Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
Mezi kopci pokrytými bukovým pralesem uvidíte louky a pastviny. Na některých najdete české vesnice. V každém domku žijí pohostinní lidé, kteří mluví česky a žijí už sto padesát let stejným, civilizací téměř nedotčeným způsobem.
Šli jsme od vesnice k vesnici. Ze Svaté Heleny na starobylý Gerník. Pak na Rovensko, nádherně položené na horských loukách. Divočinou do Bígru. Tam mají nejkrásnější chalupy. A nakonec do Eibentálu, který se pyšní výhledem na Dunaj.
Průvod řechtáků prochází mezi starými chalupami, ohlašuje začátek velkopátečních bohoslužeb. Zvony dnes nezvoní. Z malovaných vrat vychází vyšňořené ženy. Mají kroje, pod nimi slavnostní háčkované punčochy. Nejedna z nich je štupovala do rána. Pod černými šátky se ale skrývají jen samé vrásky. Věkový průměr obyvatel Gerníku odhaduji na šedesát.
Sousedky jdou v chumlech a drbou, sousedi hodnotí události posledních dní. Před kostelem se schází celá vesnice. Hurá. Konečně vidím partičku náctiletých v džínách a černých kožených bundičkách. Zrovna diskutují nejnovější hity a půjčují si navzájem jednoho stařičkého walkmana. Rumunský kněz, který se za půl roku naučil solidně česky, zahajuje procesí. Od zastavení k zastaveníposlouchám nádherný zpěv. Je krásné počasí, kvetou třešně a ptáci štěbetají. Na protějším kopci sedí jedna chaloupka vedle druhé. Je to nesmírná romantika. A taky trochu sci-fi. Štípu se do ruky – že by nějaký přesun v časoprostoru?
Nejširší nabídku průvodců a map Rumunska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
Letní výlet z Rovenska přes bukový prales do Bígru
Rovensko leží na vyhlídce zvlněných kopců a má pěknou staročeskou náves. Všude okolo se táhnou louky, na kterých v horkém letním slunci zraje seno. Babičky jako z „Babičky“ pohrabují a vrší vysoké kupky. Sem tam projede povoz tažený koněm, včely hučí, květy jsou cítit těžkou vůní. Den se pomalu sklání a u Pražáků na Rovensku se slivovicí nešetří. Dlouho do noci si povídáme.
Zítra máme celý den na to, abychom se dostali do Bígru. Paní domácí na nás nevěřícně hledí a kroutí hlavou. Vždyť je to 30 kilometrů přes bukový prales plný medvědů a vlků!Potkali jsme naštěstí jen skupinku rumunských dětí, které pásly ovce. Narazili jsme na zbytky zarostlé železnice. Dokud ještě někdo v tomto širokém údolí žil, sloužila dřevařům. Dnes už jsou to jen osiřelé ovocné stromy, které prozrazují lidskou přítomnost. Je po poledni, sluníčko pálí a my si leháme k zurčící řece, abychom načerpali sil. Netušíme, že nás čeká průchod roklí, kde na několik hodin ztratíme cestu a budeme se muset prodírat skalami a houštím ve směru „přímo za nosem“. Už se stmívalo, když se objevily domky Bígru, a lidé proudili z večerní bohoslužby.
Na silvestrovskou tancovačku
Vrchovina vysoko nad obrovskými meandry Dunaje je pokrytá sněhem. Křupe pod nohama a my přidáváme do kroku. Stmívá se. Tentokráte se ale nevracíme z výletu do útulného tepla za kamny, abychom strávili večer na „táčkách“ s místními. Uháníme na zábavu. V dálce už ze tmy vylézají staré chalupy a neomylně míříme do restaurace U Pepsiho. Tady budeme dlouho do noci slavit příchod nového roku. A to balkánsky, staročesky i po našem. A ráno? Rychle do kostela na bohoslužbu! Ta nesmí žádný den chybět, natož ten novoroční!
Před více než dvaceti lety do Banátu zavítala vznikající CK Kudrna. Parta romantiků se do místa okamžitě zamilovala a navázala kontakty s místními. Majitel cestovky, Vilda Dvořák, si tu dokonce koupil a zrekonstruoval několik chalup. Není tedy divu, že je dnes CK Kudrna specialistou na Banát.
Nelíbí se mi, když emigranti tvoří komunity. Pak totiž vlastně nepatří nikam. Nejsou už příslušníci své bývalé vlasti, ale ani se neintegrovali v novém státě. Podle mne by se měli plně asimilovat do nové společnosti. Právě komunity přistěhovalců pak často dělají problémy, když se jejich zvyky neslučují se zvyky – a kolikrát i zákony – států, do nichž je nikdo nenutil se vystěhovat. Tím nemyslím zrovna Čechy v Rumunsku, ale myslím, že tím, že se přistěhovalci izolují, pak často zaostávají.
Adam Pohl
eva:
To Eva:
Líbit se Vám to nemusí, ale je to fakt. Když byste byla donucena jakýmikoliv okolnostmi opustit svou zemi, kde jste žila celý život, ať už je jakkoliv dlouhý, a pokud tento úděl společně s Vámi sdílí i jiní lidé stejné řeči a kultury, jistou potřebu sounáležitosti máte. O to větší, čím odlišnější je místo, kde jste musela emigrovat.
To Danča:
Ono to není o jedné cestovce, jezdí tam snad všechny české cestovky, ale o obecném trendu globálního cestování. Nelze bez větších důsledků na místní kulturu cestovat kamkoliv ať už se bavíme o Banátu, Keni, nebo Irian Jaya. Nejedná se ani tak o podivný skanzen, jako spíš místo, které díky pracovní situaci a vykořenění opouštějí mladí a schopní ve větším množství než je pro udržitelnou míru dobré. Cestovní ruch, je pak kolikrát pojítkem české menšiny se svou domovinou, nejen ve formě peněz z turismu, ale i vzájemnou výměnou kulturně společenskou, důležitou pro každou komunitu mimo svou domovinu.
JakubP
eva:
no, Evo, nevím, co víte o Banátu, ale zdejší Češi nejsou žádní emigranti. Přijeli sem dobrovolně osídlit svou tehdejší vlast – Rakousko-Uhersko, oni zde vykáceli lesy, obdělali pole, založili vesnice. Teprve po 1. svět. válce připadl Banát Rumunsku. Banát je multietnický, najdete tu Rumuny, Čechy, Srby, i Slováky. A mimochodem – rozdíl ve vizáži českých a rumunských vesniček je patrný na první pohled, zejména pokud jde o pořádek a udržovanost. Takže přizpůsobovat se nepořádnosti by asi nebylo úplně dobré.
Danča
Hm, CK Kudrna mám obecně dost ráda, ale co se českých vesniček v Banátu týká, musím říct, že podle mého názoru se Kudrnovcům podařilo dost nešťastným způsobem nabourat běžný život v těch vesničkách a udělat z toho takový podivný skanzen, kde místní lidi jen čekají, až přijede další autobus turistů a přiveze jim peníze 🙁
Jirka
Vůbec není pravda, že by naši krajané v Banátu seděli za pecí a čekali na daší autobus turistů, co jim přiveze peníze. Je to naštěstí hodně zvrácená představa. Cestování do Banátu není charita, krajané nabízí své služby a produkty za příjemný peníz a za vším co dostanete v Banátu od Čechů na stůl je spousta opravdové manuální práce, která zřejmě pozornosti Danči uniká. Využívání služeb místních je dobré jak pro turisty, tak pro místní. Samozřejmě nemluvím o těch, kteří rajtují po Banátu na čtyčkolkách a likvidují místní krajinu. Bohužel i taková trdla mezi sebou máme.
Jana
Kudrna Banát neuvěřitelně poničil. Vozí tam autobusy turistů, rejžuje peníze a profituje z chudáků krajanů. Vilda Dvořák fuuuuuj!
Nelíbí se mi, když emigranti tvoří komunity. Pak totiž vlastně nepatří nikam. Nejsou už příslušníci své bývalé vlasti, ale ani se neintegrovali v novém státě. Podle mne by se měli plně asimilovat do nové společnosti. Právě komunity přistěhovalců pak často dělají problémy, když se jejich zvyky neslučují se zvyky – a kolikrát i zákony – států, do nichž je nikdo nenutil se vystěhovat. Tím nemyslím zrovna Čechy v Rumunsku, ale myslím, že tím, že se přistěhovalci izolují, pak často zaostávají.
To Eva:
Líbit se Vám to nemusí, ale je to fakt. Když byste byla donucena jakýmikoliv okolnostmi opustit svou zemi, kde jste žila celý život, ať už je jakkoliv dlouhý, a pokud tento úděl společně s Vámi sdílí i jiní lidé stejné řeči a kultury, jistou potřebu sounáležitosti máte. O to větší, čím odlišnější je místo, kde jste musela emigrovat.
To Danča:
Ono to není o jedné cestovce, jezdí tam snad všechny české cestovky, ale o obecném trendu globálního cestování. Nelze bez větších důsledků na místní kulturu cestovat kamkoliv ať už se bavíme o Banátu, Keni, nebo Irian Jaya. Nejedná se ani tak o podivný skanzen, jako spíš místo, které díky pracovní situaci a vykořenění opouštějí mladí a schopní ve větším množství než je pro udržitelnou míru dobré. Cestovní ruch, je pak kolikrát pojítkem české menšiny se svou domovinou, nejen ve formě peněz z turismu, ale i vzájemnou výměnou kulturně společenskou, důležitou pro každou komunitu mimo svou domovinu.
no, Evo, nevím, co víte o Banátu, ale zdejší Češi nejsou žádní emigranti. Přijeli sem dobrovolně osídlit svou tehdejší vlast – Rakousko-Uhersko, oni zde vykáceli lesy, obdělali pole, založili vesnice. Teprve po 1. svět. válce připadl Banát Rumunsku. Banát je multietnický, najdete tu Rumuny, Čechy, Srby, i Slováky. A mimochodem – rozdíl ve vizáži českých a rumunských vesniček je patrný na první pohled, zejména pokud jde o pořádek a udržovanost. Takže přizpůsobovat se nepořádnosti by asi nebylo úplně dobré.