HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Z Karákoramské dálnice

Z Karákoramské dálnice

Začíná totiž Ramadán a jíst a pít se bude jen večer. Měl jsem se tedy dneska pořádně najíst, ale den jsem strávil především na cestě. Ovšem na Cestě s velkým C, na osmém divu světa, Karákoramské dálnici.

Ahoj, dnes se ještě naposledy pořádně najíst, od zítra už jen tajně, aby mě žádný muslim neviděl. Začíná totiž Ramadán a jíst a pít se bude jen večer. Měl jsem se tedy dneska pořádně najíst, ale den jsem strávil především na cestě. Ovšem na Cestě s velkým C, na osmém divu světa, Karákoramské dálnici. Zbořte pyramidy, už nejsou zajímavé, osmý div světa je mnohem lepší. Je to teda šílenost, silnička se proplétá horama, přilepená na kolmých skalách, někde zavěšená na mostech vysoko nad řekou Indus. Většinou vede hluboko v kaňonu a jen občas jsou k zahlédnutí obrovské hory pokryté ledovci. Rozhodně to není žádná alpská silnička se zábradlíčkama, asfalt (pokud tam je) většinou končí přímo skalním srázem, značka „pozor padá kamení“ stačí jen jedna – s platností na příštích pět set kilometrů. Jen pár desítek let starou „dálnici“ (spíše úzká okrska, kde se často dvě auta vyhnou jen na těsno) je třeba neustále vyspravovat. Čas neúprosně obtiskává svůj chrup do vozovky, časté sesuvy kamení, protékající voda, vše dálnici neustále ničí. Ale cesta je to úchvatná, osmnácti-hodinová cesta z Islamabádu do Gilgitu sice nebyla nejlepší na spaní (polovinu cesty jsme jeli přes noc), ale seděl jsem vepředu a přes pavučinu prasklin v předním skle jsem měl ty nejlepší výhledy do propasti, které se neustále otvíraly před autobusem a kterým řidič v posledních chvílích uhýbal v plné rychlosti do ostrých zatáček. Zítra kupuji nové sekndhendové boty a hurá do hor! — No a ještě abych vyplnil mezeru od minule (na detaily si asi počkáte…) – z íránsko-pakistánských hranic jsem přejel do Quetty, kde jsem byl opět jediný turista („ale včera jich tu bylo hodně“, tvrdili mi jako vždy v hotelu). Ale o to více jsem si to užil. Poté jsem vlakovým expresem přejel do Lahoru, kde ovšem bylo docela k nevydržení, ale postupně jsem si na vedro a vlhkost zvykl (oproti jedné zastávce vlaku, kde bylo „necelých padesát“, se to dalo docela snést). Takže jsem se těšil na chladný sever – kam jsem přejel prakticky na jeden zátah a kde jsem teď.

Tolik ve stručnosti, internet je v horách předraženej a pomalej, nehledě na neustálé výpadky proudu.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí