HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Vodní cestou do Laosu

Vodní cestou do Laosu

3. 2. (pátek) Ráno jsme vstali, dali si snídani a v 10.30 nám jel autobus do Chiang Khongu. V autobuse jsme potkali tři vymydlené kluky z Česka, se kterými jsme potom také jeli lodí do Luang Prabangu. Cesta do Chiang Khongu trvala dvě hodiny a byla velmi drkotavá. Když jsme dorazili na místo, hned jsme došli na hraniční přechod a přeplavili se přes Mekong do Laosu, do malého městečka jménem Huay Xai. Tam jsme bez problémů prošli pasovou kontrolou a nechali si orazit naše laoská víza. Hned jsme našli ubytování (200 B) a vydali jsme se hledat banku.

Mekong

Prošli jsme oproti Thajsku velmi poklidným městečkem a po jistém úsilí a vyptávání našli dvě banky, ale zavřené. Zdá se, že otevřeno budou mít laoské banky až v pondělí. Naštěstí tu berou taky bathy (laoskou měnou je kip, přičemž 1000 kipů = 2,5 Kč). Když jsme se vrátili, zamluvili a zaplatili jsme si u nás v guesthousu na další den lístky na pomalou loď (tzv. slow boat) do Luang Prabangu (750 B). Protože jsme byli vyhládlí, dali jsme si jídlo, pivo Lao a pak chvilku oddechovali. V sedm hodin jsme šli na večeři, pak napsat deníčky a kolem deváté do postele.

Hranice Laos

4. 2. (sobota)

Ráno jsme vstali po sedmé, šli na snídani, nechali si udělat bagety na cestu a v devět hodin nás odvezli do přístaviště pomalých lodí do Luang Prabangu. Ze začátku byla loď docela prázdná, nakonec však dorazilo turistů docela hodně, takže vypravili ještě jednu. Místních bylo minimum. Vyjeli jsme v 11.30 a cesta byla plná scenérií a díky tomu, že jely dvě lodě, bylo i docela dost místa. Mekong byl docela úzký, všude skaliska a mírné peřeje.

Udělali jsme dvě kraťounké zastávky, při kterých nám děti z blízkých vesnic nabízely předražené jídlo a pití. Na lodi jsme mimo jiné jeli i s jednou postarší paní z Nového Zélandu, která cestovala s desetiletým retardovaným chlapečkem. Tu jsme potom během naší cesty potkali ještě třikrát. Kolem šesté jsme dorazili do Pak Bengu, kde jsme měli strávit noc. Rychle jsme si našli bydlení za 120 B. Pak jsme se šli najíst, objednat bagety na další den a kolem půl deváté jsme šli spát.

5. 2. (neděle)

Ráno jsme vstali před sedmou (moc jsme se nevyspali kvůli disku místních, které bylo do dvou), nasnídali se, vzali si bagety, co nám připravila paní domácí, a v osm už jsme byli na lodi. Ta však s velkým zpožděním odjela až v 10 hodin. Cesta byla opět plná scenérií, ale únavná, tentokrát jela jen jedna loď, která byla velmi nacpaná. Do Luang Prabangu jsme dorazili v 18.30. Rychle jsme našli ubytování za 4 USD, zašli na jídlo a celí utahaní šli v devět hodin spát.

6. 2. (pondělí)

Ráno jsme vstali kolem osmé, dali jsme si snídani mimo guesthouse (u nás nevařili) a zašli do banky vyměnit peníze. Pak jsme se tuk – tukem vydali ke Kuang Si vodopádu. Přišlo to na 6,5 USD na osobu + vstupné 1,5 USD. Vodopád byl moc pěkný a dalo se v něm dobře koupat. Po vykoupání jsme si dali oběd a jeli nazpátek. Cestou jsme se ještě stavili u slonů a Karel se na půl hodiny svezl.

Do Luang Prabangu jsme se vrátili kolem třetí. Zašli jsme na internet a pak obešli město. Moc pěkné a romantické – stará koloniální architektura ve francouzském stylu. Do guesthousu jsme dorazili kolem páté, do šesti oddechovali, pak šli na laoské tanečky a velmi dobrou večeři v téměř evropském stylu (kuřecí steak za 5 USD). Spát jsme šli kolem desáté.

7. 2. (úterý)

Ráno jsme vstali v půl osmé a tuk – tukem (6000 K) odjeli na autobusové nádraží. Tam jsme si koupili pár buchet k snídani a v devět hodin nám jel sběrný autobus do Nong Kiaw, které je známé krásnými horskými scenériemi. Cesta trvala 3 hodiny, autobus byl nacpaný, pár Laosanů zvracelo, ale celkově to jakž takž šlo. V Nong Kiaw jsme rychle našli ubytování (2,5 USD), chvilku oddechovali a pak se šli projít po vesnici. Pak jsme zase oddechovali, protože Karel měl střevní potíže.

Nong Kiaw

Někdy v tu dobu do našeho pokoje nakoukla paní z Nového Zélandu, kterou jsme před tím potkali na lodi, a ptala se, kolik stojí v našem guesthousu pokoj. Nakonec se ale ubytovala někde jinde. Kolem páté jsme zašli na čaj do restaurace s výhledem na řeku a hezké scenérie kolem ní a zase chvilku oddechovali. Pak jsme se šli v půl osmé projít na internet, který se bohužel majiteli nepovedlo uvést do provozu. Cestou jsme opět obdivovali okolní scenérie, tentokrát za svitu měsíce. Spát jsme šli kolem půl deváté.

8. 2. (středa)

Ráno jsme vstali v osm, nasnídali se a šli na výlet k místním jeskyním, kde se za války schovávala laoská vláda a vesničané. Jeskyně jsme nejdřív minuli a šli 8 km mezi kopci a horami, všude moc pěkné výhledy. Také jsme procházeli několika vesnicemi, kam turisté moc nepřijdou. Všude spousty nahatých špinavých dětí, dospělí většinou posedávali a nic nedělali. Jeskyně jsme našli cestou nazpátek a byly celkem zajímavé, docela vysoko ve vápencové skále, takže se do nich šplhalo po žebříku.

Do guesthousu jsme se vrátili kolem druhé, do tří oddechovali, a pak jsme si chtěli najmout loď a projet se po řece. Jeden turista nás od toho zrazoval, že to není nic moc a je to drahé. Tak jsme od toho upustili a jenom se prošli podél řeky kolem políček a koupajících se nahatých dětí. Pak jsme se ještě prošli vesnicí, opět oddechovali a kolem půl sedmé zašli na večeři. Vrátili jsme se kolem půl osmé, podívali se na ohníček z odpadků, který si místní udělali uprostřed ulice v jinak úplně setmělé vesnici, a tradičně brzy šli spát.

9. 2. (čtvrtek)

Ráno jsme vstali v sedm, nasnídali se a už v osm byli na zastávce autobusu, abychom stihli autobus do Vieng Kamu. Na zastávce nám ale řekli, že autobus pojede v deset, možná v jedenáct. Čekali jsme a čekali a v půl dvanácté autobus jel a cca za hodinu a půl nás spolu s dalšími šesti turisty dopravil do Vieng Kamu. Tam se ukázalo, že za cestu do Vieng Thongu, kam jsme všichni chtěli pokračovat (my odtamtud měli namířeno další den do Phonsavanu), chtějí 60 tisíc kipů za osobu (asi 6 USD). Odmítli jsme tohle zaplatit (místní, jak jsme později zjistili, platí 13 tisíc) a rozhodli se vrátit do Luang Prabangu a jet do Phonsavanu odtamtud.

Bohužel nebylo zřejmé, kdy autobus do Luang Prabangu jede (od místních jsme dostávali zcela rozporuplné informace), a tak jsme se rozhodli čekat. To byly asi dvě hodiny odpoledne. Krátili jsme si čas pozorováním místních, jak nic nedělají, hraním karet a k večeru i učením angličtině kluka z místního guesthousu, který nám nakonec řekl, že čekáme na špatném místě (čekali jsme tam, kde nám místní řekli, že je oficiální autobusová zastávka), protože autobus do Luang Prabangu staví před jejich guesthousem. Přemístili jsme se tedy tam a dál s důvěrou čekali – podle toho kluka měl jet autobus v devět večer. A opravdu, kolem deváté se přikodrcal obrovský autobus nacpaný cca 60 Laosany a jejich bagáží. Vmáčkli jsme se k nim a vydali se na cestu do Luang Prabangu.

Zapad slunce nad Mekongem

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí