HedvabnaStezka.cz SvetOutdooru.cz SvetBehu.cz TuleniPasy.cz Padler.cz FestivalObzory.cz SnowFilmFest.cz ExpedicniKamera.cz

Ve stopě Adamově za skvosty buddhismu

Ve stopě Adamově za skvosty buddhismu

3. 3. 2004 Ráno jsme vstali v půl sedmé, dali si snídani a šli na vlak, který měl jet v osm, ale nakonec měl tři čtvrtě hodiny zpoždění. Vlakem jsme dojeli do Habarany, tam jsme si stopli náklaďáček do centra města k autobusové zastávce, kde jsme hned chytli autobus do Dambully. Do Dambully jsme dorazili kolem jedné a ubytovali se Oasis Turist Welfare Centre za 350 rupií za všechny. Nejdříve jsme si s Ivou zajeli do centra Dambully do banky vyměnit peníze a kolem čtvrté vyrazili na prohlídku místních jeskyních chrámů vystavěných v rozmezí téměř dvou tisíc let na 150 m vysokém skalním ostrohu nad městem.

Dambulla

Jeskynni chramy v Dambulle

Jeskyní je celkem pět a jsou vyzdobeny četnými sochami Budhy a rozsáhlými nástěnnými malbami. Po prohlídce chrámu, od kterého je také krásný výhled do kraje, jsme ještě zašli na internet a kolem půl sedmé se vrátili do našeho ubytování. Kolem sedmé jsme si dali v guesthousu večeři – kari s kuřetem – a pak jsme si povídali s jednou slečnou s Holandska, která pracuje jako dobrovolník v Indii a na Srí Lanku si odskočila na dovolenou. Kolem desáté jsme šli spát.

4. 4. 2004

Ráno jsme se kolem osmé nasnídali a vyrazili autobusem do Sigirije, kam jsme přijeli kolem půl jedenácté. Tady jsme navštívili místní skalní pevnost. Nejdříve jsme obešli vodní příkop, který obkružoval celý areál, prošli vstupní branou, rozsáhlými zahradami a vyšplhali nahoru na Lví skálu se zbytky pevnosti. Pevnost vystavěl král Kasyapa z Anuradhapury v pátém století našeho letopočtu, protože se bál invaze z Indie vedenou princem Moggallanem, kterého protiprávně připravil o anurdahpurský trůn. Když invaze konečně po mnoha letech přišla, Kasyapa vyjel svému protivníkovi vstříc. Spletl si však cestu a uvízl se svým vojskem v blízkých bažinách. Vojáci okamžitě dezertovali a zoufalý Kasyapa spáchal sebevraždu.

Sigirija

Lví skála je vysoká přes dvě stě metrů a je z ní krásný výhled do kraje. Asi hodinu jsme se kochali, pak jsme zase sešplhali. Protože bylo hrozné vedro, prošli jsme místním arboretem, občerstvili se zmrzlinou u zastávky autobusů a asi do čtyřech hodin oddychovali ve stínu pod stromy. Potom jsme si stopli autobus a odjeli do Dambully. Tam jsme zašli na večeři do místního bufetu a šli pěšky do našeho ubytování. Cestou si Vojta koupil sarong a pak s Ivou u stánků ochutnávali všechno ovoce, co potkali. V guesthousu už jsme si dali jenom čaj a tradičně brzo jsme šli do postele.

5. 4. 2004

Ráno jsme vstali kolem půl osmé, nasnídali se a chytli autobus do Nalandy, kde jsme navštívili asi kilometr vzdálenou gedige z osmého století našeho letopočtu. Gedige v Nalandě je ukázkou propojení buddhistické a hinduistické architektury a trochu připomíná mayské chrámy. Cestou nazpátek k silnici se k nám přidružil nějaký místní hrozně ukecaný učitel a pojmenovával nám každý strom a keř, který jsme potkali. Asi botanik. V Nalandě jsme chytli další autobus a odjeli do Kandy, kde jsme se ubytovali v úplně novém Sprinton Guesthousu za tisíc rupií za trojlůžák, který měl dokonce vanu.

Město Kandy bylo v devatenáctém století centrem poslední nezávislé sinhálské říše, než ostrov definitivně dobyli Angličané a stal se anglickou kolonií. Odpoledne jsme zašli do města do KFC a v šest hodin do místního kulturního centra na představení místních tanečníků. Cestou nazpátek jsme prošli kolem Chrámu Budhova zubu, jednoho z nejposvátnějších chrámů na Srí Lance, který uchovává vzácnou relikvii – Budhův zub. Poté jsme ještě odbočili na tržiště, kde Vojta s Ivou nakoupili spoustu koření a znovu ochutnávali ovoce o sto šest. „Domů“ jsme se vrátili kolem deváté, popovídali si s majitelem guesthousu, což byl nějaký beznadějný idealista, a kolem desáté šli spát. Zase na mě leze nějaká rýma.

6. 3. 2004

Ráno jsme se nasnídali v guesthousu – byla to první snídaně, kterou tu kdy někomu uvařili – a pak jsme se vydali na výlet po okolí Kandy. Nejdříve jsme dojeli autobusem (po hodinovém hledání toho pravého) do vesnice Embeka, kde jsme navštívili místní devale s hezkými dřevěnými vyřezávanými sloupy. Pak jsme šli pěšky k chrámu Lankatilaka. Bylo to asi tři kilometry, ale cesta nám nepřišla moc příjemná, protože byla nahoru a dolů sice zajímavou kopcovitou krajinou, ale byl hrozný hic.

Po prohlídce chrámu Lankatilaka jsme chtěli jít ještě k chrámu Gadaladeniya. Mně však bylo kvůli rýmě docela blbě, tak se mě Vojtovi a Ivě zželelo, a po chvilce čekání jsme si chytli autobus, který nás odvezl na hlavní silnici do Kandy a pak další, kterým jsme kolem půl čtvrté dojeli k botanické zahradě v Paradeniyi. Do šesti jsme procházeli botanickou zahradou, která patří k nejhezčím na světě. Moc se mi tu líbilo, ale kvůli rýmě jsem si to moc neužil.

Paradeniya

V šest zavírali, tak jsme museli jít. Rozhodně to byla škoda, protože projít a prohlédnout si celou zahradu, na to člověk potřebuje přinejmenším půl dne. Stopli jsme si před botanickou zahradou autobus do Kandy a já šel přes KFC do postele, zatímco Iva s Vojtou ještě navštívili Chrám Budhova zubu. „Domů“ dorazili kolem deváté a v deset jsme šli spát.

7. 3. 2004

Ráno jsme vstali, dali si snídani a chytli vlak do Hattonu, který měl jet za pět minut devět, ale nakonec měl půl hodiny zpoždění. Vlak byl hodně nacpaný, skoro dvě hodiny z celkem tříhodinové jízdy jsme stáli. Z okna byla pěkná vyhlídka, protože jsme stoupali do hor, na stojáka jsme toho však moc neviděli. V Hattonu jsme hned chytli autobus do Dalhousie, kam jsme po křivolaké horské silničce mezi samými čajovníkovými plantážemi dorazili za další hodinu a půl. Chvilku jsme hledali ubytování, pak jsme si vybrali Yellow House, který stál přímo na začátku poutní cesty na Adam’s peak, jehož homolovitý kužel čněl až do mraků přímo za vesnicí.

Adam’s peak představuje poutní místo pro tři náboženství – hinduisté věří, že je na vrcholu otisk Shivovy stopy, buddhisté tvrdí, že se jedná o otisk Budhovy stopy a křesťané jsou přesvědčeni, že na vrcholek této hory sestoupil Adam, když byl vykázán z nebe. Ubytovali jsme se, dali si čaj a více méně v nicnedělání strávili zbytek odpoledne. Až kolem páté hodiny jsme se vydali nakoupit proviant na výstup na Adam’s peak. Iva si k proviantu málem koupila fleesovou bundu, kterou tu prodávali neuvěřitelně levně. V půl osmé jsme si dali večeři a pak jsme šli spát, protože na Adam’s peak se začíná stoupat ve tři ráno, aby se stihl východ slunce. Bylo mi docela blivno z rýmy, takže výstup na Adam’s peak asi nechám na Ivě a Vojtovi.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář:

Články v okolí