Cestopisy a reportáže

V dobách samurajů, kdy se ještě bojovalo o japonská území, panovaly mezi jednotlivými klany značné rozepře. Jejich územní celky, tzv. prefektury, fungovaly samostatně. Údajně si obyvatelé prefektur mezi sebou navzájem nerozuměli, což se může projevit ještě dnes. Když jsme s našimi tokijskými přáteli byli na návštěvě u starší rodinky na severu Japonska, která zrovna něco řešila s místními zedníky, ptali jsme se, o čem se baví.

Když se řekne Japonsko, na mysli vyvstanou pojmy jako Tokio, Kjóto, supermoderní vlaky a neony. Ačkoliv to všechno k Japonsku určitě patří, byla by škoda neponořit se hlouběji do této bohaté země. To pravé Japonsko totiž čeká za hranicemi velkých měst. Jen dvě hodiny šinkansenem, oním superrychlým vlakem, leží na severu hlavního ostrova Honšú město Sendai. To se dá považovat za bránu do světa, který stále čeká na objevení.

K večeři jsme dostali okurkový salát od jednoho z japonských dobrovolníků, který byl nadšený, že se mu okurky podařilo vypěstovat. Až po jídle nám došlo, že jíst zeleninu z oblasti Fukušimy asi nebyl úplně ideální nápad. Vláda se přece jen snaží situaci stále tutlat a my potkávali dva druhy lidí. Jedni tvrdili, že je situace pod kontrolou a není se čeho bát, ti druzí jim zase oponovali. Pravda leží asi někde mezi oběma tábory.

Seděli jsme s Nelou v domě Fujitových, popíjeli vychlazený čaj a poslouchali tamější dialekt japonštiny a stále nemohli uvěřit, že jsme v Japonsku. Všechno se to semlelo tak rychle. Vůbec nebyl čas si uvědomit, že někam opravdu jedeme. Jednou se probudíte a uvědomíte si, že nejste doma ani u známého – a dokonce ani ve vlastní zemi.

Už to budou tři týdny, co jsem se vydal na cestu z Mladé Boleslavi do Japonska. Jako dopravní prostředek jsem zvolil kolo. Nebudu lhát, nejsem vášnivý cyklista. Spíš jsem chtěl srazit náklady na cestu na minimum.

Když se poprvé probudíte otřesy, nechápete, co se děje. Že by jel vlak? Nezapomeňte, že jste v Japonsku. Tady se země třese prakticky pořád a časem si na to zvykne každý!

Řídce osídlený hornatý ostrov Hokkaido žije úplně jiným tempem a tepem než zbytek Japonska. Vydejme se mezi lovce a rybáře starého národa Ainu.

Les Aokigahara leží na úpatí nejslavnější japonské hory Fudži. Na pohled je to velmi romantické místo – ale ve skutečnosti spíš připomíná nějaký japonský horor.