Areál parku Voňavých hor se nalézá na severozápadním předměstí Pekingu, nedaleko známého Letního paláce. Park je součástí rozsáhlejší přírodní lokality zvané Západní hory – Xishan (Si-šan).
Wutaishan leží na jih od Pekingu a je charakterizován jako jedna ze svatých hor, i když slovo „hora“ tady není zcela na místě. Jde vlastně o rozlehlé údolí, kolem kterého se zvedá pět vrcholků dosahujících výšky kolem 3000 m nad mořem. Odtud také pochází název pohoří, které lze do češtiny přeložit jako pohoří Pěti teras.
Xi’an je hlavní město provincie Shaanxi (Šen-si). Leží ve střední Číně v oblasti kolem řeky Wei (Wej; přítok Žluté řeky), která je považována za kolébku čínské civilizace.
Xinjiang je největší z čínských provincií co do rozlohy, ale má jen pouhých 20 milionů obyvatel. Kromě Hanů (Chan), kteří tvoří necelou polovinu, zde žijí Ujguři, Kazachové, Kyrgyzové, potomci Mandžuů a Rusů, všichni většinou muslimové. Formální snaha pekingské vlády respektovat jejich odlišnost je dokumentována rozhodnutím z r. 1955 spravovat Xinjiang jako Ujgurskou autonomní oblast.
Zakázané město je chybný, nicméně vžitý název pro císařský palác v centru Pekingu. Čínsky se jmenuje Gu gong (Ku-kung) – Starý palác. Císařský palác byl v dobách dynastií Ming a Qing (Čching) centrem obrovského „Zakázaného města“ – komplexu, do kterého byl povolen vstup pouze osobám, které měly co do činění na císařském dvoře.
Provincie Yunnan leží na jihozápadě Číny v údolí řeky Mekong, která se zde jmenuje Lancang, u hranic Barmy, Laosu a Vietnamu. Vyznačuje se překrásnou krajinou a mírným klimatem. Má 35 milionů obyvatel a kromě Hanů (Chan) – Číňanů, ji obývají příslušníci 25 národnostních menšin, což je nejvíce ze všech ostatních provincií.
Historie jeskynního komplexu Yungang začíná v 5. století, kdy Tobové, mongolský kmen, jenž dobyl severní Čínu, vytvořil stát Severní Wei (Wej) a učinil z Datongu (Ta-tchung) své hlavní město.
Klášter Yonghegong najdeme v Pekingu a je to nejlépe zachovalý a největší lamaistický chrám nacházející se mimo území Tibetu.