Zajímavá místa

Vyhrát soutěž o titul první bledá tvář roku v některých ladackých údolích není těžké ještě v polovině července. Stačí z tras, kterými denně táhnou karavany mezků, odbočit na vedlejší pěšinu. Jedna vede z Temisgamu přes sedlo Tar až ke starodávnému klášteru v Alči.

Jak vypadá spolupráce po indicku? Jaké možné průtahy mohou na vašem projektu vzniknout? Přinášíme první část zprávy Václava Pousky o jeho stavbě ekologicky šetrnějších pícek v indickém Rádžastánu. Projekt byl podpořen Expedičním fondem.

Zdolávat vysokohorské průsmyky Ladaku v sedle „ocelového oře“ je snem některých cyklonadšenců. K těm se zrovna neřadím, mě láká pro cyklistiku spíše Polabská nížina. Ale možnost okusit 40 kilometrů dlouhý nepřerušovaný sjezd z jednoho z nejvyšších sjízdných sedel si nemůžu nechat ujít. Celých čtyřicet kilometrů bez jediného šlápnutí do pedálů…

Oficiálně se jmenuje Mentok a je to takový šestitisícový pupínek na tváři Ladaku. Nám se ale víc líbí jméno Mentoš, kterým ho překřtila Evča, když se na něj drápala. Nemůžeme si takovou srandu nechat ujít a tak se pokusíme aspoň kousek z Mentoša taky zdolat.

Po návštěvě přívětivého, vegetací oplývajícího Sikkimu, kdy mi nevyšel záměr alespoň letmo se dotknout Tibetu, jsem se rozhodl pro cestu do západního indického Himaláje. Tedy abych si nevymýšlel. Jirka, t.č. ředitel c.k. Penguin, součásti zná­mé pražské cestovní agen­tury Adventura, přišel s ná­pa­dem uspořádat cyklistickou expedici do Ladakhu, zvaného někdy „Malý Tibet“. Tamní silnice překoná­vají řa­du sedel, je­jichž výška osciluje okolo pěti tisíc metrů.

Ráno vstávám v půl šesté. Veš­kerou ranní hygienu konám u řeky. Na­šel jsem si horký pramínek, který po smíšení s vodou Indu má optimální te­plotu. Se snídaní to je horší. Hospoda nad silnicí má ještě zavřeno, i když se mi včera několikrát dušovali, že v šest ráno otevírají. Spokojuji se tedy s pár sušenkami. Přijíždějí kluci. V domnění, že odjíždíme, sedám na kolo. Teprve později pozoruji, že jsem zůstal osa­mo­cen.

Trčím v Bhatindě a čekám na noční vlak do Bikanéru a mám tedy konečně čas sednout k internetu, k jedinému co jsem ve městě našel. Nedá mi to a napíši raději aktuální zážitky, ke starším se ještě vrátím (však mě znáte 🙂 ).