Za příběhy a dobrým jídlem i pitím do polské Vratislavi

Ale popořadě. Cesta ze středních Čech sem mi trvala 6 hod, a proto jsem si po příjezdu nejdřív zašla na oběd do restaurace Forum Kulinarne. Jednak je poblíž místa, kde jsme si s průvodcem dali sraz, a taky jsem na ni předem dostala tip od podobného mlsouna, jako jsem já. Chleba z červené řepy, který přede mě položili na stůl spolu s olivovým olejem, do mě zahučel rychlostí blesku. Byl naprosto vynikající, stejně jako kachní prso, které jsem si objednala. Takže tip na tuto restauraci můžu s radostí předat dál (další tip jsem dostala na nejstarší polskou restauraci ze 13. stol. s názvem Piwnica Świdnicka, přímo na Rynku, kde jsem se později dobře navečeřela).

Posílena dobrým jídlem jsem zamířila na Náměstí svobody, kde na mě už čekal průvodce Wojtek. Náměstí se dříve jmenovalo Zámecké, protože u něj stával zámek pruských králů a byl využíván jako vojenské cvičiště, k přehlídkám a velkým veřejným oslavám. Po 2. světové válce, kdy bylo zničeno 70 % města, ze zámku zbylo pouze jeho jižní křídlo a dnes v něm sídlí Muzeum hudby. To poznáte podle krásné velké stříbrné hlavy Orfea, která zdobí vchod do muzea na okraji náměstí.  Dominantou náměstí je od roku 2015 výrazná moderní budova – Národní fórum hudby Vratislav (Narodowe Forum Muzyki Wrocław). Je to největší budova filharmonie v celém Polsku se 4 sály pro 1 800 lidí. A hudba prostupuje celou stavbou. Barvy na fasádě – zlatá a hnědá – odkazují na barvy hudebních nástrojů (trubek, houslí atd.). Vstupní foyer je zase variací na černobílé klávesy piana. Každý rok se zde konají hudební festivaly, včetně toho největšího s nejdelší tradicí v Polsku, Wratislavia Cantans. Architektonickou zajímavostí je, že hlavní sál filharmonie je zahloubený do země, protože podle stávajících pravidel se ve Starém městě nesmí stavět vyšší budovy než ty, co už stojí vedle. Navíc je budova postavená stylem jedné stavby uvnitř druhé, kvůli akustice a odhlučnění. Před vchodem do budovy filharmonie najdete na dlaždicích zvěčněná jména a podpisy dirigentů, kteří ve zdejším Fóru koncertovali.

Před příjezdem jsem byla hodně zvědavá na vratislavské trpaslíky, a nalevo od vchodu do Fóra spatřím rovnou největší skupinu trpaslíků v celé Vratislavi na jednom místě. Je jich tu 21 a představují vratislavskou filharmonii. Zároveň jde o pomník připomínající první koncert vratislavské filharmonie po 2. světové válce v květnu 1945.

A když už jsme u vratislavských trpaslíků, víte, kde se vlastně vzal tento novodobý symbol Vratislavi? Na počátku 80. let se v Polsku zformovalo neformální hnutí označované jako Oranžová alternativa. Jeho název měl naznačovat, že jde o alternativu hlavně proti rudé barvě komunismu. Alternativa jako protest proti totalitnímu režimu zvolila formu happeningů s prvky recese a s cílem zesměšnit policejní stát. Protože komunisté přetírali protikomunistické nápisy bílou barvou, začali lidé na bílé plochy kreslit trpaslíky s oranžovou čepičkou a květinou. Také se happeningů účastnili převlečení za trpaslíky s vysvětlením, že lidé mají takové aktivity zakázány, ale trpaslíci ne. 

Po pádu komunismu byl na památku těchto aktivit v r. 2001 instalován na rohu ulic Świdnicka a Kazimierza Wielkiego bronzový pomník zobrazující trpaslíka na špičce prstu (dnes se mu říká „Taťka trpaslík“).  Když o pár let později ve Vratislavi přemýšleli, že jako město nemají žádný jednoznačný symbol, vrátili se k myšlence trpaslíků. Místní umělec Tomasz Moczek přišel s podobou prvních 5 trpaslíků, kteří byli na ulice instalováni v r. 2005.  Od té doby jejich počet pravidelně narůstá a k datu tohoto článku je jich už v ulicích přes 1 000.Jejich podoba není náhodná, vždy se nějak pojí s místem, kde je najdete. Např. před lékárnou spatříte trpaslíka s platíčkem léků, pod bankomatem vás pobaví trpaslík s trpasličím bankomatem, u kostela, který v minulosti shořel, najdete pár hasičů apod. Možná zaregistrujete, že trpaslíci nemají stejný rukopis a to proto, že je vytváří několik renomovaných umělců a řemeslníků, včetně původního autora Tomasze Moczeka. 

Pokračujeme do Čtvrti vzájemné úcty. Někdy se jí nesprávně říká Čtvrť 4 náboženství. Ale nejde o 4 náboženství, ale jen o 2 – křesťanství a židovství. A křesťanství je zastoupeno 3 vyznáními – katolickým, protestantským (také se označuje jako luteránské či evangelické) a pravoslavným. Najdete tu tak vedle sebe 3 křesťanské kostely i židovskou synagogu. Wojtek kromě provádění turistů také učí a vypráví mi, že na zdejších školách mají speciální program, díky kterému studenti navštěvují všechny zmíněné svatostánky. V nich se dozvídají o specificích daného vyznání, zvycích a svátcích, které dodržují. Přijde mi to jako skvělý nápad, jak nenásilně učit děti vzájemné toleranci. Při procházce se zastavujeme u bronzového symbolu čtvrti, který vedle sebe zobrazuje židovskou Davidovu hvězdu, latinský katolický kříž, pravoslavný kříž a luterskou růži.

Přicházíme k tzv. Psím boudám, jedné z mála dochovaných ulic starého města. Je tu velká brána s označením Zaułek Solny a schody za ní vedou přes malebné zákoutí na Solné náměstí. My se ale zastavujeme hned za bránou, protože za ní visí na zdi černobílé fotografie a na jedné z nich poznávám českého zpěváka Karla Kryla. Průvodce vysvětluje, že v roce 1989 proběhly v Polsku první částečně svobodné a demokratické volby a necelého půl roku po nich se ve Vratislavi začátkem listopadu 1989 konal seminář a také festival nezávislé československé kultury. Seminář tehdy moderoval Karel Schwarzenberg a festivalu se zúčastnilo několik československých domácích i exilových písničkářů jako Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Pavel Dobeš nebo Vlastimil Třešňák. Pár dnů po festivalu padla Berlínská zeď a podle Václava Havla, který se tehdy do Vratislavi nedostal, byl vratislavský festival předehrou k událostem 17. listopadu 1989 v Československu.

Vedle fotografií stojí fronta lidí do restaurace Konspira. Název odkazuje na příběhy tisíců lidí, kteří se během komunistického režimu podíleli na samizdatu – psaní, tisku a šíření nelegálního obsahu ve společnosti. Uvnitř restaurace byste našli skříň, která je maskovaným vchodem do konspirační místnosti připomínající tyto aktivity. 

Před restaurací najdete několik dalších artefaktů poukazujících na dobu komunistického režimu. Je tu trpaslík, malující na zdi nápis Bojující solidarita, další trpaslíci řežou pendrek. Stojí tu jídelní stůl s přišroubovanými talíři a příbory na řetězu. Ten odkazuje na populární polskou komedii Maskot (polský název Miś). Satira z roku 1980 je složená z groteskních epizod a scén z bufetů, kanceláří a obchodů a ukazuje absurditu každodenní existence Poláků za totality. Např. nedostatek zboží, rozkrádání státního majetku, podpultový prodej apod.

Projdeme Solným náměstím s květinovým trhem a pokračujeme přes vratislavský Rynek, hlavní centrum zdejšího adventního trhu, až k Jeníčkovi a Mařence, domkům v severozápadním rohu Rynku. Brána mezi nimi byla původně hřbitovní, protože tam u farního kostela býval hřbitov a tyto domky obývali knězi, zvoníci a hrobaři. Názvy domky získaly tím, že vůči vysokým okolním domům vypadají jako Jeníček a Mařenka ve vysokém lese.

Kousek vedle mě Wojtek upozorní na podnik s názvem Przedwojenna, který se snaží navodit atmosféru předválečné doby – můžete tu ochutnat polskou vodku nebo tradiční zákusky k vodce. A před podnikem najdete, příhodně, skupinku opilých trpaslíků.

Blížíme se k výrazné budově gotického kostela sv. Alžběty (Kościół św. Elżbiety). Už zdálky je vidět nezvykle moderní vitráže. Kostel totiž postihlo několik požárů a původní interiéry byly zničeny. Ale než se vydáme dovnitř, všimnu si speciálně vydlážděné cesty vedoucí k jeho vchodu. Průvodce se v povídání přesune do roku 1418, kdy se místní řezníci vzbouřili a provedli na radnici defenestraci (inspirovali se jimi rok poté v Praze?). Vzpoura ale byla vojensky potlačena, vzbouřenci popraveni a pohřbeni právě pod touto cestou, aby po jejich ostatcích potupně šlapali všichni cestou do kostela. 

Kostel má vyhlídkovou 92 m vysokou věž. Původně měřila 130 m, ale v 16. stol během vichřice kus upadl. Legenda praví, že to byl boží trest za to, že opat řádu křížovníků s červenou hvězdou Scultetus měl zálibu v hazardu a kostel prohrál při hře v kostky s Heinrichem Rybischem, bohatým vratislavským patriciem (náhrobek Heiricha Rybische najdete napravo od hlavního oltáře). Kostel se tím stal protestantským. Ovšem protestanté si událost vysvětlovali úplně jinak. Padající věž prý zabila pouze černou kočku na střeše jednoho domu a nebyl zabit žádný člověk, takže to byl spíš zázrak…

Před kostelem najdu trpaslíka veterána, protože jde o vojenský posádkový kostel a stará se o něj polská armáda. V létě se v kostele každý pátek od 19 hod konají koncerty zdarma. 

Míříme k další české stopě v polské historii. Ve Vratislavi totiž vystudoval gymnázium Jan Jessenius, budoucí rektor pražské univerzity. Češi ho znají hlavně jako člověka, který v roce 1600 ve svých 34 letech provedl v Praze první veřejnou pitvu v českých zemích, a který byl v r. 1421 jako jeden ze 27 českých pánů popraven na Staroměstském náměstí.

A když už jsme u těch krvavých událostí, zcela tematicky přicházíme do uličky řezníků zvané Jatki. Jatka ale ve skutečnosti byla u řeky. Zde bydleli řezníci a měli tu krámky s masem. Na památku na tuto dobu tu najdete bronzovou husu se zlatým vejcem, kozlíka se zlatými bobky a další jateční zvířata, jimž je tento pomník věnován. Dnes je ulička známá pro svoje obchůdky s výtvory místních umělců, pracujících zejména se sklem (ve Vratislavi na místní Akademii výtvarných umění existuje unikátní sklářský obor, který jako jediný v Polsku vzdělává studenty v oboru užitého sklářského designu a umělecké tvorby ve skle).

Ani název další ulice, Vězeňská, není o nic veselejší. Najdete v ní zachovalou budovu středověkého vězení, kde dnes sídlí Ústav archeologie, a trpaslíka smutně koukajícího za mřížemi. Historickým paradoxem je, že v ulici také sídlí Právnická fakulta s univerzitní právnickou poradnou. 

Ulice nás dovede na Univerzitní náměstí s nádhernou Vratislavskou univerzitou, založenou v r. 1702. Nás tu čeká poslední zajímavá zastávka, a to Muzeum vratislavské univerzity a jejich 300letých dějin. Budovu najdete snadno, na zemi před vchodem je totiž vyznačen poledník 17°2‘5‘‘ zvaný Vratislavský (Południk wrocławski), který prochází přímo přes Matematickou věž univerzity. Bohužel, dnes už je pokladna zavřená, protože se tu má konat koncert. Ale průvodce nás přece jen na 5 min dostane dovnitř, aspoň do přízemí, a já si tam můžu rychle prohlédnout nádherný sál s názvem Hudební oratorium (Oratorium Marianum). Další části, jako Leopoldovu aulu (Aula Leopoldina), prý vůbec nejkrásnější barokní sál ve městě, nebo výstup na věž si budu muset nechat na příště. Zdejší návštěvu vám už jen po shlédnutí toho mála v přízemí vřele doporučuji.

Procházku končíme v místním pivovaru. Vratislav má totiž dlouhou historii spojenou s výrobou piva a pyšní se titulem Město dobrého piva. Wojtek vybral pivovar Browar Stu Mostów, kde mají širokou nabídku vlastních řemeslných piv. Přikusovat k nim můžete třeba fantastický preclík, který podávají s konfitovanou cibulkou a dipem ze smetany se sýrem, a budete se olizovat jako já. 

Víc už jsme nestihli, a tak se sem musím znovu a ráda vrátit. Ale příště už pojedu vlakem. Z Prahy totiž od 15. 12. 2024 začne jezdit přímý spoj Baltic express, a na svojí trase až k Baltskému moři bude zastavovat mimo jiné i ve Vratislavi.

Nejširší nabídku průvodců a map Polska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz