HedvabnaStezka.cz SvetBehu.cz Pohora.cz SvetOutdooru.cz TuleniPasy.cz Festival OBZORY Pádler.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Island


POSLEDNÍ DISKUSE

Islandský nejpopulárnější Trek Laugavegur skrz fascinující Duhové hory

Islandský nejpopulárnější Trek Laugavegur skrz fascinující Duhové hory

Jeden z nejkrásnějších a zároveň nejoblíbenějších treků na Islandu, Laugavegur, je plný kontrastů. Je názornou ukázkou, proč se ostrovu přezdívá země ohně a ledu.



Duhové hory, termální vřídla a sirné fumaroly, sopečná poušť, vodopády a ledovce, pod nimiž dřímají sopky – to všechno se dá vidět během tří až pětidenního putování. Výchozím místem osmdesátikilometrového treku je oblast Landmannalaugar ve vnitrozemí ostrova, která je vyhlášená svou geotermální aktivitou. Dá se tam dostat jedině pěšky nebo offroadovým autobusem, na cestě totiž kromě výmolů čeká i několik brodů.¨


Termální jezírko v Landmannalaugar zahřeje i v sychravém letním dni, IslandTermální jezírko v Landmannalaugar zahřeje i v sychravém letním dni, Island

Duhové hory, IslandDuhové hory, Island

Laugavegur je jeden z nejkrásnějších a zároveň nejoblíbenějších treků na Islandu, IslandLaugavegur je jeden z nejkrásnějších a zároveň nejoblíbenějších treků na Islandu, Island

Prohlédněte si další fotografie k článku...


Atrakcí místního kempu je horký pramen, který se mísí se studenou vodou potoka a vytváří různě teplé tůňky. Posezení v horké vodě, někdy s čepicí na hlavě, a s plechovkou místního piva Viking v ruce je nezapomenutelným zážitkem. A právě geotermální aktivita má na svědomí také okolní duhově zbarvené kopce, které vytvářejí dramatickou vizuální podívanou.

Vyvřelá hornina ryolit tu hraje barvami od žluté přes okrovou a oranžovou až do červena. Paletu odstínů doplňují bílá sněhová pole, černý sopečný prach a sytě zelený mech, který je to jediné, co přežije v místním drsném klimatu. Sníh tu v horách často leží až do pozdního léta, ve vyšších polohách i celoročně. Sopečný původ krajiny se tu nezapře. Při stoupání do hor nejednou přeskakujeme horké prameny a vřídla a míjíme fumaroly, ze kterých zpod žlutých sirných květů uniká horká pára čpící zkaženými vejci.

Obsidiánová hora

Cesta, značená červenými kolíky, stoupá s výhledy na barevné kopce, do kterých se zařezávají ostrá údolí. Ve vyšších polohách přibývá sněhových polí a výhledy halí mlha. Na černém štěrku se podél cesty povalují ostré kousky lesklého sopečného skla – obsidiánu. Zhruba po deseti kilometrech dosahujeme nejvyššího bodu etapy a schováváme se aspoň na chvíli před deštěm v chatě Hrafntinnusker (1027 m).

Mohutný ledovec Mýrdalsjökullu, pod nímž se skrývá aktivní sopka Katla, je na dohled dva dny, než se člověk dostane přes sedlo pod ledovcem a zamíří na konec treku na pobřeží oceánu, IslandMohutný ledovec Mýrdalsjökullu, pod nímž se skrývá aktivní sopka Katla, je na dohled dva dny, než se člověk dostane přes sedlo pod ledovcem a zamíří na konec treku na pobřeží oceánu, Island

Surová pustá krajina připomíná Mordor a člověk si v její nekonečné rozlehlosti připadá nicotně. Před klesáním k jezeru Alftavátn se otvírají ohromující výhledy na kopce porostlé mechem a horizontu vévodí obří ledový příkrov ledovce Mýrdálsjökull. Po 25 kilometrech v nohách využíváme útočiště malebného kempu u jezera, a dokonce i tady uprostřed divočiny platíme kartou.

Přes sopečnou poušť a ledovcové řeky

Další slunečný den nás čeká 30 kilometrů přes rozpálenou nehostinnou černou poušť, z níž vystupují ostré sopečné kužely bizarních tvarů. Kolem prašné cesty se povalují sopečné úlomky různých velikostí, rozptýlené během erupce v okruhu několika desítek kilometrů. Po cestě je potřeba přebrodit několik řek. Při jejich překonávání kvůli studené vodě, vytékající z ledovce, ztrácíme cit v nohou a jsme rádi za sandály, které jsme do batohů přibalili. Několik dravějších kalných řek je radši přemostěných.

Pokud vás tento nebo jiný islandský trek láká, mrkněte se na něj podrobně do Katalogu treků na Pohora.cz. V celém katalogu najdete přes 700 treků po celém světě.

U chaty Botnar se na horizontu přibližují obří ledové čepice ledovců Mýrdálsjökull a Eyjafjallajökull. Pokud vám stačí síly, za drobnou zacházku určitě stojí vyhlídka na impozantní kaňon řeky Markarfljot, která vyhloubila v okolním terénu zářez hluboký několik desítek metrů.

Závěrečný úsek cesty do Thórsmörku, neboli Thórova lesa, vede prastarým lesem zakrslých bříz a borůvčí, který je jedním z mála pozůstatků původních lesů na Islandu a v okolní nehostinné krajině působí až nepatřičně. Přes hlubokou rokli se dostáváme až ke kempu Langidalur, který leží na břehu dalšího širokého ledovcového řečiště. Za ním už se zvedá několik set metrů nad námi mohutná hradba hor, jejichž vrcholky pokrývají ledovce.

Fakt, že tenhle obrovský masiv další den máme překonat, budí přinejmenším respekt. Přece jen nás za dva dny v horách stihlo nevyzpytatelné islandské počasí překvapit i několikrát za den střídavě rozpáleným sluncem, silným větrem a prudkým deštěm. Odolný stan (a hlavně tyčky) a umění ho pevně vypnout i na tvrdé, kamenité půdě jsou tady nezbytností.

Cesta přes poušť sopečného popela. Roztroušené kamení prozrazuje, kam až dosáhl výbuch sopky Eyjafjallajökull v roce 2010, IslandCesta přes poušť sopečného popela. Roztroušené kamení prozrazuje, kam až dosáhl výbuch sopky Eyjafjallajökull v roce 2010, Island

V sevření ledovců a sopek

Třetí den treku nás čeká zatím největší převýšení, přes 700 výškových metrů, a dalších 25 kilometrů. Prudké tříhodinové stoupání nás zavede do nejvyššího bodu trasy, průsmyku Fimmvörðuháls ve výšce 1116 m. Ten od sebe odděluje ledovce Mýrdálsjökull a Eyjafjallajökull, pod nimiž se skrývají obávané sopky Katla a nedávno aktivní Eyjafjallajökull.

Při stoupání z Thórsmorku se neustále přibližuje obří ledovcová hradba, ze které dramaticky padají nesčetné vodopády do hluboce zařízlých roklí pod námi. Vrcholové partie připomínají sopečnou pustinu – všude kolem leží obří haldy sopečné suti, které místy pokrývají sněhová pole, a nad tím vším se válí mlha. Nikde ani noha, všudypřítomné ticho působí až zlověstně. Kde černý štěrk střídá ten červeně zbarvený, cítíme ještě pozůstatky erupce z roku 2010. Štěrk je pár centimetrů pod povrchem ještě znatelně teplý.

Údolím vodopádů

Jakmile překonáme depresivní měsíční krajinu, mlha se rozpouští a otvírá se nám pohled na zvlněnou krajinu, pozvolna klesající až ke břehům Atlantiku. Sestupujeme kamenitou cestou pro terénní auta, od níž se po pár kilometrech odděluje pěší stezka, kopírující řeku Skógá až k majestátnímu Skógafossu. Ten je se svými 60 metry nejvyšším vodopádem ostrova.

Cestou podél hlubokého kaňonu řeky s němým úžasem obdivujeme nejméně desítku dalších dechberoucích vodopádů, které s rámusem padají z travnatých svahů a tříští se o dno kaňonu. Vyfotit tu krásu je kvůli vodní tříšti skoro nemožné. Poslední z nich, Skógafoss, přivádí řeku k jejímu ústí do oceánu. Pod ním na naše utrmácené nohy a bolavá záda čeká zasloužený odpočinek, který završíme pivem v přepočtu za 170 Kč v místní restauraci.

I další místa na ostrově ohně a ledu vyvolají v člověku pocit samoty a nepatrnosti vůči mocné severské přírodě. I přes to, že je poměrně oblíbený a potkávali jsme každý den několik desítek souputníků, v nás ale nejsilnější dojmy z Islandu zanechal právě trek Laugavegur.

Praktické informace

Délka: 80 km, 3 – 5 dní.

Mapa: V měřítku 1:100 000 ji seženete v Reykjavíku nebo přímo v kempu v Landmannalaugar v obchůdku ve starém autobuse.

Období: Od konce června do září. I v průběhu léta se tu setkáte se zbytky sněhu, na jaře může brodění řek znepříjemnit větší množství vody z tajícího sněhu.

Náročnost: Trek je snadný, nepřekonává až na poslední úsek žádné výrazné převýšení, ale cestu může znepříjemnit nepředvídatelné islandské počasí, vítr nebo pověstný horizontální déšť.

Ubytování: V rozestupech 12 – 15 km jsou na trase rozmístěné turistické chaty, přes sezonu bývají ale vyprodané, a navíc i poměrně drahé (víc na www.fi.is). Nejlepší variantou je nést si vlastní stan, postavit se dá na tábořištích v okolí chat (asi za 500 islandských korun, tedy 150 Kč za osobu), někdo kempuje nepovoleně i na divoko.

Doprava: Do Landmannalaugaru, Thórsmorku i Skógaru jezdí alespoň jednou denně autobus z Reykjavíku.

Voda a jídlo: Vody je po cestě dost, pokud nevěříte řekám, načepujte si do zásoby v kempech. Nějaké potraviny se dají dokoupit v chatách po cestě, počítejte ale s přirážkou. Rozhodně na to ale nespoléhejte, základní zásoby doporučuju mít vlastní.

Autorka Natálie Šírová se od malička věnuje všemožným sportům, od vysokohorské turistiky přes kolo a běh až po lezení. Ráda cestuje a poznává nová místa a kultury, dovolenou nejradši tráví na horách s batohem na zádech. Na pozici šéfredaktorky časopisu Svět outdooru se jí podařilo skloubit práci s láskou k horám a nejrůznějším aktivitám v nich.

12.04.2018, Natálie Kohoutková


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

CESTOVATELSKÝ TWEET

Kdo se mnou jede na Kiribati?

NAJDI SI ČLÁNKY V OKOLÍ