Cestopisy a reportáže

Nasedáme na rozvrzané staré kolo a vydáváme se do spletitých ulic dnes již poměrně moderně vypadajícího thajského městečka Ayutthaya. Těžko uvěřit, že mezi novými budovami a kvalitními silnicemi můžeme narazit až na 400 buddhistických klášterů.

Při pohledu do zrcadla ještě jednou upravuji svou sváteční košili. Venku už na mě troubí, vybíhám z domu a naskakuji do jednoho z aut v malé koloně. Jedeme podél leknínových jezer a já jsem trochu napnutý, jelikož nevím, co mě čeká. Je lednová sobota časně ráno, venku 30 stupňů. Jsem dnes pozván na svatbu kolegyně. Bude to pravá vesnická veselka v Thajsku, kde momentálně bydlím.

Zlaté lesklé chrámy, zapálené kouřové tyčinky, cinkání drobných mincí, monotónní modlitby, vůně kokosové polévky, spousty malých krámků, záplavy úsměvů, písmo, které nikdo nepřečte, indičtí sloni a rozpustilé opice nás obklopují po celou dobu naší cesty napříč severním Thajskem – a nad tím vším shlíží moudré oči Buddhovy.

Thajsko je dlouhodobě na prvním místě v nejoblíbenějších destinacích pro digitální nomády. Důvodem nejsou jen nízké životní náklady a asijská exotika. Velmi výrazným činitelem jsou coworkingová centra, která umožňují magická setkání a spojují digitální nomády v silnou komunitu.

Poslední dva dny bylo relativně stabilní počasí, sice větší vlny a silnější vítr, ale aspoň byl spolehlivě východní. Vyrážím brzy ráno, vlny jsou možná větší než včera odpoledne, ale snad se postupně zmenší. Zpátky bych měl pádlovat s větrem v zádech…

Jsem za další „odbočkou“ z hlavního toku s přístavištěm, odkud vyplouvají lodě do zátoky Phang-Nga, všude kolem hustý porost mangrovových lesů, na první pohled jednolitý, přesto pestrý nesčetnými odstíny zelené, s větvemi stromů místy dosahujícími určitě dva metry nad hladinu.

Píše se červen 1942. Američané poprvé prolamují japonské válečné úspěchy a v bitvě u Midway rozdrtí jejich letadlové lodě. Japonci se začínají bát o svou dosavadní námořní převahu a vymyslí plán zásobovací železnice. Právě ta ponese za pár let děsivé jméno „Železnice smrti“ a stane se cílem cest mnohým turistů…

Stále zelený prales, vápencové skály mířící ostře k nebi a unikátní flora i fauna. Co si přát víc? Co třeba nějaký unikát. Třeba rostlinu s nejtěžším květem na světě? OK, máte ji mít. Vítejte v národním parku Khao Sok.