Balijský tanec obsahuje nádherné kostýmy, ladné pohyby i ukusování kuřecích hlav

Bali se mění velkou rychlostí. Pozorujeme změny s každou naší návštěvou. Rostou zde turistická centra, staví se nové silnice, přijíždí sem stále více nadšených cizinců hledat to, co v Evropě již nenacházejí, ať je to věčné slunce nebo stále usměvaví lidé. Často nadšenci již odjíždějí z ostrova trochu zklamaní, že tu to své TO přes množství zájezdů a turistů s foťáky již nenašli.

A přesto je zde něco, co zůstává stále nedotknuto ráznou rukou masového turismu, co si zachovává svoji jedinečnou a osobitou podobu po staletí v téměř nezměněné podobě, a to je balijský tanec. Snad v žádném jiném místním umění, a že jich je na Bali pěkná řádka, nenajdete tolik stop minulosti, tolik mysticismu a odkazů na doby dávno minulé, které dnes střeží jen chrámy předků.

Balijský hinduismus

Balijci i přes velký příliv západní kultury a jejího vlivu jsou stále velmi oddáni svému hinduistickému náboženství a jejich oddanost rodinným chrámům je často přivolá v době ceremonií i z jiných ostrovů či dokonce zemí. Náboženství je zde stále centrem života, kolem něhož se vše točí a jemuž se vše přizpůsobuje. Většina Balijců se tolik neangažuje v turismu, který přináší největší zisky, jen aby si vydělali na nová auta, ale aby mohli postavit nový chrám nebo zaplatit co nejhonosnější pohřeb.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Drahé dárky bohům

Ceremonie jsou hodně nákladnou záležitostí a často jejich přípravy trvají i několik měsíců. V samotném čase konání je pak nejdůležitější přítomnost kněžích, kteří komunikují s bohy, a dále tanečníků, kteří slouží jako prostředníci sdělující účastníkům přání bohů a duší předků, které do nich často vstupují v podobě transu. Člověk, když je podobné události přítomen, tak neví, zda to, co se kolem něj děje, je jen jakási hra nebo je to balijská realita, která je natolik vzdálená našemu chápání, že ztrácíme soudnost rozumě sdělit, co je skutečné.

Proto je vždy nejlepší v takových situacích vypnout náš evropský mechanismus a nechat se pouze unášet tou atmosférou a vnímat celým tělem, co se kolem nás děje. Pak už nebudete nevěřícně kroutit hlavou, proč předtím, než paní vedle vás upadla do transu, jste sami cítili takové zvláštní studené zavanutí, které prolétlo kolem vás, jako chladný vánek.

Proč si tanečnice, která tančila jeden z nejkrásnějších tanců, vůbec nepamatuje posledních pět minut tance, kdy volala slova v neznámé řeči. Proč muži proti sobě obracejí dýky, aniž by jim tekla krev. Proč jiní zase zcela jako zbaveni smyslů ukusují živým kuřatům hlavy, aby je pak mohli zapít čistým olejem … další a další doklady všudypřítomné víry v démony a bohy vás nenechá na pochybách, že právě zde v chrámech je TO, co naleznete už jen málokde.

Tanec jako obětina

Tanec je forma obětiny pro bohy a duše předků, proto na provedení tance, jeho výběru a kvalitě velmi záleží. Právě díky důležitosti svého postavení se tanečníci na svou roli připravují celý život. Už tříleté dítě napodobuje otce či matku a kroutí se do roztomilých esovitých postojů tolik typických pro balijský tanec.

Jednotlivé tance se pak dle důležitosti dělí do tří skupin. Tance wali jsou ty nejposvátnější, které jsou tančeny výhradně jen v jeroanu, nejposvátnější části každého chrámu a sem vedle tanců transových spadá i většina tanců maskovaných. Tance bebali, většinou krásné, líbivé, tančeny mladými dívkami či ženami v barevných velmi zdobných kostýmech, se již tančí na prostranství před chrámem, přesto jsou také součástí ceremonie. Sem patří například tance, jako je legong nebo baris.

Poslední skupinu pak tvoří tance balih-balihan, které jsou určeny výhradně jen jako podívaná pro pobavení a nemají s ceremoniemi nic společného. Sem patří třeba kecak, opičí tanec, který na Bali každým dnem na několika místech navštíví stovky a stovky nadšených turistů.

Balijci tak uspokojí jejich západní touhu shlédnout něco jiného, jedinečného a současně tak zabrání jejich průniku na své ceremonie, které dodnes bývají turisty téměř nezasaženy, jen sem tam někde v rohu chrámu můžete vidět vyjukaného a krčícího se turistu, který si v tradičním balijském oděvu nepřipadá právě nejlíp a neustále si upravuje na hlavě udang nebo si povytahuje padající sarong. Balijci nemají nic proti přítomnosti cizinců na ceremoniích, pokud se chovají slušně a jsou oblečeni dle předpisu, ale některé části chrámu jim i tak zůstávají tabu.

Sen nebo realita

Když se vám poštěstí být přítomni na jedné z těchto jedinečných slavností a vidět naživo maskovaného tanečníka, co vypadá jako bůh, nebo malé půvabné tanečnice ve zlatých krojích, co ladně tančí jako andělé, pochopíte, proč právě tuto podívanou mají balijští bozi a duše předků nejraději. I vy při pohledu na tyto skoro až nadpozemské tvory si připadáte, že jste se propadli o několik století zpět, a nejen v čase, ale i v místě a realitě a jakoby to, co sledujete nebylo ani zemského původu … dokud vás z toho krásného rozpoložení nevytrhne za zdmi chrámu zpívající automat na zmrzlinu nebo dítě sedící vedle, které na vás valí svá velká kukadla a s úsměvem volá: halo turist !!