Kepi i Rodonit, největší mys Albánie, je jedním ze vzácných míst albánského pobřeží, které zahraniční turisté ještě pořádně neobjevili. Pokud si však krásná místa rádi užíváte nerušení davy jiných návštěvníků, je to lokalita právě pro vás. Nachází se zde dost možná nejhezčí pláž, na jaké se v severní polovině Albánie dá koupat, zřícenina hradu z 15. století i ruiny a základy čtyř starých klášterů.
Nebaví vás poznávat jen západní země plné turistů, které už navštívil skoro každý? Rádi byste zažili něco zcela jiného, dobrodružného a netradičního? Nejste si však jisti cestováním na vlastní pěst a dáváte přednost doprovodu zkušeného průvodce? Pak neváhejte a obraťte se na brněnskou cestovní kancelář Alpina, v jejíž nabídce najdete široký výběr zájezdů do balkánských zemí.
Naši cestu po Albánii začínáme v sousední Černé Hoře a to ve městě Ulcinj, o kterém se tvrdí, že má nádech Albánie. A je to pravda. Na první pohled obyčejné město při trochu delší prohlídce odhalí žebrající děti, potulné psy či kočky a neustále pokřikující taxikáře nabízející svezení. Banky tu zavírají už ve 3 odpoledne a všude je k vidění spousta nezaměstnaných lidí.
Fantastické horské scenérie, divoká mořská pobřeží. I když je Albánie součástí Evropy, má v sobě kouzlo tajemna. Má bohatou historii, kde nechyběli ani piráti.
„Letos jedu do Albánie!“ oznámila jsem před nedávnem své objevitelské choutky. S tímto plánem spousta mých blízkých osob nesouhlasila a nevěřícně kroutila hlavou. Dělali velikou chybu. Návštěva Albánie se však stala jedním z vrcholných cestovatelských zážitků mého dosavadního života…
Albánie, dlouho zapomenutý kout Evropy, která skrývá nedotčenou přírodu v národním parku Thethi, ale i endemické druhy pestrobarevných orchideí.
Kromě geniality písemných předloh Karla Maye, napomohly úspěchu Vinnetouovských filmů určitě i nádherné exteriéry, ve kterých byly tyto filmy natáčeny. Kde však leží ta krásná krajina plná vápencových věží, hlubokých kaňonů, vodopádů, škrapových polí a rozlehlých prérií?
Blížíme se k černohorsko-kosovskému hraničnímu přechodu. Dostaneme tak do pasu razítko nejmladšího evropského státu Republika Kosovo, abychom pak během následujících dní putovali po žhavém kosovsko-albánském pomezí. Napětí z očekávání dobrodružství roste. Pomalu stoupáme do sedla sevřeného mezi oblými kopci pohoří Haila. Napravo se rýsují vrcholky Prokletije. V CD přehrávači nám do uší zní salvy samopalu z Bregovičova Kalašnikova a jen občas nás mine džíp jednotek KFOR.