HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Ztracen v bazaru 

Ztracen v bazaru 

Bydlim ve ctvrti prodejcu aut. Na nasi ulici prodavaji predevsim pneumatiky, autobaterie, naradi, ale i motorky. Podivne se mezi ne vetrel i obchudek se stanama, ale tak nejak zapadl. Kdyz rano vyjdu na ulici, obcas nekdo pred sebou vali pneumatiku od traktoru, odpoledne zase vozi trakare plne malych pneumatik. A uprostred ulice maly hotylek, zcela se ztracejici v neskutecnem hluku z rusne ulice.

Uz nekolikaty den nasavam atmosferu Teheranu.

Atmosfera je to husta, smogova. Pamatky a zajimavosti sly stranou, ted se venuji urednicine – obiham ambasady a urady a snazim se sehnat viza k pokracovani me cesty. Ukol je to veru nelehky, vyzadujici hodne casu a trpelivosti, a cas je ted muj nejvetsi nepritel, protoze mi rychle konci iranska viza. O tom, co vsechno takove ambasady chteji a jak jsem byl na navsteve na ceske ambasade (pro dopis pro pakistanskou ambasadu), o tom by se dalo psat dlouze, tak mozna jindy (ale jak me znate, tak asi zadne jindy opet nebude 🙂 ).

Na hotylku ted bydlim s holandanem, ktery resi stejne problemy jako ja – viza. Ovsem on smeruje svoji cestu do Afganistanu (je to s podivem, ale i tam se da cestovat). Zajimave je, ze zacal cestovat jiz pred tremi roky, zacal na Novem Zelandu, stejne jako ja svoji minulou cestu a zjistili jsme, ze jsme se tam dokonce potkali ve stejnem sadu na protrhavani jablek!!! 🙂 Svet je OPRAVDU malej.

Dnes jsem vyrazil na bazar. Z automobilove ctvrti pres ctvrt lednicek a jsem pred bazaarem. Dvacet kilometru ctverecnich a tady je hlavni brana. V dalce jsou videt minarety mesity schovane uprostred bazaru, tak tam zkusim dojit. Zanoril jsem se dovnitr. Jeden obchudek vedle druheho, postrani ulicky, hluk, davy lidi, voziky se zasobovanim, motorky plne nalozene zbozim, i nejake to preplnene auto sem zabloudilo a rozrazi dav lidi. Rychle se vymotat z prvnich ulicek plnych sperku a rychle do zajimavejsich casti.

„Hej, mister! Jak se mate?“ A odkud jste a jste turista a jestli je opravudu Ceskoslovensko uz jenom Cesko a Slovensko a … po tradicnich uvodnich otazkach prvni utok: „nemate zajem o koberec?“ Nemam, jak bych ho asi s sebou tahal, ale odbyt se nenecha, ze pry ma obchudek a ze se muzu jit alespon podivat.

Obchudek samozrejme nema, je to jen jeden z „pruvodcu“, kteri chytaji zakazniky, povodi je po bazaru a presvedci k nejakemu obchodu. Kdyz na to zakaznik naleti, plati vetsinou 10-20 procent navic za pruvodcovani. Tak si necham ukazat kterym smerem je co a loucim se s nim.

Cim vic se norim do strev bazaru tim vetsi je to slepenec. Stare cihlove casti stridaji „moderni“ se strechou z plechu, nekde podeprenou drevenymi kuly, koberce stridaji boty a v zapeti sroubovaky abych se najedou ocitl v ulicce se spodnim pradlem. Ruzne konstrukce, dumyslne zavesene zbozi, elektricke draty v chuchvalcich nekonecne slozitosti, klimatizacni agregaty zavesene po stenach a pod strechou. A k tomu pokus o vyzdobu pri prilezitosti blizicich se Mohammedovych narozenin. Jentaktak uskakuji pred plne nalozenym vozikem a … sakra do ceho jsem to slapl, fuj to je humac – celym bazarem, kazdou ulickou, vsude vede mala struzka a odnasi vsechem bordel, ktery smetaji pred obchudky a polevaji vodou, aby odplul dal na svoji cestu struzkami bazaru. Obcas se ze zastresene casti projde na volne prostranstvi. Casto jsou to zadni trakty, privazi se tam nove zbozi, obchoduje ve velkem. Tam lezi obrovske hromady zbozi a cekaji na nalozeni na auto, motorku, vozik nebo jen tak na zada a putuji do dalsich obchudku v malych ulickach.

Ocitl jsem se v dopravni zacpe – ulickou se sine auto pomalu se ztracejici pod asi trimetrovou hromadou krabic, okolo se snazi protlacit motorka (ktera ovsem zabira pulku ulicky, protoze ma napric nalozeno nekolik velkych kobercu) a za nimi se kromadi voziky.

Krici se, troubi se, strkanice a nebohy turista, snazici se to vyfotit, musi rychle stranou. Uskocil jsem do male odbocky a hle, mala oaza, male kramky s kebabem, bagetami a ovocnymi dzusy. Posilnen se norim dal, ze najdu mesitu uz jsem vzdal, ted mam novy cil – najit cestu ven. Bylo to tudy nebo kolem toho slepence klimatizacnich agregatu? Tady ta nedodelana strecha je mi povedoma. Ne ne, tady jsem urcite nebyl. Ale kdyz pujdu porad do kopce, ven se dostanu, cely bazar (a vlastne i cely Teheran) je postaven v mirnem svahu.

A vida, uz jsem venku. Co ze jsem to sel vlastne koupit? Aha, potrebuju novou kosili, hmmm, no tak priste…

Kazde mesto ma svuj bazar (a ne jeden), kazdy ma svoji atmosferu, kazdy zije po svem svym svebytnym zivotem.

A ten teheransky je asi nejvetsi a nejrusnejsi.

Iran mam skoro za sebou. Projeli jsme ho cely napric od severu k jihu, az k ropnym vlnam perskeho zalivu.

Filip se vraci zpet domu (ale nejprve jeste projede Armenii, kterou jsme puvodne chteli videt pred Iranem) a ja cekam na viza dal. Pokud je dostanu, me dalsi kroky budou smerovat do Pakistanu a pak dal na vychod.

Vojta

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí