Thajsko je typickou tropickou zemí. Zdejší klima je ovlivněno monzuny, které vytvářejí tři roční období v severním, severovýchodním a středním Thajsku a dvě roční období v jižním Thajsku.
„Prásk, bum bum, ratata“ ozvalo se ve tmě a já vystřelila z postele. Zamotala jsem se do moskytky, což mě umožnilo se trochu probrat. Srdce mám až v krku, bije jako splašené. Poslouchám, co se to venku děje: „uf, to je jen lijavec!“.
Ráda jdu proti proudu – prostě jinak, než je běžně zvykem. Jenže u výletu s dvojčaty na plovoucí domy na jezeru Chiao Lan se mi to tentokrát nevyplatilo. A to doslova.
Cestovatel Jan Styblík se rozepsal o tom, jak cestovat po Thajsku s nafukovacím kajakem od Gumotexu.
Jak se v Thajsku chovají krabi na krabích farmách? A jaké je putování thajskou džunglí na mořském kajaku? Přečtěte si reportáž od Jana Styblíka.
Nasedáme na rozvrzané staré kolo a vydáváme se do spletitých ulic dnes již poměrně moderně vypadajícího thajského městečka Ayutthaya. Těžko uvěřit, že mezi novými budovami a kvalitními silnicemi můžeme narazit až na 400 buddhistických klášterů.
Při pohledu do zrcadla ještě jednou upravuji svou sváteční košili. Venku už na mě troubí, vybíhám z domu a naskakuji do jednoho z aut v malé koloně. Jedeme podél leknínových jezer a já jsem trochu napnutý, jelikož nevím, co mě čeká. Je lednová sobota časně ráno, venku 30 stupňů. Jsem dnes pozván na svatbu kolegyně. Bude to pravá vesnická veselka v Thajsku, kde momentálně bydlím.
Zlaté lesklé chrámy, zapálené kouřové tyčinky, cinkání drobných mincí, monotónní modlitby, vůně kokosové polévky, spousty malých krámků, záplavy úsměvů, písmo, které nikdo nepřečte, indičtí sloni a rozpustilé opice nás obklopují po celou dobu naší cesty napříč severním Thajskem – a nad tím vším shlíží moudré oči Buddhovy.