si to – pro mnohé z nás je zima obdobím, kdy bychom se nejradši schovali pod peřinu a vylezli až s prvním jarním sluncem. Jenže existují tací, kteří si zimu pletou s hřištěm. Lezou po ledových stěnách, brodí se sněhovými pláněmi, sjíždějí hory na kolech, nebo se dokonce projíždějí na fatbicích po zamrzlých jezerech. A právě o tom je Snow Film Fest – filmová oslava milovníků zimy a zimních sportů, kterou s námi od 25. října 2025 až do 31. ledna 2026 můžete zažít také.
Jeho poslední projekt znamenal, jak sám říká „pot, slzy, krev i drama“. 800 metrů dlouhá highline mezi čtyřtisícovkami La Dent du Géant a Mont Mallet, kterou nosil v hlavě sedm let. Vyprávět nejen o ní bude už 16.12. v pražském kině Aero. Kam nejradši jezdí a kdy naposledy vyměkl?
Sedmý ročník cestovatelského festivalu Cestobraní znovu nabídne milovníkům dálek pestrou směsici zážitků. V sobotu 14. února v kině Hvězda v Uherském Hradišti opět během jediného dne absolvují cestu takřka kolem celého světa.
Vlak vyjíždí z tunelu a ocitáme se v údolí Rhôny, v kantonu Wallis. Zatímco tady už kvetou meruňky, nahoře ještě leží sníh a často se zachumelí čerstvým prašanem. Jsou dlouhé dny a spousta slunce, málo lidí a skvělé terény. Chystáme se na lyžařské „ski safari“, tedy lyžařské putování s výhledy na švýcarské velikány – po stovkách kilometrů sjezdovek a volného terénu.
Romantické dobrodružství z Krkonoš a Himálaje míří do kin. A zároveň pomáhá těm, kteří na horách denně zachraňují životy.
V Německu má advent zvláštní kouzlo. Jakmile se dny zkrátí a ulice se rozzáří světly, města i vesnice ožívají sváteční atmosférou, která dokáže propojit minulost s přítomností. Historická náměstí se mění v pohádkové kulisy, vzduchem se line vůně skořice, pražených mandlí a horkého punče a z dálky zní zvony i koledy. Vánoce tu nejsou jen svátkem rodin, ale také tradic, řemesel a pomalého zklidnění, které uzavírá rok.
Do pražských kin a kulturních prostor opět míří festival brazilského filmu Kino Brasil. Největší česká oslava Brazílie, její kinematografie a kultury proběhne ve dnech 20.–30. listopadu 2025. Letošní ročník proběhne s mottem “Tváře Brazílie” – tváře rozmanité a ve všech smyslech barvité, zvěčněné v nejnovějších filmech. Tváře, ke kterým neodmyslitelně patří i hudba, tanec, dobré jídlo a pití.
Afrika se mu vryla pod kůži stejně jako prach z jejich cest. Filip Vítek ji objel autem dokola – přes 45 000 kilometrů, 39 zemí, tisíce checkpointů a pár rozbitých motorů. Cestou Filip zjistil, že plán je v Africe jen orientační pomůcka, že bezpečí může mít tvar Toyoty Land Cruiser a že z pekla se dá vrátit, ale ne celý. O své cestě bude vyprávět 20.listopadu v Biu Oko.
Aneb to nejlepší, co byste měli navštívit.
Ahoj, neukazuje se mi tvůj email. Já vím o nabídkách,ale nemám s kým jet,tak by jsme to mohli spojit. Napište mi [email protected]
Ahoj, hledám s přítelkyní brigádu na léto někde v zahraničí. Nejlépe někde na farmě nebo nějaké sbírání ovoce. Kdyby jste někdo o něčem věděl pište prosím na [email protected].
Ahoj,
příští rok ideálně v únoru bych chtěl vyrazit někam do tepla (exotiky) a rád bych našel nejakýho pohodovýho spolucestujícího ci spolucestující. Nevadila by mi ani menší skupinka do cca 4 lidí. Nejvíc by mě lákala Střední Amerika – nejspíš asi Kostarika, případně spojit s Panamou anebo JV Asie – to asi ideálně Indonésie nebo Malajsie. Cestuji po vlastní ose spíš low cost (ale ne extrémní za každou cenu) tj. koupit letenky, udělat si nějakej předběžnej plán, ubytování hledat spíš na míste, jezdit místní dopravou. Mám radši dobrodružnější svobodnější styl cestování než kopírovat plány cestovek. Nějaký zkušenosti s tímto cestováním už mám, byl jsem treba takto v Thajsku, Vietnamu, Maroku, Peru, Kolumbii, Ekvádoru.. Mám raději přírodu (hory, džungle, poušte, lesy) než města, ale navštívím sem tam i nejaký to město a je fajn se obcas zrelaxovat u moře. Časove bych to viděl ideálně na cca měsíc (min. tři týdny). Nejlepší by byl pro mě únor, je to možný trochu posunout, ale ne zase moc. Jednou z motivací je utéct zimě 🙂 Je mi 42 let a jsem z Prahy. U spolucestovatele věk až tak neřeším, je to pak spíš o tom, jak si lidi sednou a zda si mají co ríct. Bylo by super najít někoho, kdo má s tímto cestováním aspoň trochu zkušenosti nebo je to aspoň nadšenec, co se toho nebojí a nečeká, že ten druhý všechno zařídí ??
Pavel (email – paultechZavináčSeznam.cz)